Thurisind

Thurisind
Narození6. století
Úmrtí560
Povoláníkrál
Nábož. vyznáníariánství
DětiTurismod
Kunimund
Austrigusa[1]
PříbuzníReptila (vnuk)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Thurisind také Turisind (latinsky Turisindus) (6. století? - 560?) byl v letech 548 až 560 král východogermánského kmene Gepidů.[2]

Thurisind byl předposledním králem Gepidů, když odstranil Ustrigotha, syna zesnulého krále Elemunda, kterého donutil odejít do vyhnanství.[3] Thurisindovo království, známé jako Gepidia, se nacházelo v Panonské pánvi s centrem v Sirmiu, bývalém římském městě na řece Sávě.

Jeho vláda byla poznamenána četnými válkami s Langobardy, germánským národem, který přišel do bývalé římské provincie Panonie ze severu pod vedením krále Audoina.[4][5] Kromě válek s Langobardy musel Thurisind také čelit nepřátelským výpadům Byzantské říše, která byla rozhořčena nad ovládnutím Sirmia Gepidy a snažila se zvýšit svůj vliv v Panonské pánvi na jejich úkor.[3] Plány Byzantinců se začaly plnit v roce 551 nebo 552, když v bitvě u Asfeldu Langobardi vedení svým králem Audoinem porazili Gepidy vedené Thurisindem, čímž oslabili moc Gepidů v tomto regiónu. Byzantský císař Justinian následně donutil oba znesvářené kmeny k uzavření mírové dohody, aby udržel rovnováhu sil v Panonské pánvi.

Thurisind v bitvě u Asfeldu ztratil svého nejstaršího syna Turismoda, který byl zabit Alboinem, synem Audoinovým.[6][3] Thurisind zemřel patrně v roce 560, na jeho místo nastoupil jeho poslední syn Kunimund, kterého v roce 567 zabil rovněž langobardský princ Alboin.[7] Kunimundova smrt znamenala konec království Gepidů a začátek osídlení jejich území Langobardy a také Avary, kočovným národem migrujícím z euroasijské stepi.[8]

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Thurisind na anglické Wikipedii a Turisind na německé Wikipedii.

  1. ↑ Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  2. ↑ PAULUS DIACONUS; FOULKE, William Dudley. History of the Langobards, Book 1.. University of Pennsylvania: [s.n.], 1907. Dostupné online. Kapitola XXVII. (anglicky) 
  3. ↑ a b c JONES, A. H. M.; MARTINDALE, J. R.; MORRIS, J. The Prosopography of the Later Roman Empire: Volume 1, AD 260-395. [s.l.]: Cambridge University Press, 1971. 1152 s. Dostupné online. ISBN 978-0-521-07233-5. S. 152. (anglicky) 
  4. ↑ STEINHÜBEL, Ján. The Nitrian Principality: The Beginnings of Medieval Slovakia. [s.l.]: BRILL, 2020. 680 s. Dostupné online. ISBN 978-90-04-43863-7. Kapitola Alboin and Rosamund, s. 28. (anglicky) 
  5. ↑ WÄGNER, Wilhelm; MACDOWALL, M. W. Epics and Romances of the Middle Ages. [s.l.]: W. Swan Sonnenschein, 1883. 488 s. Dostupné online. S. 20. (anglicky) 
  6. ↑ MAGILL, Frank Northen; AVES, Alison. Dictionary of World Biography: The Middle Ages. [s.l.]: Routledge, 1998. 1080 s. Dostupné online. ISBN 9781579580414. Kapitola Alboin, s. 41. (anglicky) 
  7. ↑ WÄGNER, Wilhelm; MACDOWALL, M. W.; ANSON, W. S. W. Epics and Romances of the Middle Ages. [s.l.]: W. Swan Sonnenschein, 1883. 488 s. Dostupné online. S. 20. (anglicky) 
  8. ↑ POHL, Walter. The Avars: A Steppe Empire in Central Europe, 567–822. [s.l.]: Cornell University Press, 2018. 666 s. Dostupné online. ISBN 978-1-5017-2940-9. S. 67. (anglicky) 

Literatura

  • PAULUS DIACONUS; FOULKE, William Dudley. History of the Langobards, Book 1.. University of Pennsylvania: [s.n.], 1907. Dostupné online. Kapitola XXVII. (anglicky)