Thomas Graumann

Thomas Graumann
Narození28. ledna 1931
Palackého třída
Úmrtí27. dubna 2020 (ve věku 89 let)
Povolánímisionář
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Thomas Herman Graumann (28. ledna 1931 Brno27. dubna 2020[1]) byl brněnský rodák židovského původu, který se narodil v sekulární rodině. Druhou světovou válku přežil díky iniciativě Nicholase Wintona. Později konvertoval ke křesťanství a stal se misionářem.

Život a záchrana před holocaustem

Do vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava vyrůstal na zámku v Těšanech u Brna. V srpnu 1939 byl odvezen posledním vlakem, který mohl díky úsilí Nicholase Wintona vyvézt židovské děti z obsazeného Československa. Ve Skotsku se jej ujala slečna Corsonová, jež před válkou pracovala v Palestině jako učitelka. Rok poté byl silně ovlivněn kázáním známého evangelisty Roberta Hudsona Popeho a přijal víru v Ježíše Krista. O několik let později se rozhodl, že plně zasvětí svůj život Bohu. Kromě zdravotnictví vystudoval i biblickou školu a stal se křesťanským misionářem na Filipínách. Tam poznal svou ženu Caroline (1929–2020), s níž se přestěhoval do USA, kde vychovávali čtyři děti, z toho dvě adoptované.

Návrat do vlasti a přednášková činnost

V roce 1989 se Tomáš Graumann s manželkou přestěhoval zpět do Československa, aby zde neúnavně svědčil o své záchraně formou přednášek a besed. Pořádal besedy na základních i středních školách, v církvích různých denominací nebo na seminářích pro vysokoškolské studenty např. ve spolupráci s Integrity Life ve více univerzitních městech ČR. Kdekoli byl pozván, rád vyprávěl o tom, jak byl v životě zachráněn dokonce dvakrát. Jednou fyzicky díky odvaze a prozřetelnosti sira Nicholase Wintona[2], a podruhé duchovně, když osobně přijal to, co pro něho učinil Ježíš Kristus na kříži. Poslední léta života prožil opět v USA.

Odkazy

Reference

  1. http://biblipedia.de/2020/04/29/tom-graumann-1931-2020/
  2. KNEJP, Jan. Tomáš Graumann vypráví.... 8LISTY Filozofické fakulty Ostravské univerzity v Ostravě [online]. Filozofická fakulta Ostravské univerzity, 3/2011 [cit. 2018-11-26]. Dostupné online. 

Externí odkazy