Therizinosaurus
Therizinosaurus Stratigrafický výskyt: Svrchní křída, asi před 66,7 milionu let | |
---|---|
Umělecká rekonstrukce vzezření terizinosaura | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
Třída | plazi (Sauropsida) |
Nadřád | dinosauři (Dinosauria) |
Řád | plazopánví (Saurischia) |
Podřád | Theropoda |
Infrařád | Therizinosauria |
Nadčeleď | Therizinosauroidea |
Čeleď | Therizinosauridae |
Rod | Therizinosaurus |
Binomické jméno | |
Therizinosaurus cheloniformis Malejev, 1954 | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Therizinosaurus („Ještěr s kosou“, podle jeho dlouhých drápů na předních končetinách) byl rod největšího dnes známého terizinosaurida, vědecky popsaný ruským/sovětským paleontologem Jevgenijem Malejevem v roce 1954 na základě zkamenělin z mongolské pouště Gobi (souvrství Nemegt).[1] Tento velký teropod žil v období pozdní křídy, asi před 66,7 milionu let.[2]
Popis a rozměry
Terizinosauři byli poměrně zavalití, po dvou se pohybující dinosauři s relativně malými hlavami, dlouhými krky a krátkými ocasy. Jejich zadní končetiny i trup byly mohutné, přední končetiny extrémně dlouhé (na poměry teropodů). Dospělý jedinec terizinosaura byl obří teropod, který dorůstal délky přes 9,6 metru[3] a hmotnosti přes 5 tun (čímž patřil dokonce k největším známým teropodům vůbec).[4] Podle jiných odhadů mohla hmotnost dospělých therizinosaurů dosáhnout až zhruba 7800 kilogramů.[5]
Tento neobvykle vyhlížející teropodní dinosaurus s velkými drápy (až přes 1 metr) a pažemi dlouhými asi 2,4 až 3,5 metru (podobně jako u rodu Deinocheirus)[6] žil v době asi před 70 miliony let (v období svrchní křídy) na území dnešního Mongolska. Je pravděpodobné, že i Therizinosaurus byl na částech těla opeřený, stejně jako jeho blízký (ale geologicky podstatně starší) příbuzný Beipiaosaurus inexpectus.
Paleobiologie
Charakteristické byly extrémně dlouhé drápy terizinosaura. Ačkoliv jejich dochovaná fosilní část měřila "jen" kolem 71 centimetrů, u živého zvířete mohly být spolu s keratinovou vrstvou i přes 1 metr dlouhé.[7] Terizinosaurus je pravděpodobně používal k obstarávání potravy (strhávání listí ze stromů, odlupování kůry, rozhrabávání termitišť?) a zároveň i na obranu před svými nepřáteli (velkými teropody, jako byl tyranosaurid Tarbosaurus).[8]
Jaký tělesný pach tento teropod za svého života vydával, už se nejspíš nikdy nedozvíme, protože ve fosilním záznamu se molekuly pachů nezachovávají. Existuje ale hypotetická možnost, že bychom podobnou informaci mohli získat analýzou velmi dobře dochovaných vzorků fosilií v budoucnosti.[9]
Systematika
Therizinosaurus dal jméno celému kladu (infratřídě), nadčeledi i čeledi teropodních dinosaurů. Patřil nepochybně k vývojově nejvyspělejším zástupcům této skupiny a mezi jemu blízce příbuzné zástupce patřily například rody Paralitherizinosaurus, Suzhousaurus, Erlikosaurus a Segnosaurus.[10] Vzdálenější příbuzný rodu Therizinosaurus byl také severoamerický rod Nothronychus.[11]
Odkazy
Reference
- ↑ E. A. Maleev (1954). Noviy cherepachoobrazhniy yashcher v Mongolii [New tortoise-like saurian from Mongolia]. Priroda. 1954 (3): 106-108.
- ↑ Tanabe, M.; et al. (2023). Apatite U–Pb dating of dinosaur teeth from the Upper Cretaceous Nemegt Formation in the Gobi Desert, Mongolia: Contribution to depositional age constraints. Island Arc. 32 (1): e12488. doi: https://doi.org/10.1111/iar.12488
- ↑ Holtz, Thomas R., Jr.; Rey, Luis V. (2007). Dinosaurs: The Most Complete, Up-to-Date Encyclopedia for Dinosaur Lovers of All Ages (Aktualizovaný internetový dodatek). New York: Random House. ISBN 978-0-375-82419-7.
- ↑ Paul, G. S. (2010). The Princeton Field Guide to Dinosaurs. Princeton University Press, str. 160 (anglicky)
- ↑ https://www.thecodontia.com/blog/reconstructing-the-giant-sloth-dinosaur-therizinosaurus
- ↑ SOCHA, Vladimír (2021). Dinosauři – rekordy a zajímavosti. Nakladatelství Kazda, Brno. ISBN 978-80-7670-033-8 (str. 76, 157)
- ↑ Rozhdestvensky, A. K. (1970). "Giant claws of Enigmatic Mesozoic Reptiles." Paleontology Journal, 4(1): 117-125.
- ↑ Rozhdestvensky, A. K. (1970). "On the gigantic claws of mysterious Mesozoic reptiles." Paleontologischeskii Zhurnal, 1970(1): 131-141.
- ↑ http://www.pravek.info/zajimavosti/jaky-pach-vydavali-druhohorni-dinosauri/
- ↑ Zanno, L. E. (2010). A taxonomic and phylogenetic re-evaluation of Therizinosauria (Dinosauria: Maniraptora). Journal of Systematic Palaeontology. 8 (4): 503–543. doi: 10.1080/14772019.2010.488045
- ↑ SOCHA, Vladimír. Lenivý dráp vnímající infrazvuk. OSEL.cz [online]. 18. února 2021. Dostupné online. (česky)
Literatura
- Perle, A. (1982). "On a new finding of the hindlimb of Therizinosaurus sp. from the Late Cretaceous of Mongolia", Problems on the Geology of Mongolia, 5: 94–98.
- Svarney, T. E. and Svarney, P. B. (2003). „The Handy Dinosaur Answer Book“, 1st ed. Canton, MI: Visible Ink Press.
- Parker, S. (2003). Dinosaurus, 1st ed. Buffalo, NY: Quintet Publishing Ltd.
- Lindsay E. Zanno (2010). "A taxonomic and phylogenetic re-evaluation of Therizinosauria (Dinosauria: Maniraptora)". Journal of Systematic Palaeontology. 8 (4): 503–543. doi:10.1080/14772019.2010.488045
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Therizinosaurus na Wikimedia Commons
- Informace na webu Fossilworks Archivováno 3. 9. 2018 na Wayback Machine. (anglicky)
- Článek o therizinosaurovi (rusky)
- Článek o therizinosaurovi na webu DinosaurusBlog (česky)
Média použitá na této stránce
Autor:
- Information-silk.png: Mark James
- derivative work: KSiOM(Talk)
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Autor: PaleoNeolitic, Licence: CC0
Size comparison of two specimens of the gigantic therizinosaurid Therizinosaurus cheloniformis, including the holotype. Measurements and figures were referenced from Maleev 1954,[1] Rozhdestvensky 1970,[2] and Barsbold 1976.[3] Human for scale: 180 cm (5 ft 11 in).
Autor: PaleoNeolitic, Licence: CC BY 4.0
Life restoration of the gigantic, Late Cretaceous therizinosaurid Therizinosaurus cheloniformis. Claws and arms based on holotype PIN 551-483 and specimens IGM 100/15, 100/16 and 100/17.