Tištrja

Tištrja je zarathuštrický bůh – jazata, deště a personifikace hvězdy Siria. Je také pánem a dozorcem všech hvězd, především však vládne východu nebes, zatímco Satavaésa – Antares, který mu pomáhá zalévat zemi deštem, jihu, Vanant – Vega, západu, a Haptóiringa – Velká medvědice, jihu.[1] Na jeho počest je pojmenován čtvrtý měsíc kalendáře jako Tir a je slaven svátek Tíragan.[2] Podle Jaana Puhvela může být Tištrja nositelem některých funkcí íránského protějšku Indry.[3]

Je mu věnován osmý jašt Avesty ve kterém se objevuje ve třech podobách, z nich v každé zůstává po deset dní. Nejdříve se zjevuje jako mladý muž, poté jako býk se zlatými rohy a nakonec jako bílý kůň se žlutýma ušima a zlatým udidlem. V poslední podobě se postaví démonovi sucha Apaošovi, který má podobu černého koně s holýma ušima, olysalým zadkem a ocasem. Po třech dnech a nocích démon Tištrju vyžene z jezera Vourukaša, poté se bůh obrátí na Ahura Mazdou, který jej naplní nadpozemskou silou. Díky tomu Tištrja zvítězí, vody jsou uvolněny a přichází déšť. V druhém mýtu obsaženém v tomto jaštu Tištrja vede hvězdy do boje proti pairikám – čarodějnicím, vedeným Dužjáirjou „špatným rokem, neúrodou“.[4]

Odkazy

Reference

  1. ↑ BOYCE, Mary. A History of Zoroastrianism: Volume 1, The Early Period. [s.l.]: Brill, 1996. ISBN 978-9004104747. S. 77–78. 
  2. ↑ CURTISOVÁ, Vesta Sarkosh. Perské mýty. Praha: Levné knihy, 2006. ISBN 80-7309-415-0. S. 17. 
  3. ↑ PUHVEL, Jaan. Srovnávací mytologie. Praha: Lidové noviny, 1997. ISBN 80-7106-177-8. S. 130. 
  4. ↑ DRESDEN, M. J. Mytologie starého Íránu. In: KRAMER, Samuel Noah. Mytologie starověku. Praha: Orbis, 1977. S. 297.

Externí odkazy