Theodor Hordt

Theodor baron Hordt
Erb generála Theodora Hordta
Velitel 4. armádního sboru
Ve funkci: 1916 – 1917
Předchůdce	Karl Tersztyánszky von Nádas
Nástupce	Alois Schönburg-Hartenstein
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	generál pěchoty (1917), polní podmaršál (1914), generálmajor (1910)
Narození	19. března 1861 Pardubice
Úmrtí	9. února 1921 (ve věku 59 let) Praha
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Titul	baron (1918)
Choť	Josefine Rosalie von Waldek
Profese	voják
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Theodor Josef svobodný pán Hordt (19. března 1861 Pardubice – 9. února 1921 Praha) byl rakousko-uherský generál. V c. k. armádě sloužil od roku 1880, u různých posádek strávil několik let v Čechách a na Moravě, uplatnil se také jako diplomat a štábní důstojník. Za první světové války bojoval na východní frontě a v Itálii, nakonec byl vojenským guvernérem v Temešváru a velitelem vojenské oblasti východních Uhrách. V roce 1917 dosáhl hodnosti generála pěchoty (1917) a získal šlechtický titul barona (1918). Po rozpadu monarchie byl penzionován, ale jako rodákovi z Čech mu byla přiznána hodnost generála ve výslužbě v československé armádě.

Narodil se v Pardubicích jako syn úředníka Theodora Hordta a jeho manželky Marie, rozené Stumpfové. Vojenskou průpravu získal na kadetní škole v Praze (1876–1879) a do armády vstoupil v roce 1880 jako poručík. Později si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegschule) ve Vídni (1886–1888) a v hodnosti nadporučíka (1886) byl zařazen do sboru důstojníků generálního štábu, zároveň sloužil u 30. pěšího pluku ve Lvově.^[1] Postupoval v hodnostech (kapitán 1892, major 1896), sloužil u 19. praporu polních myslivců, poté vystřídal službu u různých posádek v Salzburgu, Komárně a Mostaru. V letech 1893–1896 působil jako vojenský atašé na rakousko-uherském velvyslanectví v Petrohradě.^[2][3] V roce 1903 byl povýšen na podplukovníka a zařazen k armádnímu sboru do Prahy, kde byl od roku 1905 zástupcem velitele 88. pěšího pluku.^[4] Jako plukovník (1905) byl přeložen do Tridentu a od roku 1906 byl velitelem pěšího pluku č. 65 v Miskolci.^[5]

V roce 1910 dosáhl hodnosti generálmajora a převzal velení 7. pěší brigády ve Znojmě,^[6][7] od roku 1913 velel 10. pěší divizi v Josefově.^[8] K datu 1. května 1914 byl povýšen na polního podmaršála a na začátku první světové války byl se svou pěší divizí zařazen do 9. armádního sboru generála Hortsteina, který bojoval v Haliči (bitva u Komarówa).^[9][10] V létě 1915 převzal velení 33. pěší divize a v rámci 2. armády nadále bojoval na východní frontě. Během Brusilovovy ofenzívy se stal velitelem 4. armádního sboru (červenec 1916).^[11][12] V srpnu 1917 dosáhl hodnosti generála pěchoty^[13] a se svým sborem (pod názvem skupina Hordt) byl přeložen k 10. armádě na italskou frontu, kde bojoval v bitvě u Caporetta.^[14]

Z Itálie byl v listopadu 1917 převelen do Sedmihradska a byl jmenován vojenským guvernérem v Sibiu. Nakonec byl od září 1918 vojenským guvernérem v Temešváru, souběžně velel vojenskému okruhu ve východních Uhrách.^[15] K datu 1. ledna 1919 byl penzionován^[16] a byla mu přiznána hodnost generála III. třídy ve výslužbě v československé armádě s nárokem na penzi.^[17] Závěr života strávil v Praze, kde zemřel v únoru 1921 ve věku nedožitých šedesáti let.

Během vojenské služby obdržel řadu ocenění. Byl nositelem Řádu železné koruny I. třídy s válečnou dekorací (1916), rytířem Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1917), dále držitelem Vojenského záslužného kříže a Vojenské záslužné medaile. Za první světové války získal ocenění také od Mezinárodního červeného kříže. V zahraničí byl nositelem ruského Řádu sv. Stanislava II. třídy (1895) a Řádu sv. Anny II. třídy (1896). Dále získal pruský Řád koruny III. třídy (1896) a za první světové války se stal nositelem německého Železného kříže I. třídy (1917). V roce 1916 byl povýšen do šlechtického stavu a v roce 1918 získal titul barona.^[18] V srpnu 1918 byl jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení Excelence.

V roce 1904 se v Praze oženil s Josefínou Waldekovou (1864–1934), dcerou významného průmyslníka Františka Waldeka^[19] a vdovou po Vincencu Daňkovi z Esse (1858–1895), který pocházel také z vlivné podnikatelské rodiny. Díky příbuzenskému spojení s předními podnikatelskými rodinami se Theodor Hordt angažoval také ve vedení průmyslových podniků a byl členem představenstva 1. Böhmische Zuckerfabrik AG. Josefína měla z prvního manželství dva syny, Vincence Daňka z Esse (1887–1962), majitele velkostatku Líšno, a Oskara Daňka z Esse (*1893), majitele velkostatku Tloskov.^[20] Manželství s Theodorem Hordtem zůstalo bez potomstva. Oba manželé jsou pohřbeni v rodové hrobce Waldeků na Olšanských hřbitovech (VII. oddělení).^[21]

• VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2025; Praha, 2015; s. 190–191 ISBN 978-80-905324-7-2

• Theodor Hordt na webu novanobilitas