Tichá Orlice

Tichá Orlice
Řeka mezi Ústím nad Orlicí a Libchavami
Základní informace
Délka toku107,5 km
Plocha povodí757,1 km²
Průměrný průtok7,4 m³/s
SvětadílEvropa
Hydrologické pořadí1-02-02-001
Pramen
Ústí
Protéká
ČeskoČesko Česko (Pardubický - Jablonné nad Orlicí, Letohrad, Ústí nad Orlicí, Brandýs nad Orlicí, Choceň, Královéhradecký kraj - Borohrádek)
Úmoří, povodí
Atlantský oceán, Severní moře, Labe, Orlice
Geodata
OpenStreetMapOSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tichá Orlice (německy Stille Adler) je řeka ve východních Čechách v Pardubickém a Královéhradeckém kraji. Je jednou ze dvou zdrojnic řeky Orlice a její délka od pramene po soutok s Divokou Orlicí je 107,5 km. Plocha povodí Tiché Orlice měří 757,1 km².

Průběh toku

Pramení na západním svahu hory Jeřáb v Hanušovické vrchovině, nad Horní Orlicí, což je část obce Červená Voda. Pod obcemi Lichkov a Mladkov protéká zalesněným údolím přes Těchonín k Jablonnému nad Orlicí. U Albrechtic nad Orlicí v soutoku s Divokou Orlicí tvoří řeku, která má dále název Orlice.

Větší přítoky

Vodní režim

Ve svém ústí má průměrný průtok 7,4 m³/s.

Hlásné profily:

místoříční kmplocha povodí

km2

průměrný průtok

v m3/s

stoletá voda

v m3/s

Lichkov92,8064,021,02104
Dolní Libchavy51,30303,943,94191
Čermná nad Orlicí11,00690,916,99242

Využití

Údolí Tiché Orlice v době zprovoznění železnice Olomouc-Praha v roce 1845.

Část toku od Letohradu přes Ústí nad Orlicí a Brandýs nad Orlicí až k Chocni, a dále lesy na levém břehu až k Borohrádku jsou vhodné k turistice. Údolím Tiché Orlice vede cyklotrasa č. 4061.[1] Část nivy je chráněná jako přírodní park Orlice.

Ochrana přírody

Celý tok Tiché Orlice je vyhlášen Evropsky významnou lokalitou z důvodu poměrně hojného výskytu mihule potoční[2]. Řeka protéká několika velkoplošnými chráněnými územími. Od obce Mladkov níže byl přímo na ochranu řeky zřízen Přírodní park Orlice.

Odkazy

Reference

  1. Údolím Tiché Orlice vede jedna z nejhezčích cyklotras Česka. iDNES.cz [online]. 2016-08-15 [cit. 2022-04-18]. Dostupné online. 
  2. Časopis Turistická oblast Králický Sněžník, kap. Evropsky významná lokalita Tichá Orlice (Králický Sněžník o. p. s., 2012)

Literatura

  • DVOŘÁKOVÁ, Stanislava. A Orlice nebyla tichá. Ústí nad Orlicí: Oftis, 2017. 93 s. ISBN 978-80-7405-432-7. 
  • ROZEHNAL, Vladimír; ROZEHNALOVÁ, Zdenka. Stezkami na obou Orlicích. Pardubice: Knihy s úsměvem, 2020. 240 s. ISBN 978-80-907754-9-7. 
  • RYBÁŘ, Petr. Přírodou od Krkonoš po Vysočinu. Hradec Králové: Kruh, 1989. 391 s. ISBN 80-7031-024-3. 
  • ŠÁMALOVÁ, Zlata; TÁZLER, Josef. Po řekách krajinou a časem : putování řekami ve správě Povodí Labe, státní podnik. Hradec Králové: Povodí Labe ve spolupráci s vydavatelstvím Garamon, 2010. 301 s. ISBN 978-80-86472-46-1. Kapitola Tichá Orlice, s. 116–129. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Tichá Orlice.jpg
Tichá Orlice mezi Ústím nad Orlicí a Libchavami