Tiamat

Tiamat je babylónská bohyně, zosobňující prvotní slané vody, která byla se svým druhem Apsúem, prvotními sladkými vodami, první existující bytostí. Její jméno vychází ze slova tiamtum „moře“.[1]

Podle stvořitelského mýtu Enúma eliš neexistovalo na počátku nebe ani země, ale pouze slaný oceán Tiamat a sladký oceán Apsú, jejichž vody se spolu mísily. Ze spojení těchto dvou se počali rodit bohové: Anu, Ea a nejmenovaná další božstva. Činnost nově zrozených bohů však počala rušit Apsúa a ten se tak rozhodl je vyhubit, což mu Tiamat rozmlouvala. Následně Ea Apsúa zabil a Tiamat se rozhodla smrt svého druha pomstít a stvořila jedenáct příšer, a jejich vůdcem udělala svého syna a milence Kingua, kterému také svěřila tabulky osudu. Tiamat a její monstra se pokoušeli porazit různí bohové, ale neuspěli, až se nakonec proti nim postavil Marduk, který si vymínil, že v případě svého vítězství bude uznán vládcem bohům. Poté, co Marduk porazil příšery, přemohl i Tiamat, které roztříštil svým kyjem lebku. Z horní části jejího těla pak vytvořil Nebesa, z dolní části, na které při souboji stál, pak Zemi; z Tiamatiných ňader vznikly hory, z jejích očí vytekl Eufrat a Tigris, a z jejích slin se stala oblaka.[1][2]

Tiamatina monstra byla někdy vzývána v různých zaklínadlech a jejich figurky byly užívány při ochranné magii v Novoasyrské říši. Zahrnují následující stvoření.[1]

  • tři typy rohatých hadů zvaných mušmahhu, ušumgallu a bašmu
  • mušhuššu, hada-draka
  • lahamu, snad totožného s bohem jménem Lahmu
  • ugallu, velkou hromovou šelmu či lvího démona
  • uridimmu, zuřícího lva či člověko-lva
  • girtablullú, štířího muže
  • umu dabrutu, divoké bouře
  • kulullú, rybího muže
  • kusarikku, zubřího či býčího muže

Reference

  1. a b c BLACK, Jeremy; GREEN, Anthony. Gods, Demons and Symbols of Ancient Mesopotamia: An Illustrated Dictionary. [s.l.]: University of Texas Press, 1992. ISBN 978-0292707948. S. 177–178. 
  2. PORTER, J. R. Mytologie světa. In: Praha: Slovart, 1997. ISBN 80-7209-034-8. S. 62.

Externí odkazy