Theodor Braumüller von Tannbruck

Theodor Braumüller
von Tannbruck
Velitel 6. armádního sboru v Košicích
Ve funkci:
1887 – 1891
PředchůdceGeorg von Kees
NástupceAlexandr Uexküll-Gyllenband
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnostpolní zbrojmistr (1891), polní podmaršál (1883), generálmajor (1878)

Narození18. listopadu 1829
Klagenfurt am Wörthersee
Úmrtí27. února 1904 (ve věku 74 let)
Vídeň
Místo pohřbeníCemetery Heiligenkreuz, Lower Austria, Austria
Profesepolitik a důstojník
CommonsTheodor Braumüller von Tannbruck
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Theodor Braumüller von Tannbruck (18. listopadu 1829 Klagenfurt27. února 1904 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. Do c. k. armády vstoupil jako kadet v revolučním roce 1848, vyznamenal se v bojích v Itálii, později působil jako štábní důstojník u posádek v celé monarchii. Svou kariéru završil jako velitel 6. armádního sboru v Košicích (1887–1891). Ve vojsku dosáhl druhé nejvyšší hodnosti polního zbrojmistra (1891), po odchodu do výslužby byl jmenován členem Panské sněmovny (1892).

Životopis

(c) Karl Gruber / Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0
Hrobka Theodora Braumüllera (Heiligenkreuz, Dolní Rakousy)

Narodil se jako mladší syn generálmajora Josefa Braumüllera (1792–1868). Původně studoval práva na vídeňské univerzitě, studium ale nedokončil a v roce 1848 vstoupil jako kadet do armády. Ještě v roce 1848 byl povýšen na poručíka a v roce 1849 bojoval v Itálii. Jako nadporučík u 44. pěšího pluku si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegschule) ve Vídni a poté byl zařazen do sboru důstojníků generálního štábu.[1] V roce 1854 byl povýšen na kapitána, jako štábní důstojník působil u různých posádek, mimo jiné ve Steyru a Veroně.[2] V hodnosti majora (1865) působil jako zástupce ředitele kartografického oddělení na generálním štábu. V roce 1869 byl povýšen na podplukovníka a poté byl šéfem štábu zemského velitelství v Záhřebu a v Brně.[3] V roce 1873 dosáhl hodnosti plukovníka a byl zástupcem 22. pěšího pluku v Dubrovníku, od roku 1876 byl velitelem 17. pěšího pluku v Lublani.[4]

V roce 1878 byl povýšen do hodnosti generálmajora a stal se velitelem 68. pěší brigády v Beli Crkvi,[5] později byl převelen k 39. pěší brigádě v Dolnji Tuzle. V roce 1883 dosáhl hodnosti polního podmaršála a převzal velení 1. pěší divize v Sarajevu,[6] o rok později se stal velitelem 32. pěší divize v Budapešti.[7] V letech 1887–1891 byl velitelem 6. armádního sboru v Košicích[8][9] a v roce 1891 získal hodnost polního zbrojmistra.[10] Téhož roku byl k datu 1. listopadu penzionován.[11]

Na penzi žil ve Štýrském Hradci, nakonec se usadil ve Vídni, kde zemřel 27. února 1904 ve věku 74 let.[12] Slavnostní pohřeb s vojenskými poctami za účasti řady významných osobností se konal 1. března 1904 ve vídeňském kostele sv. Michaela,[pozn. 1][13] poté byl pohřben v rodinné hrobce na hřbitově v Heiligenkreuzu.

Tituly a ocenění

Od roku 1838 byl spolu s otcem a bratrem uživatelem šlechtického titulu (Edler von Tannbruck). Jako velitel armádního sboru byl v roce 1889 jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení Excelence. Za zásluhy byl nositelem rytířského kříže Leopoldova řádu (1885), od zahraničních panovníků získal velkokříž srbského Řádu bílého orla a velkokříž Řádu rumunské koruny.[14] Od roku 1890 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 5 dislokovaného v Satu Mare.[15] Po odchodu do penze byl v roce 1892 jmenován doživotním členem rakouské Panské sněmovny.

Odkazy

Poznámky

  1. Pohřbu se zúčastnili mimo jiné rakouský ministr zeměbrany hrabě Zeno Welsersheimb, náčelník generálního štábu baron Friedrich von Beck-Rzikowsky, císařský generální pobočník hrabě Eduard Paar, generální inspektor armády Johann Baptist von Waldstätten, bývalý ministr války Rudolf von Merkl a řada dalších vysokých představitelů armády.

Reference

  1. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes für 1854; Vídeň, 1854; s. 319, 755 dostupné online
  2. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes, Vídeň, 1865; s. 123 dostupné online
  3. Kais. Königl. Militär Schematismus für 1871; Vídeň, 1871; s. 102, 171 dostupné online
  4. Kais. Königl. Militär Schematismus für 1877; Vídeň, 1876; s. 117 dostupné online
  5. Kais. Königl. Militär Schematismus für 1879; Vídeň, 1878; s. 139 dostupné online
  6. Kais. Königl. Militär Schematismus für 1883; Vídeň, 1883; s. 120 dostupné online
  7. Kais. Königl. Militär Schematismus für 1885; Vídeň, 1884; s. 117 dostupné online
  8. Velitelé armádních sborů rakousko-uherské armády 1883–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  9. Kais. Königl. Militär Schematismus für 1888; Vídeň, 1887; s. 96, 116 dostupné online
  10. Přehled generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  11. Služební postup Theodora Braumüllera in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 21 dostupné online
  12. Grazer Volksblatt, 28. února 1904; s. 11 dostupné online
  13. Wiener Zeitung 1. března 1904; s. 13 dostupné online
  14. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1891; Vídeň, 1891; s. 291 dostupné online
  15. Pěší pluk č. 5 na webu valka.cz dostupné online

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Ortsfriedhof Heiligenkreuz 9649.JPG
(c) Karl Gruber / Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0
Grab des Generals Theodor Braumüller von Tannbruck
Braumüller von Tannbruck (cropped).jpg
Theodor Braumüller von Tannbruck (1829 - 1904), österreichischer General und Feldzeugmeister und MItglied des Herrenhauses