Thescelosaurus

Jak číst taxoboxThescelosaurus
Stratigrafický výskyt: Svrchní křída, asi před 68 až 66 miliony let
alternativní popis obrázku chybí
Rekonstrukce vzezření druhu Thescelosaurus neglectus
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídaplazi (Sauropsida)
Nadřáddinosauři (Dinosauria)
Řádptakopánví (Ornithischia)
PodřádOrnithopoda
ČeleďParksosauridae
RodThescelosaurus
Gilmore, 1913
Binomické jméno
Thescelosaurus neglectus
Gilmore, 1913
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Thescelosaurus („úžasný ještěr“) byl rod menšího až středně velkého býložravého ornitopodního dinosaura, žijícího na konci křídové periody na západě Severní Ameriky.[1] Patřil tak k posledním žijícím druhohorním dinosaurů z tzv. Lancijské fauny.[2]

Historie

Tato skupina teropodů byla poprvé objevena a vědecky definována na základě fosilií objevených na území kanadské provincie Alberty v 70. a 80. letech 19. století.[3] Druh T. neglectus byl formálně popsán americkým paleontologem Charlesem W. Gilmorem roku 1913. Pochybný rod Bugenasaura, formálně popsaný roku 1995, spadá pravděpodobně rovněž do rodu Thescelosaurus.[4]

Blízce příbuzným rodem byl také mírně starší severoamerický rod Parksosaurus, formálně popsaný v roce 1937.[5] Podle odborné práce z roku 2024 byly vývojově příbuznými taxony zejména další severoamerické rody Oryctodromeus a Fona.[6]

Popis

Dospělý Thescelosaurus byl asi 3 až 4 metry dlouhý[7] a kolem 90 kilogramů vážící[8] býložravý nebo všežravý dinosaurus, žijící v ekosystémech severoamerické nejpozdnější křídy. Podle jiného odhadu byl však mohutnější a dosahoval hmotnosti kolem 340 až 360 kilogramů.[9][10] Šlo o poměrně primitivního, pevně stavěného ornitopoda. Je znám z osmi koster a dalších neúplných pozůstatků. V současnosti je už však k dispozici přinejmenším jedná velmi kompletní rekonstruovaná kostra.[11] Žil před zhruba 68 až 66 miliony let, patřil tedy k posledním žijícím neptačím dinosaurům. Fosilie tohoto dinosaura byly objeveny na západě Severní Ameriky (souvrství Hell Creek, souvrství Horseshoe Canyon, souvrství Lance, souvrství Frenchman a souvrství Ferris).

Proti ornitopodům typu hypsilofodonta měl Thescelosaurus silnější přední končetiny a zřejmě chodil většinou po čtyřech. Na zadní končetiny se vztyčil, jen když unikal před nebezpečím, i když stavba jeho končetin nasvědčuje, že moc rychlý nebyl. Pravděpodobně dokázal svými silnými předními končetinami aktivně hrabat nory.[12] Chybějící agilitu mu pravděpodobně nahrazoval kostěný pancíř na hřbetě, kterým zřejmě disponoval. Navzdory své primitivnosti, kterou prozrazují zuby na přední části horní čelisti i počet prstů na nohách, býval až překvapivě hojný a rozšířený, zřejmě po celé dnešní Severní Americe na úplném sklonku éry dinosaurů.[13]

Thescelosaurus - rekonstrukce s tělesným opeřením

Předkem tohoto dinosaura mohl být zhruba o 30 milionů let starší druh Nevadadromeus schmitti.[14]

Neobvyklé objevy

U jednoho zkamenělého jedince thescelosaura, který dostal přezdívku „Willo“, se zachovalo údajně dokonce i zkamenělé srdce, které mnohem více připomínalo srdce ptáků než plazů, což indikuje tvora s tělesnou teplotou nezávislou na teplotě okolí (o tomto objevu však panují pochyby). Novější výzkum naznačuje, že jde spíše o kamennou konkreci než o skutečný zkamenělý srdeční sval.

V roce 2022 byl oznámen objev fosilizovaných otisků kůže ceratopsida rodu Triceratops a menšího ornitopodního dinosaura (možná právě rodu Thescelosaurus) s velmi dobře dochovanou zadní končetinou (v původním objemu) na paleontologické lokalitě Tanis v Severní Dakotě.[15]

Studie publikovaná koncem roku 2023 dokládá, že mozek thescelosaurů byl adaptován pro způsob života zahrnující hrabání nor. Jedná se patrně o první podpůrný argument pro norování u neptačích dinosaurů z hlediska neurologie.[16]

Nový druh

V listopadu roku 2011 byl popsán nový druh tohoto ornitopoda, T. assiniboiensis (druhové jméno bylo stanoveno na počest indiánského kmene stejného jména).[17]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Philip J. Senter and Jared J. Mackey (2023). Forelimb motion and orientation in the ornithischian dinosaurs Styracosaurus and Thescelosaurus, and its implications for locomotion and other behavior. Palaeontologia Electronica. 26 (3): a41. doi: https://doi.org/10.26879/1289
  2. ↑ https://dinosaurusblog.com/2017/04/18/dinosauri-census-v-souvrstvi-hell-creek/
  3. ↑ Brigid E. Christison, Darren H. Tanke, and Jordan C. Mallon (2020). Canada's first known dinosaurs: palaeontology and collecting history of Upper Cretaceous vertebrates in southern Alberta and Saskatchewan, 1874-1889. Earth Sciences History. 39(1): 184-218. doi: https://doi.org/10.17704/1944-6187-39.1.184
  4. ↑ Boyd, C. A.; et al. (2009). "Taxonomic revision of the basal neornithischian taxa Thescelosaurus and Bugenasaura". Journal of Vertebrate Paleontology. 29 (3): 758-770.
  5. ↑ SOCHA, Vladimír. Dinosaurus z roku Jaroslava Mareše. OSEL.cz [online]. 18. května 2022. Dostupné online.  (česky)
  6. ↑ Avrahami, Haviv M.; Makovicky, Peter J.; Tucker, Ryan T.; Zanno, Lindsay E. (2024). A new semi‐fossorial thescelosaurine dinosaur from the Cenomanian‐age Mussentuchit Member of the Cedar Mountain Formation, Utah. The Anatomical Record.
  7. ↑ Holtz, Thomas R., Jr.; Rey, Luis V. (2007). Dinosaurs: The Most Complete, Up-to-Date Encyclopedia for Dinosaur Lovers of All Ages (Aktualizovaný internetový dodatek, str. 43). New York: Random House. ISBN 978-0-375-82419-7.
  8. ↑ Paul, G. S. (2010). The Princeton Field Guide to Dinosaurs. Princeton University Press, str. 277 (anglicky)
  9. ↑ Nicolás E. Campione, David C. Evans, Caleb M. Brown, Matthew T. Carrano (2014). Body mass estimation in non-avian bipeds using a theoretical conversion to quadruped stylopodial proportions. Methods in Ecology and Evolution. doi:10.1111/2041-210X.12226 Archivováno 26. 5. 2020 na Wayback Machine.
  10. ↑ Benson, R. B., Hunt, G., Carrano, M. T., Campione, N. and Mannion, P. (2018). Cope's rule and the adaptive landscape of dinosaur body size evolution. Palaeontology, 61: 13-48. doi:10.1111/pala.12329
  11. ↑ http://rmdrc.blogspot.cz/2018/01/the-little-thescelosaurus-that-could.html
  12. ↑ https://equatorialminnesota.blogspot.com/2023/11/on-functioning-of-thescelosaurus.html
  13. ↑ http://prehistoricbeastoftheweek.blogspot.com/2021/06/thescelosaurus-beast-of-week.html
  14. ↑ Joshua W. Bonde, Rebecca L. Hall, L. J. Krumenacker & David J. Varricchio (2022). Nevadadromeus schmitti (gen. et sp. nov.), a New Basal Neornithischian with Affinities to the Thescelosaurinae, from the Upper Cretaceous (Cenomanian) Willow Tank Formation of Southern Nevada. Journal of the Arizona-Nevada Academy of Science. 50 (1): 1-8. doi: https://doi.org/10.2181/036.050.0101
  15. ↑ Video o objevu na webu YouTube (anglicky)
  16. ↑ David J. Button & Lindsay E. Zanno (2023). Neuroanatomy of the Late Cretaceous Thescelosaurus neglectus (Neornithischia: Thescelosauridae) reveals novel ecological specialisations within Dinosauria. Scientific Reports. 13: 19224. doi: https://doi.org/10.1038/s41598-023-45658-3
  17. ↑ http://palaeoblog.blogspot.com/2011/11/thescelosaurus-assiniboiensis.html

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Thescelosaurus na slovenské Wikipedii.

Literatura

  • Galton, Peter M. (1974). "Notes on Thescelosaurus, a conservative ornithopod dinosaur from the Upper Cretaceous of North America, with comments on ornithopod classification". Journal of Paleontology 48 (5): 1048–1067.
  • Galton, Peter M. (1997). "Cranial anatomy of the basal hypsilophodontid dinosaur Thescelosaurus neglectus Gilmore (Ornithischia; Ornithopoda) from the Upper Cretaceous of North America". Revue Paléobiologie, Genève 16 (1): 231–258.
  • Sternberg, Charles M. (1940). "Thescelosaurus edmontonensis, n. sp., and classification of the Hypsilophodontidae". Journal of Paleontology 14 (5): 481–494.
  • Gilmore, Charles W. (1915). "Osteology of Thescelosaurus, an orthopodus dinosaur from the Lance Formation of Wyoming". Proceedings of the U.S. National Museum. 49 (2127): 591–616.
  • Michael Naylor Hudgins, Philip J. Currie & Corwin Sullivan (2021). Dental assessment of Stegoceras validum (Ornithischia: Pachycephalosauridae) and Thescelosaurus neglectus (Ornithischia: Thescelosauridae): paleoecological inferences. Cretaceous Research: 105058. doi: https://doi.org/10.1016/j.cretres.2021.105058

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Thescelosaurus BW3.jpg
Autor: Nobu Tamura (http://spinops.blogspot.com), Licence: CC BY 2.5
Thescelosaurus neglectus, an hypsilophodont from North America, version with scutes and rib plates, pencil drawing
Thescelosaurus filamented.jpg
Autor: Leandra Walters, Phil Senter, James H. Robins, Licence: CC BY 2.5
Thescelosaurus neglectus. Reprinted from original, previously-unpublished artwork by Leandra Walters under a CC BY license, with permission from Leandra Walters, original copyright 2015.