Thiomersal

Thiomersal
Strukturní vzorec
Strukturní vzorec
Model molekuly
Model molekuly
Obecné
Systematický názevethyl(2-merkaptobenzoato-(2-)-O,S)merkurát sodný
Sumární vzorecC9H9HgNaO2S
Vzhledbílý až nažloutlý prášek[1]
Identifikace
Registrační číslo CAS54-64-8
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)200-210-4
PubChem16684434
ChEBI9546
SMILESCC[Hg]SC1=CC=CC=C1C(=O)[O-].[Na+]
InChIInChI=1S/C7H6O2S.C2H5.Hg.Na/c8-7(9)5-3-1-2-4-6(5)10;1-2;;/h1-4,10H,(H,8,9);1H2,2H3;;/q;;2*+1/p-2
Vlastnosti
Molární hmotnost404,81 g/mol
Teplota rozkladu232 °C (505 K)[1]
Hustota2,508 g/cm3[2]
Rozpustnost ve vodě~100 g/100 ml[1]
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
rozpustný v ethanolu[1]
Rozpustnost v nepolárních
rozpouštědlech
nerozpustný v benzenu a diethyletheru[1]
Bezpečnost
GHS06 – toxické látky
GHS06
GHS08 – látky nebezpečné pro zdraví
GHS08
GHS09 – látky nebezpečné pro životní prostředí
GHS09
[1]
H-větyH300 H301 H310 H330 H360 H372 H410[1]
P-větyP203 P260 P262 P264 P270 P271 P273 P280 P284 P301+316 P302+352 P304+340 P318 P319 P320 P321 P330 P361+364 P391 P403+233 P405 P501[1]
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Thiomersal, prodávaný také jako thimerosal nebo merthiolát,[3] je organická sloučenina rtuti, používaná jako antiseptikum a antimykotikum.[4]

Tato látka se používá jako konzervační prostředek ve vakcínách, při přípravě imunoglobulinů, testech na alergie, v antiveninech, oftalmologických výrobcích a v tetovacích inkoustech.[5]

I přes shodu vědců, že obavy z nebezpečnosti thiomersalu nejsou opodstatněné, se jeho používání omezuje.[6][7][8][9][10] Látka se stále přidává do vakcín proti chřipce.[11]

Historie

Morris Kharasch, chemik tehdy působící na Marylandské univerzitě, získal patent na thiomersal v roce 1927;[12] Později byla sloučenina označena názvem merthiolát.[13]

In vitro testy ukázaly, že je čtyřicetkrát až padesátkrát účinnější proti Staphylococcus aureus než fenol.[13] Začal se používat jako antibakteriální látka a k předcházení kontaminaci u antiseptických mastí, krémů, a sprejů používaných v nemocnicích, například nosních sprejů, očních kapek, roztoků pro kontaktní čočky, imunoglobulinů, a vakcín. Thiomersal se používal jako konzervant, který umožnil použití vícedávkových nádob na vakcíny namísto dražších jednodávkových.

Struktura a výroba

Thiomersal obsahuje rtuťnatý kation, na který jsou navázány dva ligandy, thiolát a ethylová skupina. Rozpustnost ve vodě zajišťuje karboxyl. Podobně jako u jiných dvojvazných sloučenin Hg2+ má atom rtuti lineární koordinační geometrii, velikost úhlu S-Hg-C činí 180°.

Organortuťnaté thioláty se obvykle vytváří z chloridů organortuťnatých kationtů.[2]

Použití

Antiseptikum a antimykotikum

Thiomersal se převážně používá jako antiseptikum a antimykotikum. Zabraňuje závažným vedlejším účinkům, například nákaze stafylokoky; v roce 1928 byl zaznamenán případ, kdy kvůli nepřítomnosti konzervantu po očkování na záškrt zemřelo 12 z 21 očkovaných dětí.[14]

Oproti jiným tehdy známým konzervantům, jako jsou fenol a kresol, thiomersal nesnižuje účinnost vakcín.[13]

Bakteriostatika jako je thiomersal nejsou potřeba u vakcín v nádobách na jednu dávku.[15]

Ve Spojených státech amerických, Evropské unii, a několika dalších zemích, se thiomersal používá jako konzervant vakcín určených pro děti.[16]

Toxikologické vlastnosti

Obecná toxicita

Thiomersal je vysoce toxický při vdechnutí, pozření, a styku s kůží, objevuje se u něj bioakumulace. Je též vysoce toxický pro vodní organismy a může způsobit dlouhodobé nežádoucí účinky.[17]

V těle se přeměňuje na ethylrtuť (C2H5Hg+) a kyselinu thiosalicylovou.[14]

Byly popsány případy těžké otravy rtutí při náhodném vystavení této látce nebo pokusech o sebevraždu, několik z těchto případů bylo smrtelných.[18]

Pokusy na zvířatech naznačily, že thiomersal se po podání rychle rozkládá za uvolnění ethylrtuti, cílovými orgány jsou centrální nervová soustava a ledviny. Častým příznakem je u zvířat i u lidí zhoršení motoriky. Mechanismus působení není znám.[18]

Většina této látky se vylučuje stolicí. Ethylrtuť se z těla vylučuje s poločasem okolo 18 dnů, přičemž rozkladem vzniká několik dalších látek, jako je anorganická rtuť.[19]

Poločas eliminace ethylrtuti v mozcích mláďat opic činil 14 dnů.[20] Nebezpečí ohledně nervové soustavy byla odvozena extrapolací ze vztahu dávka/účinek u methylrtuti.[20] Methylrtuť a ethylrtuť se dostávají do všech tkání, procházejí skrz hematoencefalickou a placentální bariéru; stejně volně se po těle pohybuje také ethylrtuť.[21] Později bylo zjištěno, že ethylrtuť se odbourává mnohem rychleji než methylrtuť.[20] Přestože má anorganická rtuť metabolizovaná z ethylrtuti v mozku výrazně delší poločas, nejméně 120 dnů, tak je mnohem méně toxická než anorganická rtuť z par rtuti.[20]

Jako alergen

Thiomersal se používá při epikutánních testech na alergické reakce, jako jsou dermatitida a zánět spojivek. V roce 2007 byla vydána studie, ve které mělo v Norsku 1,9 % dospělých tento test při použití thiomersalu pozitivní;[22] vyšší výskyt kontaktní alergie (až 6,6 %) byl pozorován v Německu.[23]

Jedinci citliví na thiomersal mohou obdržet nitrosvalové vakcíny namísto podkožních.[24]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Thiomersal na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/16684434
  2. a b J. G. Melnick; K. Yurkerwich; D. Buccella; W. Sattler; G. Parkin. Molecular Structures of Thimerosal (Merthiolate) and Other Arylthiolate Mercury Alkyl Compounds. Inorganic Chemistry. 2008, s. 6421–6426. DOI 10.1021/ic8005426. PMID 18533648. 
  3. Merthiolate poisoning: MedlinePlus Medical Encyclopedia [online]. [cit. 2023-12-08]. Dostupné online. 
  4. Thimerosal and Vaccines [online]. [cit. 2023-05-04]. Dostupné online. 
  5. M. A. Sharpe; A. D. Livingston; D. S. Baskin. Thimerosal-Derived Ethylmercury is a Mitochondrial Toxin in Human Astrocytes: Possible Role of Fenton Chemistry in the Oxidation and Breakage of mtDNA. Journal of Toxicology. 2012, s. 1–12. DOI 10.1155/2012/373678. PMID 22811707. 
  6. Immunization Safety Review: Vaccines and Autism. Washington, DC: National Academies Press, 2004. Dostupné online. ISBN 978-0-309-09237-1. 
  7. Asif Doja; Wendy Roberts. Immunizations and autism: a review of the literature. Canadian Journal of Neurological Sciences. 2006, s. 341–346. DOI 10.1017/s031716710000528x. PMID 17168158. 
  8. Vaccines Do Not Cause Autism [online]. [cit. 2015-11-29]. Dostupné online. 
  9. A. Gołoś; A. Lutyńska. Thiomersal-containing vaccines - a review of the current state of knowledge. Przeglad Epidemiologiczny. 2015, s. 59–64, 157–161. PMID 25862449. 
  10. A. Hurley; M. Tadrous; E. Miller. Thimerosal-Containing Vaccines and Autism: A Review of Recent Epidemiologic Studies. The Journal of Pediatric Pharmacology and Therapeutics. 2018, s. 173–181. DOI 10.1017/s031716710000528x. PMID 22477809. 
  11. Not Immune. The New Yorker [online]. 2015-02-08 [cit. 2022-10-02]. Dostupné online. 
  12. Alkyl mercuric sulphur compound and process of producing it. Původce vynálezu: Kharasch Morris SELIG. US. Patentový spis US1672615A. 1928-06-05. Dostupné: <online> [cit. 2024-02-07].
  13. a b c J. P. Baker. Mercury, Vaccines, and Autism: One Controversy, Three Histories. American Journal of Public Health. 2008, s. 244–253. DOI 10.2105/AJPH.2007.113159. PMID 18172138. 
  14. a b Thimerosal and vaccines [online]. Center for Biologics Evaluation and Research, U.S. Food and Drug Administration, 2018-01-02 [cit. 2023-04-09]. Dostupné online. 
  15. Thimerosal in Vaccines: Frequently Asked Questions [online]. [cit. 2005-03-09]. Dostupné online. 
  16. M. Bigham; R. Copes. Thiomersal in vaccines: balancing the risk of adverse effects with the risk of vaccine-preventable disease. Drug Safety. 2005, s. 89–101. DOI 10.2165/00002018-200528020-00001. PMID 15691220. 
  17. Safety data sheet, Thiomersal Ph Eur, BP, USP [online]. [cit. 2010-09-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-09-15. 
  18. a b T. W. Clarkson. The three modern faces of mercury. Environmental Health Perspectives. 2002, s. 11–23. Dostupné online. PMID 11834460. 
  19. L. Magos. Neurotoxic character of thimerosal and the allometric extrapolation of adult clearance half-time to infants. Journal of Applied Toxicology. 2003, s. 263–269. Dostupné online [cit. 2021-01-19]. DOI 10.1002/jat.918. 
  20. a b c d T. W. Clarkson; L. Magos. The toxicology of mercury and its chemical compounds. Critical Reviews in Toxicology. 2006, s. 609–662. DOI 10.1080/10408440600845619. PMID 16973445. 
  21. T. W. Clarkson; J. B. Vyas; N. Ballatori. Mechanisms of mercury disposition in the body. American Journal of Industrial Medicine. 2007, s. 757–764. DOI 10.1002/ajim.20476. PMID 17477364. 
  22. L. K. Dotterud; T. Smith-Sivertsen. Allergic contact sensitization in the general adult population: a population-based study from Northern Norway. Contact Dermatitis. 2007, s. 10–15. DOI 10.1111/j.1600-0536.2007.00980.x. PMID 17177703. 
  23. W. Uter; A. Ludwig; B. R. Balda. The prevalence of contact allergy differed between population-based and clinic-based data. Journal of Clinical Epidemiology. 2004, s. 627–632. DOI 10.1016/j.jclinepi.2003.04.002. PMID 15246132. 
  24. W. Aberer. Vaccination despite thimerosal sensitivity. Contact Dermatitis. 1991, s. 6–10. DOI 10.1016/j.jclinepi.2003.04.002. PMID 15246132. 

Související články

  • Nitromersol, podobná potibakteriální látka
  • Dusičnan fenylrtuti – látka se silnými antiseptickými a antimykotickými účinky

Externí odkazy

Média použitá na této stránce