Thomas Couture
| Thomas Couture | |
|---|---|
 | |
| Narození | 21. prosince 1815 Senlis  Francie |
| Úmrtí | 30. března 1879 (ve věku 63 let) Villiers-le-Bel Francie |
| Místo pohřbení | Hřbitov Père-Lachaise (48°51′39″ s. š., 2°23′30″ v. d.) |
| Alma mater | Arts et Métiers ParisTech Národní vysoká škola krásných umění |
| Povolání | malíř a učitel |
| Partner(ka) | Alice Ozy |
| Významná díla | Les Romains de la décadence |
| Ocenění | Second Great Prize of Rome (1837) rytíř Řádu čestné legie (1848) |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Thomas Couture (21. prosince 1815 Senlis – 30. března 1879 Villiers-le-Bel)[1] byl francouzský malíř, který proslul jako učitel mnoha impresionistických malířů – Édouarda Maneta, Claude Moneta a jiných. S jejich názory spíše nesouhlasil; a sám byl znám díky svému obrazu Římané v době úpadku, který odpovídá dobovému vkusu.
Život
Narodil se v Senlisu ve Francii. V jedenácti letech se s rodinou přestěhoval do Paříže, kde začala navštěvovat muzea, kde trávil mnoho času. Otec ho zapsal do École des Arts et Métiers a později studoval na École des Beaux-Arts u Hyppolita Delaroche a Antoine-Jeana Grose. Šestkrát se zúčastnil prestižní soutěže o Prix de Rome o jednoroční stipendium na studijní pobyt v Římě, který pořádala jeho škola, ale nikdy tuto cenu nevyhrál. Tento neúspěch dával za vinu škole a jejím vyučovacím metodám, které považoval za zpátečnické. Soutěž nakonec vyhrál v roce 1837, ale jeho zahořsklý postoj vůči škole nezmizel.
Již za studia kopíroval díla italských a holandských děl: např. Tiziana, Palmy i Rubense, ale i díla svého akademického učitele. V roce 1840 začal vystavovat v Salonu. Kritika i veřejnost jeho díla přijímala pozitivně a získal i několik cen. Maloval tehdy hlavně obrazy s historickými motivy jako obraz Římané v době úpadku (1847, Musee d'Orsay, Paříž), který ho vynesl mezi oslavované malíře. Po tomto úspěchu si otevřel vlastní atelier.[2] Obraz mu také přinesl několik vládních a církevních zakázek na nástěnné malby. První dvě však nedokončil a třetí dokončenou zakázku pro kapli svaté Panny v kostele Saint-Eustache v Paříži nepřijala příznivě veřejnost. Odmítnutí vnímal Couture trpce a v roce 1860 se rozhodl odejít z Paříže zpět do svého rodiště. Zde si vytvořil nový atelier kam za ním jezdilo do učení poměrně mnoho mladých umělců, což Coutura nadchlo a v roce 1867 vydal i knihu návrhů o tom jak by se podle něj mělo učit. Kniha popudila mnoho tradičních malířů, ale zároveň mu přinesla přízeň mladé malířské generace.[2]
Couture zemřel 30. března 1879 ve Villiers-le-Bel, je pohřben na hřbitově Père Lachaise v Paříži.
Tvorba
Obraz Římané v době úpadku, který přinesl Couturovi slávu, byl namalován přesně podle tehdy platných tradičních měřítek a požadavků. V průběhu života se od těchto tradic zcela odklonil a jeho další obrazy pak úplně postrádaly těžkopádnost a tmavé barvy. Takřka odmítl historická témata a zaměřil svou pozornost spíše na portrétní malbu a vtipné obrazy, jež vytvářel pro své soukromé zákazníky. I jeho práce se štětcem se změnila – místo drobných detailních tahů začal používat široké a dynamické tahy.
Mezi Couturovy žáky patřily takové budoucí malířské osobnosti jako Edouard Manet, Puvis de Chavannes, Henri Fantin-Latour, Mary Cassattová, Elizabeth Boott a další.
Ač poskytoval svým žákům liberálnější výuku, nešel s realismem tak kupředu jako Courbet, a pro své žánrové scény používal spíše drobnější formáty, oblíbené v buržoazních kruzích. Sice např. Cézanne k němu projevoval určité sympatie, ale jiní, jako Manet, ho považovali za příliš zpátečnického. Nicméně dnes je považován za jednoho z přímých patriotů akademického umění 19. století.
Galerie
Římané v době úpadku (1847)
Portrét sedící ženy (1850)
Anselm Feuerbach (1852)
Večeře po maškarním bálu (1857)
Duel po maškarním bálu (1857)
Snění (1859)
Právník na cestě k soudu (kolem 1860)
.jpg)
Odkazy
Reference
- ↑ Thomas Couture [online]. artrenewal.org [cit. 2022-05-03]. Dostupné online.
- ↑ a b Thomas Couture [online]. artmuseum.cz [cit. 2022-05-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-12-02.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Thomas Couture na Wikimedia Commons - Thomas Couture – ukázka 70 děl
Média použitá na této stránce
.svg)
Portrait of a Seated Woman by Thomas Couture
Since the 16th century, a figure blowing bubbles has served as an allegory for the vice of vanity. A schoolboy slouches on a chair beside his unopened books as bubbles drift overhead. The note tucked in the broken glass reads: "Le Parasseux indigne de vivre" (the lazy one unworthy of living). The soap bubbles and the crumbling wall suggest the fleeting nature of time, and the laurel wreath symbolizes glory ignored. Rejecting prevailing academic traditions, Couture developed a highly personal technique involving bright colors and expressive paint textures, which was based on his studies of Venetian works in the Louvre Museum. He frequently depicted contemporary subjects but filled them with moral overtones. An influential teacher, Couture trained such artists as Edouard Manet, Puvis de Chavannes, Mary Cassatt, and Eastman Johnson.
Painting by Thomas Couture, The Supper after the Masked Ball.
A lawyer walks up a wind-blown street, presumably in the artist's native town of Senlis in north-central France. Although he specialized in allegorical paintings, such as "Daydreams," Couture urged his pupils to select subjects drawn from contemporary life. In this scene, the choice of subject and the spontaneity of treatment recall the works of Honoré Daumier (1809-79). The painting also demonstrates the artist's use of exposed areas of white, primed canvas to lend texture and immediacy to his technique.