Theodoros I. Laskaris

Theodoros I. Laskaris
Nikájský císař
Miniatura Theodora I.
Doba vlády	1205–1222
Korunovace	1208
Narození	1174? Konstantinopol
Úmrtí	srpen 1222 İznik
Předchůdce	Alexios V. Dukas Murtzuflos
Nástupce	Jan III. Dukas Vatatzés
Manželky	Anna Komnena Angelina Filipa Arménská Marie z Courtenay
Potomci	Mikuláš Jan Irena Laskarina Marie Laskarina Eudokie Laskarina Konstantinos Laskaris
Dynastie	Laskarisové
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Theodoros I. Komnenos Laskaris (někdy pouze Theodor, řecky Θεόδωρος Α' Λάσκαρις, Theodōros I Laskaris, 1174^?–1222), pocházející z magnátské rodiny Laskaridů, byl nikájským císařem v letech 1205 (1208)–1222.

Životopis

Theodoros pocházel ze šlechtického rodu Laskaridů z Malé Asie, kde také spolu se svými bratry spravoval dědičné území. Po dobytí Konstantinopole křižáky 13. dubna 1204 vyhlásil spolu s bratrem Konstantinem samostatný stát se sídlem v Nikaii, který se stal hlavním nepřítelem nově vzniklého císařství latinského. Již před dobytím Konstantinopole pobýval na tamějším dvoře, přičemž se oženil s jednou z dcer císaře Alexia III. Annou. Theodoros se stal hlavním organizátorem boje proti křižákům, kteří se usadili v Konstantinopoli. Roku 1208 ho konstantinopolský patriarcha Michael IV. Autoreanos korunoval na císaře římského (byzantského – basileus ton Romanion) a Theodoros od té doby reprezentoval byzantskou vládu v exilu, připravující se dobýt Konstantinopol zpět (byzantská reconquista). Nikájští císařové postupně odnímali maloasijská a poté i balkánská území Latinům (křižákům) a vytvořili tak základnu pro dobytí Konstantinopole. Theodora však rovněž ohrožovali na východních hranicích Seldžukové, proti kterým se ale zabezpečil vytyčením hranice mezi Rúmským sultanátem a Nikajským císařstvím roku 1210–1211. Pod vládou Theodora I. tehdy bylo západní pobřeží Malé Asie (bez ostrovů) a část severního pobřeží Anatolie. Jeho panství tedy strategicky zaujímalo významnou polohu. Nikaia se v prvních letech Theodorovy vlády stala spojencem Bulharského království, taktéž bojujícího proti Latinům. Se smrtí cara Kalojana a nástupem jeho synovce Borila se situace zhoršila – roku 1211 se proti Theodorovi obrátilo i Bulharsko po boku latinského císaře Jindřicha Flanderského. Roku 1212 uzavřel Theodoros s Jindřichem smlouvu podstatně omezující vliv Latinů v Malé Asii. Ve vnitřní politice prováděl Theodoros konfiskace majetků konstantinopolského patriarchátu a také pozemkové aristokracie, která nesouhlasila s císařovou politikou proti Konstantinopoli. Půdu propůjčoval svým úředníkům, vojákům sobě oddaným či maloasijským klášterům a vytvořil si tím opěrný bod své politiky. V té později pokračoval i manžel Theodorovy dcery Ireny Ioannes (III.) Dukas Vatatzés, který byl nejprve Theodorem (který neměl v době skonu zletilého syna) určen za nástupce a po jeho smrti roku 1222 se skutečně císařem také stal. Ioannes pokračoval v politické dráze nastoupené Theodorem nejen doma – spojením s Bulhary a zmocňováním se území na Balkáně navázal na byzantskou reconquistu, započatou císařem Theodorem I. Laskarisem.

Potomci

1. manželství ∞ 1199 Anna Komnena Angelina^[1]

• Nikolaos Laskaris (†1212)
• Ioannes Laskaris (†1212)
• Irena Laskarina (†1239), nikajská císařovna, choť Ioanna III. Duky Vatatza
• Marie Laskarina (1206–1270), uherská královna, choť Bély IV.
• Eudokie Laskarina, choť Fridricha II. Babenberského

2. manželství ∞ 1214 Filipa Arménská^[1]

• Konstantinos Laskaris, thrácký vévoda

3. manželství ∞ (1219) Marie z Courtenay,^[1] zůstalo bezdětné

Odkazy

Reference

Literatura

• DRŠKA, Václav; PICKOVÁ, Dana. Dějiny středověké Evropy. Praha: Nakladatelství Aleš Skřivan ml., 2004. ISBN 80-86493-11-3. 
• ZÁSTĚROVÁ, Bohumila, a kol. Dějiny Byzance. Praha: Academia, 1992. ISBN 80-200-0454-8. 
• HRADEČNÝ, Pavel a kol. Dějiny Řecka. Praha: Lidové noviny, 1998. ISBN 80-7106-192-1. 

Související články

• Laskarové
• Seznam byzantských císařů
• Čtvrtá křížová výprava

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Theodoros I. Laskaris na Wikimedia Commons

Předchůdce: Alexios V.

Byzantští císaři 1204–1222

Nástupce: Ioannes III. Dukas Vatatzés