Thomas Stearns Eliot

Thomas Stearns Eliot
Thomas Stearns Eliot (1934)
Rodné jméno	Thomas Stearns Eliot
Narození	26. září 1888 St. Louis
Úmrtí	4. ledna 1965 (ve věku 76 let) Kensington
Příčina úmrtí	emfyzém
Místo pohřbení	Church of Saint Michael
Povolání	dramatik, básník, esejista, literární kritik, sociální kritik, povídkář, vysokoškolský učitel, scenárista, textař a autor dětské literatury
Alma mater	Pařížská univerzita Milton Academy Harvardova kolej Merton College Harvardova univerzita Eliot House
Žánr	poezie a beletrie
Významná díla	Pustá země Čtyři kvartety
Ocenění	Řád za zásluhy v oblasti umění a věd (1948) Nobelova cena za literaturu (1948) Emerson-Thoreau Medal (1959) Prezidentská medaile svobody (1964) Laurence Olivier Award for Best New Musical (1981) … více na Wikidatech
Manžel(ka)	Vivienne Haigh-Wood Eliotová (1915–1947) Valerie Eliotová (1957–1965)
Rodiče	Henry Ware Eliot[1] a Charlotte Champe Stearns[1]
Příbuzní	Henry Ware Eliot[1], Ada Eliot[1], Marian Cushing Eliot[1], Margaret Dawes Eliot[1], Theodora Sterling Eliot[1] a Charlotte Eliot[1] (sourozenci)
Vlivy	Dante Alighieri Kyriakos Charalambides John Donne Alfred Tennyson James Frazer … více na Wikidatech
Podpis
multimediální obsah na Commons
galerie na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Thomas Stearns Eliot (26. září 1888, St. Louis, Missouri, USA – 4. ledna 1965, Londýn) byl anglický básník, esejista a dramatik amerického původu^[2], nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1948^[3].

Život

Thomas Stearns Eliot se narodil roku 1888 v americkém městě St. Louis ve státě Missouri^[4] ve starobylé novoanglické rodině^[5]. Jeho rodiče byli Henry Ware Eliot a Charlotte Champe Stearns^[6][7]. Nejprve navštěvoval Smithovovu akademii ve svém rodném městě a později Miltonovu akademii v Massachusetts^[8]. V roce 1906 začal studovat na Harvardově univerzitě, kde roku 1909 promoval jako bakalář svobodných umění. Poté strávil rok ve Francii (1910-1911)^[9] a navštěvoval zde přednášky Henriho Bergsona na pařížské Sorbonně. Ve studiích pak pokračoval na několika německých univerzitách a také v Oxfordu a zajímal se především o řeckou a o indickou mystickou filozofii.

Roku 1916 se Eliot definitivně usadil v Anglii. Krátce zde učil na střední škole, roku 1917 se stal redaktorem časopisu The Egoist a současně pracoval v zahraničním oddělelní Lloydovy banky (do roku 1925). Roku 1922 založil čtvrtletník The Criterion, v jehož prvním čísle otiskl svou slavnou báseň Pustá země (česky též jako Pustina nebo Zpustlá země).

Roku 1927 se Eliot stal ředitelem nakladatelství Faber and Faber^[10], v němž postupně uveřejňoval díla moderních britských básníků. Téhož roku získal britské státní občanství a vstoupil do anglikánské církve.

Eliotova raná básnická tvorba se zrodila ze složitého střetávání tradicionalismu a evropské a angloamerické avantgardy, především symbolismu a imagismu. Eliot totiž programově navazoval na anglické básníky 17. století (např. na Johna Donna) a s jazykem pracoval způsobem, který jako by navazoval na francouzské básníky konce 19. století, zejména na Julese Laforguea. Po roce 1912 se Eliot začal od symbolismu vzdalovat a pod vlivem Ezry Pounda se přiblížil k imagismu, zejména k jejich teorii i praxi přesných, vycizelovaných obrazů, které byly průsečíkem intelektu, imaginace a senzibility. Na rozdíl od imagistů však Eliot vždy zdůrazňoval společenskou funkci poezie, kterou spatřoval v udržování básnického jazyka jako prostředku společenské komunikace a přesného nástroje myšlení a cítění. Jeho básnická tvorba 20. a 30. let 20. století tak reflektuje duchovní krizi moderní západní civilizace. Pojetím reality a duchovního života v monologu či kaleidoskopickém kubistickém střídání různých hlasů je řazen jednak k modernistům, jednak ke ztracené generaci. Ve svých pozdních pracích pak Eliot rozvíjel svou poetiku směrem k velmi zvláštnímu mixu realismu a metafyzična a rovněž se přikláněl k hodnotám křesťanství a anglosaské kulturní tradice.

(c) Simon Fieldhouse, CC BY-SA 3.0

Eliot je rovněž autorem několika básnických dramat, která jsou určena širšímu a mnohdy neliterárnímu publiku, a proto se vyznačují větší sdělností. O organickém spojení jeho básnické tvorby s kritickou činností svědčí to, že vydal za svého života na pět set esejů, týkajících se nejrůznějších stránek uměleckého i politického života.

Formálními inovacemi a intelektuální silou svého díla se Eliot stal jedním z vrcholných a současně nejvlivnějších tvůrců anglofonní i světové poezie 20. století. Jeho poezie je poměrně komplikovaná, není jednoduchá na čtení a vyžaduje značnou pozornost. Roku 1948 byla Eliotovi udělena Nobelova cena za literaturu „za jeho pozoruhodný, průkopnický příspěvek obohacující současnou poezii“ (citace z odůvodnění Švédské akademie).

Thomas Stearns Eliot zemřel roku 1965 v Londýně^[11]. Byl pohřben ve vesnici East Coker.

Dílo

Poezie

• The Love Song of J. Alfred Prufrock (1911, tiskem 1915, Píseň lásky J. Alfreda Prufrocka), dramatický monolog,
• The Hippopotamus (1917, Hroch), báseň napsaná v rýmovaných čtyřveršových slokách v jambickém tetrametru po vzoru Théophila Gautiera. Tuto básnickou formu pokládal Eliot za protiklad volného verše, jenž se stával avantgardní módou a ze kterého se vytrácely jeho původní kvality.
• The Waste Land (1922, Pustá země), nejznámější Eliotova básnická skladba , složitá výpověď o době mezi válkami a autorova reakce na první světovou válku.
• The Hollow Men (1925, Dutí lidé), báseň, symbolický motiv prázdnoty,
• Journey of the Magi (1927, Cesta mágů), báseň rozvádějící téma cesty mágů a jejich setkání s narozeným Kristem,
• Ash Wednesday (1930, Popeleční středa), první Eliotova křesťanská báseň, jejíž poetika vychází z Danta,
• Four Quartets (1944, Čtyři kvartety), básnická meditace o bytí v čase, jejímž tematickým materiálem je héraklitovský svět čtyř základních živlů (vzduch, země, voda a oheň), Celým dílem prostupuje motiv nezachytitelnosti přítomného okamžiku, který je i není a nemá začátek ani konec.

Básnická dramata

• Sweeney Agonistes: Fragments of an Aristophanic Melodrama (1932, Sweeney Agonistes, fragment Aristophanova melodramatu)
• Murder in the Catedral (1935, Vražda v katedrále), drama zachycující tragické dovršení rozporu canterburského arcibiskupa Tomáše Becketa, hájícího zásady církve proti moci královské, s králem Jindřichem II, rozporu, který končí Becketovou mučednickou smrtí v katedrále v Canterbury 29. prosince roku 1170.
• The Family Reunion (1939, Rodinné shromáždění),
• The Cocktail Party (1950, Kokteilový večírek), inspirováno Eurípidovým dramatem Alkéstis^[12]
• The Confidential Clerk (1953, Prokurista),
• The Elder Statesman (1958, Zasloužilý státník).

Nejvýznamnější eseje

• Tradition and Individual Talent (1919, Tradice a individuální talent), esej, která připravila půdu pro přijetí děl básnického modernismu.
• The Sacred Wood (1920, Posvátný háj),
• The Use of Poetry and the Use of Criticism (1933, Funkce poezie a funkce kritiky),
• Notes Towards a Definitioon of Culture (1948, Poznámky k definici kultury),
• The Frontiers of Crtiticism(1956, Hranice kritiky),
• To Critize the Critic (1965, Jak kritizovat kritiku),
• On Poetry and Poets (1957, O básnictví a básnících),

Česká vydání

• Pustá země, B. Stýblo, Praha 1947, přeložili Jiřina Hauková a Jindřich Chalupecký,
• Rodinné shromáždění, DILIA, Praha 1964, přeložil Zdeněk Urbánek,
• Pustina a jiné básně, Odeon, Praha 1967, přeložil Jiří Valja, výbor obsahuje nejvýznamnější Eliotovy básně (Píseň lásky J. Alfreda Prufrocka, Hroch, Pustina, Dutí lidé, Popeleční středa a Čtyři kvartety)
• Vražda v katedrále, Mladá fronta, Praha 1971, přeložil Jiří Valja,
• O básnictví a básnících, Odeon, Praha 1991, přeložil Martin Hilský, výbor z esejů,
• Pustá země, Protis, Praha 1996, přeložila Jiřina Hauková,
• Zpustlá země, BB art, Praha 2002, přeložil Zdeněk Hron.
• Čtyři kvartety, Argo, Praha 2014, přeložil Martin Hilský
• Křesťan - kritik - básník, přeložili Martin Hilský, Petr Onufer a Martin Pokorný, Argo, Praha 2019

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Thomas Stearns Eliot na Wikimedia Commons
• Osoba Thomas Stearns Eliot ve Wikicitátech
• Osoba Thomas Stearns Eliot ve Wikicitátech (anglicky)
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Thomas Stearns Eliot
• Plné texty děl autora Thomas Stearns Eliot na projektu Gutenberg (anglicky)
• Autor T. S. Eliot ve Wikizdrojích (anglicky)

• Nobel Prize bio Archivováno 6. 7. 2008 na Wayback Machine.,
• http://nobelprize.org/nobel_prizes/literature/laureates/1948/eliot-bio.html – anglicky
• https://web.archive.org/web/20070703074142/http://www.kirjasto.sci.fi/tseliot.htm – anglicky
• Works by T. S. Eliot at Project Gutenberg – anglicky
• T. S. Eliot Society Home Page – anglicky
• T. S. Eliot: Cesta mágů (český překlad básně)