Thomas Graves

Admirál Thomas Graves
(Thomas Gainsborough, 1786, olej na plátně)
(Thomas Gainsborough, 1786, olej na plátně)
Velitel v Plymouthu
Ve funkci:
1786 – 1790
Vrchní velitel Royal Navy ve válce proti USA
Ve funkci:
1781 – 1781
Guvernér v Newfoundlandu
Ve funkci:
1761 – 1764
Vojenská služba
SlužbaVlajka Spojeného království Spojené království
SložkaVojenské loďstvo Royal Navy
Hodnostadmirál 1795, viceadmirál 1794, kontradmirál 1779, kapitán 1755
Narození23. října 1725
Cornwall
Úmrtí9. února 1802 (ve věku 76 let)
Devon
Titulbaron 1794
ChoťElizabeth Williams (od 1771)
RodičeThomas Graves a Elizabeth Budgell
DětiThomas Graves, 2nd Baron Graves
Anne Elizabeth Graves
Peter William Graves
Elizabeth Anne Graves
Margaret Anne Graves
PříbuzníHenry Richard Graves, Augusta Law[1], Jane Anne Graves[2], Caroline North Graves[2], Hester Charlotte Graves[2], Isabella Letitia Graves[2], Louisa Elizabeth Graves[2], William Thomas Graves, 3rd Lord Graves, Baron of Gravesend[2] a Adolphus Edward Paget Graves[2] (vnoučata)
Profesepolitik
OceněníŘád lázně 1801
CommonsThomas Graves, 1st Baron Graves
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Thomas Graves, 1. baron Graves (23. října 1725 Plymouth, Anglie – 9. února 1802 Cadhay House, Devon, Anglie) byl britský admirál. U námořnictva sloužil od svých patnácti let, se střídavými úspěchy byl účastníkem různých válečných konfliktů 18. století, uplatnil se také v koloniální správě britské koloniální říše (guvernér v Newfoundlandu 1761–1764). V roce 1781 byl krátce vrchním velitelem Royal Navy ve válce proti USA, kde utrpěl porážku. V závěru své kariéry byl účastníkem válek proti revoluční Francii, po vážném zranění v bitvě Slavného 1. června (1794) dosáhl hodnosti admirála a byl povýšen do šlechtického stavu s titulem barona.

Životopis

Admirál Thomas Graves (rytina z roku 1794, sbírky Národní portrétní galerie) v Londýně

Pocházel ze staré anglické rodiny připomínané od 12. století,[3] několik členů rodu dosáhlo vysokých hodností u námořnictva. Narodil se jako mladší syn kontradmirála Thomase Gravese (1680–1755) a k námořnictvu vstoupil jako dobrovolník v patnácti letech, službu zahájil na přelomu let 1739–1740 u břehů Kanady. V Karibiku se zúčastnil neúspěšné bitvy u Cartageny, poté přešel pod velení svého otce na loď HMS Norfolk. V roce 1743 byl povýšen na poručíka, během války o rakouské dědictví bojoval v bitvě u Toulonu a poté v roce 1747 ve dvou vítězství u mysu Finisterre.[4]. Po Cášském míru v soukromí studoval námořní strategii, zdokonaloval se ve francouzštině a na obchodních lodích absolvoval dvě cesty k břehům Afriky. V roce 1754 byl povýšen na komandéra a již ve třiceti letech byl kapitánem (1755). Na začátku sedmileté války byl předvolán před válečný soud kvůli odmítnutí boje s francouzskou lodí. Soudem byl pokárán, ale zůstal v aktivní službě, během sedmileté války se zúčastnil obléhání a bombardování Le Havre (1759). V roce 1761 byl v hodnosti komodora jmenován guvernérem na ostrově Newfoundland,[5] kde s mimořádným zápalem hájil britské obchodní zájmy (jednalo se především o rybolov).[6] Konec sedmileté války a Pařížský mír z roku 1763 rozšířil britské državy v Kanadě o oblast Labradoru, která spadala taktéž do kompetencí newfoundlandského guvernéra.[7] Krátce poté se ale Graves vrátil do Evropy a poté velel několika lodím dislokovaným převážně v britských přístavech.

Bitva v zálivu Chesapeake (1781)

V lednu 1775 byl zvolen do Dolní sněmovny, kde se připojil ke straně toryů a podporoval vládu lorda Northa, ještě téhož roku se ale vzdal poslaneckého mandátu ve prospěch svého staršího bratra Williama.[8] V roce 1779 byl povýšen na kontradmirála a jako velitel eskadry byl vyslán k břehům severní Ameriky, kde se měl zapojit do války proti USA. V roce 1781 s francouzským admirálem hrabětem de Grasse prohrál bitvu u Chesapeake a za špatnou strategii byl kritizován svým zástupcem Samuelem Hoodem. Ztráta podpory z moře pak vedla ke kapitulaci generála Cornwallise u Yorktownu.[9] V roce 1782 byla Gravesova flotila zdecimována bouří u břehů Kanady, kde se potopilo několik bitevních i obchodních lodí. Po návratu do Anglie byl v letech 1786–1790 velitelem v Plymouthu.[10] Do aktivní služby se vrátil ještě za francouzských revolučních válek, v roce 1794 byl jmenován viceadmirálem a zástupcem admirála Richarda Howea v čele loďstva Channel Fleet. Téhž roku byl vážně zraněn na své vlajkové lodi HMS Royal Sovereign v bitvě Slavného 1. června (1794), která byla vážně poškozena v přímém střetu s lodí Terrible francouzského admirála Bouveta.[11][12][13]Za zásluhy byl povýšen na admirála s roční penzí 1 000 liber, zároveň získal titul barona (peerský titul platil pouze pro Irsko a nebylo s ním spojeno členství ve Sněmovně lordů). Poté odešel do soukromí na své panství Cadhay House v Devonu, které získal sňatkem a zde později také zemřel.[14] Krátce před smrtí získal v roce 1801 Řád lázně.

Rodina

Erb rodu Graves (1794)

V roce 1771 se oženil s Elizabeth Williamsovou (†1827), s níž měl pět dětí.[15] Nejmladší z potomstva byla dcera Margaret Anne (1777–1808) provdaná za admirála Christophera Neshama (1771–1851). Dědicem baronského titulu byl syn Thomas North Graves, 2. baron Graves (1775–1830). Protože s irským baronským titulem nezasedal v Horní sněmovně, byl dlouholetým poslancem Dolní sněmovny, kromě toho zastával funkce u královského dvora. Jeho manželkou byla Mary Paget (1783–1835), nejmladší sestra významného vojevůdce napoleonských válek polního maršála 1. markýze z Anglesey. Současným představitelem rodu je Timothy Evelyn Graves, 10. baron Graves (*1960).

Thomasův starší bratr William Graves (1724–1801) působil jako právník u královského soudu a dlouholetým poslancem Dolní sněmovny. Jejich bratranec Samuel Graves (1713–1787) byl admirálem a na počátku americké války za nezávislost krátce vrchním velitelem britského loďstva v severní Americe (1774–1776). V námořnictvu sloužil také Samuelův synovec Thomas Graves (1747–1814), který ve válkách proti revoluční a napoleonské Francii nakonec dosáhl hodnosti admirála (1812).

Odkazy

Reference

  1. ↑ Kindred Britain.
  2. ↑ a b c d e f g Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  3. ↑ GRAVES, John Card: Genealogy of the Graves family in America, díl I.; New York, 1896; s. 21–24 dostupné online
  4. ↑ TARABA, Luboš: Sukně proti kalhotám. Válka o rakouské dědictví; Praha, 2019; s. 431–438 (kapitola Mare Britannicum) ISBN 978-80-7557-176-2
  5. ↑ Seznam guvernérů Newfoundlandu na webu worldstatesmen dostupné online
  6. ↑ Thomas Graves na webu Heritage Newfoundland dostupné online
  7. ↑ Thomas Graves in: Dictionary of Canadian Biography dostupné online
  8. ↑ Thomas Graves na webu The History of Parliament dostupné online
  9. ↑ KOVAŘÍK, Jiří: Salvy pod plachtami, 1. díl Námořní války Ludvíka XV. a Ludvíka XVI.; Praha, 2021; s. 250–257 (kapitola Bitva v zálivu Chesapeake) ISBN 978-80-7497-348-2
  10. ↑ Přehled velitelů přístavu Plymouth dostupné online
  11. ↑ ŠŤOVÍČEK, Michal: Francie proti Evropě. Války revoluční Francie 1792–1802; Praha, 2017; s. 194–195 ISBN 978-80-7557-041-3
  12. ↑ KOVAŘÍK, Jiři: Salvy pod plachtami, 2. díl Revoluční a napoleonské války na moři; Praha, 2022; s. 73–80 (kapitola Slavný 1. červen) ISBN 978-80-7497-418-2
  13. ↑ KRÁLÍČEK, Václav: Lvi na vlnách. Anatomie námořních bojů Velké Británie s Francií v letech 1789–1794 v Atlantiku; Praha, 2018; s. 140–141 ISBN 978-80-7557-145-8
  14. ↑ Historie Cadhay House dostupné online
  15. ↑ Admirál Thomas Graves na webu thepeerage dostupné online

Externí odkazy

Média použitá na této stránce