Thomas Bruce, 7. hrabě z Elginu

Thomas Bruce, 7. hrabě z Elginu
Thomas Bruce, 7. hrabě z Elginu na obraze Antona Graffa z roku 1788
Thomas Bruce, 7. hrabě z Elginu na obraze Antona Graffa z roku 1788
Narození20. června 1766
Broomhall, Skotsko
Úmrtí14. listopadu 1841
Paříž, Francie
NárodnostSkotská
Alma materUniverzita v St Andrews
Pařížská univerzita
Westminster School
Harrow School
Povolánídiplomat
ZaměstnavatelForeign Office
TitulHrabě z Elginu
Politická stranaToryové
ChoťMary Bruce, Countess of Elgin (od 1799)[1][2]
Elizabeth Oswald (od 1810)[1][2]
Děti11 dětí, včetně Jamese Bruce, 8. hraběte z Elginu
RodičeCharles Bruce 5. hrabě z Elginu Martha Whytová
RodBruceové
PříbuzníCharles Andrew Bruce[1] (sourozenec)
Victor Bruce, 9. hrabě z Elginu[1], Robert Preston Bruce[3], Lady Elma Bruce[3] a Frederick John Bruce[3] (vnoučata)
Funkceambassador of the United Kingdom of Great Britain and Ireland to Prussia (1795–1799)
ambassador of the United Kingdom to Turkey (1799–1803)
Ambassador of the United Kingdom of Great Britain and Ireland to the Ottoman Empire (1801–1803)
člen Sněmovny lordů
PodpisThomas Bruce, 7. hrabě z Elginu – podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Thomas Bruce, 7. hrabě z Elginu (20. června 1766 – 14. listopadu 1841) byl skotský šlechtic, diplomat, voják a politik. Je znám především kvůli kontroverznímu odvezení mramorových soch (také známých jako Elginovy mramory) z Athénského chrámu v Parthenónu.[4] Na tento akt bývá některými nahlíženo jako na čin kulturního vandalismu a krádeže.[5][6] Je předmětem desítky let trvajícího sporu mezi Velkou Británií, která Elginovy mramory vystavuje v Britském muzeu v Londýně, a Řeckem, které usiluje o jejich návrat.

Život

Byl třetím synem Charlese Bruce, 5. hraběte z Elginu. V roce 1790 vstoupil do diplomacie (v roce 1792 byl velvyslancem Velké Británie v Bruselu a v roce 1795 v Berlíně). V letech 1799 až 1803 byl velvyslancem v Cařihradu (dnešním Istanbulu) v Osmanské říši.

Během jeho působení na této pozici se mu podařilo do roku 1812 vyvézt do Británie tzv. Elginovy mramory (angl. Elgin marbles). Ty zahrnovaly přes 20 soch z obou průčelí, 15 metóp a 95 metrů vnitřní římsy čili více než polovinu zachované sochařské výzdoby athénského Parthenónu a řadu plastik z dalších starověkých budov na Akropoli. V následující dlouhé a ostré polemice ohledně zákonnosti tohoto vývozu se Elgin hájil tím, že k tomu získal povolení (tzv. firman) Osmanské říše, která v té době okupovala Řecko, a tedy i samotné Athény. Nicméně firman ani jeho kopii v bohatých istanbulských archivech se nikdy nepodařilo nalézt, což zavdává pochybnosti o legálnosti celého přesunu.[7][8]

Elginovým záměrem bylo použít sochy jako výzdobu Broomhall House, rodového sídla Elginů, ovšem vzhledem k jeho nákladnému rozvodu a dluhům musel sbírku v roce 1816 prodat britské vládě.[9] Prodal ji ovšem za nižší cenu, než mu nabízeli jiní sběratelé (například Napoleon), a dokonce za méně, než ho celá akce stála. Od té doby je sbírka vystavena v Britském muzeu.

Rodina

Thomas Bruce se oženil dvakrát. Poprvé si vzal Mary (1778–1855), jediné dítě Williama Hamiltona Nisbeta z Dirletonu. Spolu měli syna a tři dcery:

  • George Charles Constantine (5. dubna 1800 – 1840),
  • Mary († 21. prosince 1883),
  • Matilda Harriet († 31. května 1857),
  • Lucy († 4. září 1881)

Manželství skončilo rozvodem. Znovu se oženil dne 21. září 1810 s Elizabethou (1790–1860) nejmladší dcerou Jamese Townsenda Oswalda. Spolu měli čtyři syny a tři dcery:

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d Kindred Britain.
  2. ↑ a b Dostupné online. [cit. 2020-08-07]
  3. ↑ a b c Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  4. ↑ Thomas Bruce, 7th earl of Elgin | British diplomat. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2019-09-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ WARD, Victoria. Why are the Elgin marbles so controversial – and everything else you need to know. www.telegraph.co.uk. 2014-12-05. Dostupné online [cit. 2019-09-01]. ISSN 0307-1235. (anglicky) 
  6. ↑ What’s in a title? It’s time to reframe the Parthenon Marbles debate. theartnewspaper.com [online]. [cit. 2019-09-01]. Dostupné online. 
  7. ↑ EDITOR. History of the Marbles. BCRPM [online]. [cit. 2019-09-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-09-01. (anglicky) 
  8. ↑ Was the removal illegal?. www.parthenon.newmentor.net [online]. [cit. 2019-09-01]. Dostupné online. 
  9. ↑ How did the Elgin Marbles get here?. www.bbc.com. 2014-12-05. Dostupné online [cit. 2019-09-01]. (anglicky) 
  10. ↑ Elgin, Earl of (S, 1633). web.archive.org [online]. 2012-10-12 [cit. 2019-09-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 

Literatura

  • BURKE, John Bernard, 1852. A genealogical and heraldic dictionary of the peerage and baronetage of the British Empire. 14. vyd. [s.l.]: Colburn. S. 364. (anglicky) 
  • Courier staff. NECROLOGY.. The Courier (Hobart, Tas. : 1840 - 1859). Hobart, Tas.: National Library of Australia, 14 May 1841, s. 4. Dostupné online [cit. 5 November 2011]. (anglicky) 
  • LANG, Cecil Y., 1987. The Letters of Alfred Lord Tennyson: 1851-1870. Redakce Lang Cecil Y.. [s.l.]: Harvard University Press. ISBN 978-0-674-52584-9. S. 350. (anglicky) 
  • The Gentleman's magazine. Redakce Urban Sylvanus. [s.l.]: J.B. Nicolas and Son, January 1841. Kapitola Obituary: Lord Bruce, s. 106. (anglicky) 
  • ST CLAIR, William. Oxford Dictionary of National Biography. [s.l.]: Oxford University Press, September 2004; online edn, January 2008. Kapitola Bruce, Thomas, seventh earl of Elgin and eleventh earl of Kincardine (1766–1841). (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce