Therese Johaugová
| Therese Johaugová | |
|---|---|
 | |
| Přezdívka | Turbo Therese[1] |
| Datum narození | 25. června 1988 (34 let) |
| Místo narození | Røros Norsko |
| Stát | Norsko |
| Výška | 162 cm[2] |
| Oficiální web | www |
| Sportovní informace | |
| Sport | běh na lyžích |
| Klub | IL Nansen |
| Lyže | Fischer |
| Ukončení kariéry | 2022 |
| Světový pohár v běhu na lyžích | |
| Debut | 27. ledna 2007 |
| Nejlepší umístění | 1. místo (2013/14, 2015/16, 2019/20) |
| Počet výher | 82 |
| Stupně vítězů | 149 |
| Nejlépe v TdS | 1. místo (2013/14, 2016, 2019/20) |
| Velký glóbus | 3 |
| Malý glóbus | 5 |
| Medaile v běhu na lyžích | |
| Olympijské hry | 4 – 1 – 1 |
| Mistrovství světa | 14 – 2 – 3 |
| MS juniorů | 3 – 0 – 1 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
| Přehled medailí | ||
|---|---|---|
 Běh na lyžích na ZOH | ||
| zlato | ZOH 2010 | štafeta 4×5 km |
| zlato | ZOH 2022 | skiatlon |
| zlato | ZOH 2022 | 10 km klasicky |
| zlato | ZOH 2022 | 30 km volně |
| bronz | ZOH 2014 | 10 km klasicky |
| stříbro | ZOH 2014 | 30 km volně HS |
| Mistrovství světa v klasickém lyžování | ||
| bronz | MS 2007 | 30 km klasicky |
| bronz | MS 2011 | skiatlon 2×7,5 km |
| zlato | MS 2011 | štafeta 4×5 km |
| zlato | MS 2011 | 30 km volným stylem |
| stříbro | MS 2013 | skiatlon 2×7,5 km |
| zlato | MS 2013 | 10 km volným stylem |
| zlato | MS 2013 | štafeta 4×5 km |
| bronz | MS 2013 | 30 km klasicky |
| zlato | MS 2015 | skiatlon 2×7,5 km |
| zlato | MS 2015 | štafeta 4×5 km |
| zlato | MS 2015 | 30 km klasicky |
| zlato | MS 2019 | 30 km klasicky |
| zlato | MS 2019 | skiatlon 2×7,5 km |
| zlato | MS 2019 | 10 km volným stylem |
| stříbro | MS 2019 | štafeta 4×5 km |
| zlato | MS 2021 | skiatlon 2×7,5 km |
| zlato | MS 2021 | 10 km volným stylem |
| zlato | MS 2021 | štafeta 4×5 km |
| zlato | MS 2021 | 30 km klasicky |
Therese Johaugová, nepřechýleně Therese Johaug (* 25. června 1988 Røros)[3] je norská bývalá běžkyně na lyžích. Je čtrnáctinásobnou mistryní světa (z toho 10× v individuálních závodech) a čtyřnásobnou olympijskou vítězkou. Vyhovovaly jí náročné tratě - už od svých dvaceti let dosahovala skvělých výsledků ve stoupání na Alpe Cermis v Tour de Ski (tento závod vyhrála 8× z 9 účastí) a v závodě na Holmenkollenu. Je rekordmankou v počtu vítězství v distančních závodech Světového poháru (71×).[4] Svou první medaili na Mistrovství světa vybojovala v osmnácti letech na klasické třicítce. Její slabší stránkou byly sprinty. Od října 2016 do dubna 2018[5] nesměla závodit kvůli dopingovému nálezu při mimosoutěžním odběru na soustředění v Itálii.[6]
Sportovní kariéra
Světového poháru v běhu na lyžích dospělých se poprvé zúčastnila už ve svých osmnácti letech jako studentka lyžařské akademie střední školy v Tynsetu. Měsíc po svém pohárovém debutu se zúčastnila Mistrovství světa v klasickém lyžování 2007 v Sapporu. Zde se stala velkým překvapením závodu v běhu na 30 km klasicky, neboť se dlouho držela ve vedoucí trojici se suverénkou sapporského šampionátu Kuitunenovou a krajankou Steiraovou a dojela si pro bronzovou medaili.[7] Od přestupu z juniorské kategorie mezi dospělé do roku 2009 měla Therese, jak je v norském lyžování obvyklé, osobního mentora pro tvorbu tréninkových programů, konzultace a jednání se sponzory, jímž byla bývalá olympionička Maj Helen Nymoen z obce Os.[8]
Sezóna 2010/11 se jí výsledkově velmi vydařila, přestože ještě před jejím začátkem se ocitla v ohrožení. V říjnu 2010 ji při tréninku na kolečkových lyžích v Trondheimu srazilo auto. Utrpěla odřeniny a naražený loket.[9] V celkovém pořadí Světového poháru se každým rokem zlepšovala – v roce 2011 skončila čtvrtá, pak třetí, další rok druhá a v roce 2014 seriálu dominovala.[10] A to i díky vítězství v etapové Tour de Ski. Celkové vítězství ve Světovém poháru zopakovala o dva roky později, kdy zvítězila v 17 závodech sezóny a vyrovnala tak rekordní výkon Marit Björgenové, která dosáhla stejného počtu vítězství v ročníku 2011/12.[11]
V říjnu 2016 se v médiích objevila informace o pozitivním dopingovém nálezu ve vzorku z letní přípravy v Itálii. Ten měl obsahovat stopy steroidu clostebol a do těla Johaugové se údajně dostal z přípravku trofodermin, který dostala od týmového lékaře na ošetření popraskaných rtů.[12] Podle vyšetřovatelů činila koncentrace clostebolu v jejím vzorku 13 nanogramů na mililitr. V minulosti byl za užití clostebolu potrestán na 15 měsíců cyklista Stefano Agostini, koncentrace steroidu přitom byla v jeho případě přibližně poloviční.[13] V únoru 2017 Norská sportovní federace rozhodla o jejím potrestání na 13 měsíců se zpětnou platností od 18. října 2016. Délka trestu na spodní hranici byla zvolena kvůli tomu, že nebylo prokázáno vědomé požití zakázaných látek. S tímto výkladem projevila nesouhlas Mezinárodní lyžařská federace (FIS), která se proti výši trestu odvolala ke Sportovnímu arbitrážnímu soudu (CAS) v Lausanne.[14] Sportovní arbitráž odvolání Mezinárodní lyžařské federace vyhověla a stanovila trest na 18 měsíců se zdůvodněním, že Johaugová vlastní chybou nezkontrolovala obal přípravku, na kterém byla zakázaná látka uvedena jako jedna ze složek a rovněž zřetelné dopingové varování. Původní třináctiměsíční distanc by ji vypršel v listopadu 2017, před začátkem olympijské sezony, zvýšení trestu pro Johaugovou znamenalo, že se nemohla zúčastnit ZOH v Pchjončchangu.[15]
Po odpykání trestu za doping ovládla hned první distanční závod Světového poháru ve finské Ruce. Vrcholem sezóny pro ní bylo Mistrovství světa v Seefeldu, na němž získala tři zlaté medaile z individuálních závodů a v historických tabulkách MS se s 10 zlatými medailemi zařadila za Marit Björgenovou (18) a Rusky Jelenu Vjalbeovou (14) a Larisu Lazutinovou (11).[16] Na šampionátu nezvítězila pouze ve štafetě, když na posledním úseku neuspěla ve finiši proti Nilssonové, která zajistila Švédkám nečekaný triumf.[17] Ve Světovém poháru 2018/19 vyhrála 10 z jedenácti distančních závodů do kterých nastoupila (kvůli přípravě na šampionát vynechala Tour de Ski[18]). Jedinou její přemožitelkou se stala Stina Nilssonová, která uspěla na klasické desítce s hromadným startem v Québecu ve finiši o dvě desetiny sekundy.[19]
Výsledky
Výsledky ve Světovém poháru
| Sezóna | Věk | Sezónní výsledky | Výsledky na Ski Tour | |||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Celkově | Distance | Sprinty | Nordic Opening | Tour de Ski | Ski Tour | WC Final | Ski Tour Kanada | |||
| 2006/07 | 18 | 44. | 23. | — | — | — | — | — | — | |
| 2007/08 | 19 | 18. | 15. | 47. | — | 4. | — | 21. | — | |
| 2008/09 | 20 | 8. | 7. | 89. | — | 6. | — | 2. | — | |
| 2009/10 | 21 | 17. | 14. | 61. | — | DNF | — | 7. | — | |
| 2010/11 | 22 | 4. | 3. | 70. | 10. | 2. | — | 3. | — | |
| 2011/12 | 23 | 3. | 3. | 38. | 2. | 3. | — | 4. | — | |
| 2012/13 | 24 | 2. | 2. | 39. | 4. | 2. | — | 2. | — | |
| 2013/14 | 25 | 1. | 1. | 32. | 3. | 1. | — | 1. | — | |
| 2014/15 | 26 | 2. | 2. | 39. | 2. | 2. | — | — | — | |
| 2015/16 | 27 | 1. | 1. | 16. | 1. | 1. | — | — | 1. | |
| 2016/17 | 28 | zákaz činnosti kvůli dopingu | ||||||||
| 2017/18 | 29 | |||||||||
| 2018/19 | 30 | 3. | 1. | 72. | 1. | — | — | 2. | — | |
| 2019/20 | 31 | 1. | 1. | 17. | 1. | 1. | 1. | — | — | |
| 2020/21 | 32 | 9. | 5. | 87. | 1. | — | — | — | — | |
| 2021/22 | 33 | 5. | 1. | — | — | — | — | — | — | |
Výsledky na OH
| Rok | Věk | 10 km | 15 km skiatlon | 30 km hromadný start | sprint | 4 × 5 km štafeta | sprint dvojic | |||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 2010 | 21 | — | 6. | 7. | — | 1. | — | |||
| 2014 | 25 | 3. | 4. | 2. | — | 5. | — | |||
| 2018 | 29 | zákaz činnosti kvůli dopingu | ||||||||
| 2022 | 33 | 1. | 1. | 1. | — | 5. | — | |||
Výsledky na MS
| Rok | Věk | 10 km | 15 km skiatlon | 30 km hromadný start | sprint | 4 × 5 km štafeta | sprint dvojic | |||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 2007 | 18 | — | — | 3. | — | — | — | |||
| 2009 | 20 | 10. | 6. | 4. | — | 4. | — | |||
| 2011 | 22 | 4. | 3. | 1. | — | 1. | — | |||
| 2013 | 24 | 1. | 2. | 3. | — | 1. | — | |||
| 2015 | 26 | 27. | 1. | 1. | — | 1. | — | |||
| 2017 | 28 | zákaz činnosti kvůli dopingu | ||||||||
| 2019 | 30 | 1. | 1. | 1. | — | 2. | — | |||
| 2021 | 32 | 1. | 1. | 1. | — | 1. | — | |||
Výsledky na MSJ
- Mistrovství světa juniorů 2007 (Tarvisio) - 3. místo ve stíhacím závodě, 4. místo v běhu na 5 km klasicky
- Mistrovství světa juniorů 2008 (Val Venostas) - trojnásobná mistryně světa - běh na 5 km klasicky, běh na 10 km volně, štafeta
Osobní
V současnosti žije v Oslo,[2] ale vyrůstala v Dalsbygdě, která je součástí obce Os na východě středního Norska. Její rodiče Torvall a Gro Johaugovi[1] mají v Dalsbygdě farmu. Therese má tři sourozence – staršího bratra Joakima, mladšího bratra Karsteina, který rovněž závodí v běhu na lyžích, a mladší sestru Veroniku.[8]
V roce 2008 natočila s kolegyněmi z norské reprezentace Kristin Størmer Steira a Ingrid Aunet Tyldum videoklip nazvaný "Skippagurra-girls", v němž představovaly ruské prostitutky. Poté, co bylo video zveřejněno na internetovém serveru YouTube, kritikové označili tento počin za urážku ruských žen. Protagonistky klipu se bránily s tím, že se jednalo o nevinný žert. Ostatní kolegyně z norské reprezentace je podpořily a zazpívaly s nimi píseň z klipu na konferenci norské lyžařské federace v Beitostølenu.[20]
V červenci 2011 vystoupila na Mont Blanc, přestože předtím kvůli strachu z výšek žádné horské túry nepodnikala. Dokonce se vyhýbala vlekům, lanovkám či výtahům v hotelech. Výstup na nejvyšší horu Evropy byl součástí psychologické terapie, kterou by měla bariéru strachu překonat.[21]
Odkazy
Reference
- ↑ a b ČTK, iDNES.cz. Björgenová páté zlato z MS nemá, na třicítce jí ho sebrala jiná Norka Johaugová. iDNES.cz [online]. 2011-03-05. Dostupné online.
- ↑ a b Norwegian Olympic Committee. OLYMPIC TEAM NORWAY TEAM AND MEDIA GUIDE SOCHI 2014 [online]. 2014. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Norwegian Olympic Committee. Olympic Team Norway [online]. 2010. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ČTK, iDNES.cz. Johaugová vládla i v Lahti a překonala rekord Björgenové. iDNES.cz [online]. 2020-02-29 [cit. 2020-03-01]. Dostupné online.
- ↑ ČTK, iDNES.cz. Arbitrážní soud prodloužil Johaugové trest za doping. Olympiádu zmešká. iDNES.cz [online]. 2017-08-22. Dostupné online.
- ↑ ČTK, iDNES.cz. Johaugová má zákaz startů až do vynesení trestu za doping. iDNES.cz [online]. 2016-12-16. Dostupné online.
- ↑ ČTK. Kuitunenová kraluje, senzací mladá Norka. iSport.cz [online]. 2007-03-04. Dostupné online.
- ↑ a b SCHEVE, Inge. Karstein Johaug (NOR) Aiming for the Worlds. fasterskier.com [online]. 2010-09-27 [cit. 2013-02-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-07-26. (anglicky)
- ↑ ČTK. Norskou běžkyni na lyžích Johaugovou srazilo při tréninku auto. Sport.cz [online]. 2010-10-12. Dostupné online.
- ↑ iDNES.cz, ČTK. Johaugová slaví triumf ve Světovém poháru běžkyň, Vrabcová je čtrnáctá. iDNES.cz [online]. 2014-03-16. Dostupné online.
- ↑ ČTK. Lyžařka Johaugová ovládla po výhře v posledním závodě běžecký Světový pohár. Sport.cz [online]. 2016-03-12. Dostupné online.
- ↑ Běžkyně na lyžích Johaugová měla v přípravě dopingový nález
- ↑ ČT sport, ČTK. Johaugová čeká na čtvrteční verdikt. Dopingovou aféru považuje za absurdní. ceskatelevize.cz/sport [online]. 2017-01-25. Dostupné online.
- ↑ ČT sport, ČTK. Lyžařská federace chce pro Johaugovou tvrdší trest za doping. ceskatelevize.cz/sport [online]. 2017-03-07. Dostupné online.
- ↑ Johaugová přijde o olympiádu v Pchjončchangu, arbitráž jí prodloužila trest. Aktuálně.cz [online]. Economia, 22. 8. 2017. Dostupné online.
- ↑ iDNES.cz, ČTK. Triumf i na třicítce. Johaugová přidala v Seefeldu třetí světové zlato. iDnes.cz [online]. 2. 3. 2019. Dostupné online.
- ↑ iDNES.cz, ČTK. Norské běžkyně na lyžích poraženy. Zlato slaví Švédsko, Češky jedenácté. iDnes.cz [online]. 28. 2. 2019. Dostupné online.
- ↑ iDNES.cz, ČTK. Šance pro soupeřky. Suverénka Johaugová vynechá Tour de Ski. iDnes.cz [online]. 20. 12. 2018. Dostupné online.
- ↑ ČTK. Johaugová poprvé v sezoně nevyhrála, v Québecu slavila Nilssonová. Sport.cz [online]. 23. 3. 2019. Dostupné online.
- ↑ STRØMNES, Svein. "Skippagurra-girls" slo tilbake. NRK [online]. 2008-11-13. Dostupné online. (norsky)
- ↑ PAP, jb. Therese Johaug na Mont Blanc. Sport.pl [online]. 2011-07-19 [cit. 2013-02-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-10-15. (polsky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Therese Johaugová na Wikimedia Commons - Profil na webu FIS
- Therese Johaugová v databázi Olympedia (anglicky)
Média použitá na této stránce
Olympic Rings without "rims" (gaps between the rings), As used, eg. in the logos of the 2008 and 2016 Olympics. The colour scheme applied here was specified in 2023 guidelines.
Olympic Rings without "rims" (gaps between the rings), As used, eg. in the logos of the 2008 and 2016 Olympics. The colour scheme applied here was specified in 2023 guidelines.
Finská vlajka
.svg)
(c) I, Cmapm, CC BY-SA 3.0
The flag of the Soviet Union (1955-1991) using a darker shade of red.
(c) I, Cmapm, CC BY-SA 3.0
The flag of the Soviet Union (1955-1991) using a darker shade of red.
Olympijská vlajka
.svg)
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: Granada, Licence: CC BY-SA 4.0
FIS Nordic Wolrd Ski Championships Seefeld 2019 - Medal Ceremony at the Medal Plaza. Picture shows Therese Johaug (NOR).