Theodore Harold Maiman

Theodore Harold Maiman
Narození	11. července 1927 Los Angeles
Úmrtí	5. května 2007 (ve věku 79 let) Vancouver
Alma mater	Stanfordova univerzita University of Colorado at Boulder University of Colorado
Pracoviště	Northeastern University Hughes Aircraft Company
Obor	fyzika
Ocenění	medaile Stuarta Ballantina (1962) Oliver E. Buckley Condensed Matter Prize (1966) Cena Roberta Williamse Wooda (1976) Wolfova cena za fyziku (1983) Japonská cena (1987) … více na Wikidatech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Theodore Harold Maiman (11. července 1927 – 5. května 2007) byl americký fyzik a inženýr, považovaný za vynálezce prvního funkčního laseru.^{[1][2][3][4][5][6][7]} Maimanův laser vedl k vývoji mnoha dalších typů laserů. ^[8][9] První laser byl představen v červenci 1960 na tiskové konferenci v Manhattanu Maimanem a jeho zaměstnavatelem, firmou Hughes Aircraft Company. ^[10] Maiman získal na laser patent^[11] a za svůj objev získal řadu ocenění.

Život

Narodil se v Los Angeles, nicméně brzy se jeho rodina přestěhovala do Denveru. Jeho otec byl elektroinženýr a Maiman mu často pomáhal s experimenty. V mládí si často přivydělával opravami elektrických spotřebičů a přístrojů. ^[12] A po skončení střední školy byl i zaměstnán jako inženýr u radiové společnosti. ^[13]

Na konci druhé světové války strávil rok u amerického námořnictva. ^[14] Poté nastoupil na University of Colorado, kde získal bakalářský titul z fyzikálního inženýrství. Ve studiu pokračoval na Stanfordově univerzitě, kde obdržel v roce 1951 magisterský a roku 1955 doktorský titul.

Jeho disertační práci vedl významný fyzik Willis Lamb a týkala se podrobných mikrovlnných měření jemné struktury excitovaných atomů helia. Vymyslel také laboratorní vybavení pro Lambovy experimenty. Spolu s Lambem publikoval dva články v Physical Review, jeden z nich spočíval na jeho vlastní výzkumné práci. ^[15][16] Jeho experimentální výsledky byly užitečné při vývoji laseru.

V roce 1956 začal pracovat pro oddělení atomové fyziky u Hughes Aircrafc Company, kde vedl nový projekt vývoje rubínového maseru, který měl mít oproti předchůdcům nižší hmotnost a vyšší výkon. ^[5]:s.88[17] Maiman přesvědčil vedení firmy aby mu poskytlo finanční prostředky na projekt vývoje laseru v roce 1959. Získal 50 tisíc amerických dolarů a začal pracovat na laseru na bázi syntetického krystalu rubínu. ^[18][19][20]

V květnu 1960 jeho laser emitoval první koherentní světlo, veškeré záření mělo stejnou vlnovou délku a bylo ve fázi. Maiman objev publikoval v Nature ^[13][21] a následně publikoval i další dva odborné články týkající se základní vědy a techniky laserů. ^{[22][23][24][25][26]}

Ještě předtím než se ujal vedení projektu maseru, měl už Maiman koncept polovodičového laseru. O projekt laseru se zajímaly také společnosti IBM, Westinghouse, dále Bellovy laboratoře nebo Kolumbijská univerzita.

V roce 1958 napsali Arthur Leonard Schawlow a Charles Hard Townes analýzu a návrh plynného systému užívacího páry draslíku excitované draslíkovou lampou. ^{[3]:s.216[5]:s.92[27]} Nicméně Maiman shledal v jejich návrhu několik nedostatů a představil vlastní návrh. ^{[5]:s.111:s.226–234[5]:s.170–182[28]}

Po vynálezu laseru odešel Maiman s několika kolegy od firmy Hughes a založil roku 1961 vlastní společnost Quantatron, kde vyráběl rubínové krystaly pro lasery. V roce 1962 založil firmu KORAD Corporation, následně se stal i jejím prezidentem. V roce 1971 založil další firmu Laser Video Corporation. V letech 1976-1983 působil jako viceprezident pro pokročilé technologie u firmy TRW Electronics. Později byl poradcem několika laserových center v USA.

Kromě patentu prvního laseru, měl Maiman v oblasti laserů, maserů, laserových displejů, optického skenování a modulace i řadu dalších patentů. ^[29]

Ocenění

Získal Wolfovu cenu za fyziku pro roky 1983/1984. Byl zvolen členem Národní akademie věd Spojených států amerických.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Theodore Harold Maiman na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Theodore Harold Maiman na Wikimedia Commons