Theodor Galgóczy von Galántha

Theodor Galgóczy von Galántha
Velitel 12. armádního sboru v Sibiu
Ve funkci: 1893 – 1896
Předchůdce	Anton Szveteney de Nagy-Ohay
Nástupce	Emil Probszt von Ohstorff
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	polní podmaršál (1889), generálmajor (1884)
Narození	20. července 1834 Bratislava
Úmrtí	4. srpna 1896 (ve věku 62 let) Sibiu
Profese	důstojník
Ocenění	Řád železné koruny 3. třídy rytíř Císařského řádu Leopoldova
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Theodor Galgóczy von Galántha (maďarsky galánthai Galgóczy Tivadar) (20. července 1834 Prešpurk – 4. srpna 1896 Sibiu) byl rakousko-uherský generál maďarského původu. V c. k. armádě sloužil od roku 1850, vyznamenal se účastí ve válce s Pruskem (1866) a postupoval v hodnostech. Jako posádkový velitel působil několik let v Pardubicích a v roce 1889 dosáhl hodnosti polního podmaršála. Svou kariéru završil jako zemský velitel v Sedmihradsku (12. armádní sbor v Sibiu, 1893–1896), kde tragicky zahynul.

Pocházel z početné rodiny statkáře Josefa Galgóczyho, měl šest sester, které se provdaly do rodin nižší šlechty v Horních Uhrách.^[1] Studoval gymnázium v rodném Prešpurku, poté jako kadet vstoupil do armády (1850). Vojenskou průpravou získal na jezdecké škole v Prostějově a poté na vojenské škole ve Vídni. Delší dobu sloužil u 5. husarského pluku, kde postupoval v hodnostech (poručík 1853, nadporučík 1856, kapitán 1859).^[2] Vyznamenal se účastí v prusko-rakouské válce v roce 1866, kde bojoval v několika bitvách ve východních Čechách (bitva u Hradce Králové.^[3] V roce 1872 byl povýšen na majora a stále sloužil u 5. husarského pluku, kromě toho vedl také kurzy jezdectví na vojenských školách ve Vídni.^[4]

V roce 1876 byl povýšen na podplukovníka a stal se zástupcem velitele 1. husarského pluku,^[5] zároveň byl pověřen vedením kadetní školy v Temešváru. V roce 1878 byl přeložen k 3. husarskému pluku v Sibiu, kde v roce 1879 převzal velení v hodnosti plukovníka.^[6] V roce 1884 dosáhl hodnosti generálmajora a převzal velení 9. jezdecké brigády v Pardubicích.^[7][8] K datu 1. listopadu 1889 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála^[9] a stal se velitelem jezdecké divize v Krakově. Nakonec v letech 1893–1896 zastával funkci velitele 12. armádního sboru v Sibiu (dříve Hermannstadt).^[10][11]

Zemřel na následky nehody koňského povozu 4. srpna 1896 ve věku 62 let a byl pohřben na vojenském hřbitově v Sibiu.

Jako velitel armádního sboru byl v roce 1894 jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení Excelence.^[12] Během vojenské kariéry obdržel několik vyznamenání, byl nositelem rytířského kříže Leopoldova řádu, nositelem Řádu železné koruny III. třídy s válečnou dekorací a Vojenské záslužné medaile. Dále byl držitelem bádenského Řádu zähringenského lva.^[13] Od roku 1895 byl čestným majitelem 13. husarského pluku dislokovaného v Székesfehérváru.^[14][15][16]

V roce 1878 se oženil s baronkou Ludmilou von Graebe, manželství zůstalo bezdětné.^[17] Ludmila byla po rodině Harrachů dědičkou zámku Matzleinsdorf, kde poté žila jako vdova.^[18]

• Biografie Theodora Galgóczyho na webu Rakouského státního archivu