Tim Pütz

Tim Pütz
Tim Pütz na French Open 2019
Stát	Německo Německo
Datum narození	19. listopadu 1987 (35 let)[1]
Místo narození	Frankfurt nad Mohanem, Západní Německo[1]
Bydliště	Usingen, Německo[1]
Výška	185 cm[1]
Hmotnost	78 kg[1]
Držení rakety	pravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek	1 826 031 USD
Dvouhra
Poměr zápasů	1–2
Tituly	0 ATP, 7 ITF
Nejvyšší umístění	163. místo (2. února 2015)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open	1. kolo (2015)
French Open	3. kolo kvalifikace (2015)
Wimbledon	2. kolo (2014)
US Open	1. kolo kvalifikace (2013, 2014)
Čtyřhra
Poměr zápasů	129–80
Tituly	8 ATP, 15 challengerů, 4 ITF
Nejvyšší umístění	7. místo (29. srpna 2022)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open	čtvrtfinále (2022)
French Open	čtvrtfinále (2020, 2021, 2023)
Wimbledon	semifinále (2023)
US Open	3. kolo (2022)
Velké turnaje ve čtyřhře
Olympijské hry	2. kolo (2020)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open	2. kolo (2022)
French Open	vítěz (2023)
US Open	1. kolo (2022)
Týmové soutěže
Davis Cup	semifinále (2021)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20230802a2. srpna 2023 Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tim Pütz (* 19. listopadu 1987 Frankfurt nad Mohanem) je německý profesionální tenista. Na grandslamu zvítězil s Mijou Katovou ve smíšené čtyřhře French Open 2023. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál osm deblových turnajů. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal sedm titulů ve dvouhře a devatenáct ve čtyřhře.^[2]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v únoru 2015 na 163. místě a ve čtyřhře pak v srpnu 2022 na 7. místě. Trénuje ho Dominik Meffert. Připravuje se v Mnichově.^[3][1]

V německém daviscupovém týmu debutoval v roce 2017 lisabonskou světovou baráží proti Portugalsku, v níž vyhrál s Janem-Lennardem Struffem pětisetovou čtyřhru. Němci zvítězili 3:2 na zápasy. Do září 2023 v soutěži nastoupil ke čtrnácti mezistátním utkáním s bilancí 0–0 ve dvouhře a 13–1 ve čtyřhře.^[4]

Německo reprezentoval na odložených Letních olympijských hrách 2020 v Tokiu. Ve druhém kole mužské čtyřhry s Kevinem Krawietzem podlehli Britům Andymu Murraymu a Joeovi Salisburymu.

Tenisová kariéra

V prvním kole kvalifikace US Open 2013 mu krajan Julian Reister uštědřil v závěrečné sadě tzv. zlatý set, když v jejím průběhu nevyhrál ani jednu výměnu.^[5] Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském singlu Wimbledonu 2014 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci, v níž na jeho raketě zůstali Slovák Andrej Martin, Belgičan Ruben Bemelmans a Maďar Márton Fucsovics. V úvodním kole wimbledonské dvouhry přehrál Teimuraze Gabašviliho, než skončil na raketě šestnáctého nasazeného Itala Fabia Fogniniho. Podruhé si dvouhru zahrál na Australian Open 2015 opět po zvládnutém kvalifikační soutěži. V melbournském singlu na úvod podlehl Donaldu Youngovi ve čtyřech sadách.^[6]

Mimo grandslam na okruhu ATP Tour debutoval květnovou čtyřhrou na Geneva Open 2017, do níž obdržel se Švýcarem Johanem Niklesem divokou kartu. Po odstoupení dvou soupeřů odehráli první zápas až v semifinále, v němž nestačili na Kolumbijce Juana Sebastiána Cabala s Robertem Farahem. První singlové kvalifikace se zúčastnil již na travnatém Gerry Weber Open 2014 v Halle. Na túře ATP však nikdy neprošel kvalifikačním sítem do hlavní soutěže, když do července 2021 neuspěl ve třinácti kvalifikacích. Premiérové finále si zahrál ve stuttgartském deblu MercedesCupu 2018, kde startoval s krajanem Philippem Petzschnerem. V boji o titul na travnatém turnaji zdolali švédsko-polský pár Robert Lindstedt a Marcin Matkowski po dvousetovém průběhu, když nečelili ani jedné brejkové hrozbě. Bodový zisk mu zajistil posun na nové kariérní maximum, 79. místo žebříčku čtyřhry.^[7] Poté ovládl i mnichovský debl BMW Open 2019, v páru s Dánem Frederikem Nielsenem po závěrečném vítězství nad brazilsko-indickým duem Marcelo Demoliner a Divij Šaran.^[8]

Do čtvrtfinále grandslamu se probojoval s Nielsenem v deblu French Open 2020. Před branami semifinále však odešli poraženi z třísetové bitvy proti Cabalovi s Farahem. Dvě ze tří sad rozhodl až tiebreak, včetně rozhodujícího dějství v poměru míčů 7:9. V únoru 2021 triumfoval s Monačanem Hugem Nysem na challengeru v italské Bielle. První turnaj na túře ATP spolu odehráli o dva měsíce později na dubnovém Andalucia Open 2021. V květnu již vyhráli dva turnaje ve dvou týdnech, když nejdříve ovládli portugalský Estoril Open 2021^[9] a poté Lyon Open 2021.^[10] První grandslamovou trofej vybojoval s Japonkou Mijou Katovou ve smíšené čtyřhře French Open 2023. Ve finále zdolali kanadsko-novozélandský pár Bianca Andreescuová a Michael Venus. Pařížský mix ovládl jako třetí německý tenista po Aussemové z roku 1930 a Grönefeldové z roku 2014.^[11]

Finále na Grand Slamu

Smíšená čtyřhra: 1 (1–0)

Stav	rok	turnaj	povrch	spoluhráčka	soupeři ve finále	výsledek
Vítěz	2023	French Open	antuka	Miju Katová	Bianca Andreescuová Michael Venus	4–6, 6–4, [10–6]

Finále na okruhu ATP Tour

Čtyřhra: 15 (8–7)

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	spoluhráč	soupeři ve finále	výsledek
Vítěz	1.	červen 2018	Stuttgart, Německo	tráva	Philipp Petzschner	Robert Lindstedt Marcin Matkowski	7–6(7–5), 6–3
Vítěz	2.	květen 2019	Mnichov, Německo	antuka	Frederik Nielsen	Marcelo Demoliner Divij Šaran	6–4, 6–2
Vítěz	3.	květen 2021	Estoril, Portugalsko	antuka	Hugo Nys	Luke Bambridge Dominic Inglot	7–5, 3–6, [10–3]
Vítěz	4.	květen 2021	Lyon, Francie	antuka	Hugo Nys	Pierre-Hugues Herbert Nicolas Mahut	6–4, 5–7, [10–8]
Vítěz	5.	18. července 2021	Hamburk, Německo	antuka	Michael Venus	Kevin Krawietz Horia Tecău	6–3, 6–7(3–7), [10–8]
Vítěz	6.	7. listopadu 2021	Paříž, Francie	tvrdý (h)	Michael Venus	Pierre-Hugues Herbert Nicolas Mahut	6–3, 6–7(4–7), [11–9]
Finalista	1.	13. února 2022	Rotterdam, Nizozemsko	tvrdý (h)	Lloyd Harris	Robin Haase Matwé Middelkoop	6–4, 6–7(5–7), [5–10]
Vítěz	7.	26. února 2022	Dubaj, Spojené arabské emiráty	tvrdý	Michael Venus	Nikola Mektić Mate Pavić	6–3, 6–7(5–7), [16–14]
Finalista	2.	12. června 2022	Stuttgart, Německo	tráva	Michael Venus	Hubert Hurkacz Mate Pavić	6–7(3–7), 6–7(5–7)
Finalista	3.	19. června 2022	Halle, Německo	tráva	Michael Venus	Marcel Granollers Horacio Zeballos	4–6, 7–6(7–5), [12–14]
Finalista	4.	31. července 2022	Kitzbühel, Rakousko	antuka	Michael Venus	Pedro Martínez Lorenzo Sonego	7–5, 4–6, [8–10]
Finalista	5.	21. srpna 2022	Cincinnati, Spojené státy	tvrdý	Michael Venus	Rajeev Ram Joe Salisbury	6–7(4–7), 6–7(5–7)
Finalista	6.	23. dubna 2023	Mnichov, Německo	antuka	Kevin Krawietz	Alexander Erler Lucas Miedler	3–6, 4–6
Finalista	7.	červen 2023	Stuttgart, Německo	tráva	Kevin Krawietz	Nikola Mektić Mate Pavić	6–7(2–7), 3–6
Vítěz	8.	červenec 2023	Hamburk, Německo	antuka	Kevin Krawietz	Sander Gillé Joran Vliegen	7–6(7–4), 6–3

Tituly na challengerech ATP a okruhu ITF

Dvouhra (7 titulů)

Č.	datum	turnaj	povrch	poražený finalista	výsledek
1.	říjen 2011	Leimen, Německo	tvrdý (h)	Pierre-Hugues Herbert	6–3, 6–3
2.	září 2012	Sarreguemine, Francie	koberec (h)	Elie Rousset	7–5, 6–2
3.	leden 2013	Bagnoles, Francie	antuka (h)	Márton Fucsovics	6–0, 4–1skreč
4.	březen 2013	Gatineau, Kanada	tvrdý (h)	Austin Krajicek	6–2, 6–4
5.	červen 2013	Essen, Německo	antuka	Steven Moneke	6–2, 7–5
6.	září 2013	Forbach, Francie	koberec (h)	Oscar Otte	6–2, 6–2
7.	srpen 2017	Neuchatel, Švýcarsko	antuka	Hirojasu Ehara	6–2, 6–2

Čtyřhra (19 titulů)

Č.	datum	turnaj	povrch	spoluhráč	poražení finalisté	výsledek
1.	září 2011	Kempten, Německo	antuka	Steven Moneke	Andre Wiesler Marcel Zimmermann	6–2, 6–3
2.	srpen 2012	Wetzlar, Německo	antuka	Steven Moneke	Andre Begemann Alejandro Figueroa	6–2, 6–0
3.	prosinec 2012	Jakarta, Indonésie	tvrdý	Michael Venus	Brydan Klein Dane Propoggia	7–5, 6–3
4.	březen 2013	Gatineau, Kanada	tvrdý (h)	Moritz Baumann	Adam El Mihdawy Peter Polansky	7–6(7–0), 6–1
1.	srpen 2013	Liberec, Česko	antuka	Rameez Junaid	Colin Ebelthite Lee Hsin-han	6–0, 6–2
2.	listopad 2013	Ortisei, Itálie	tvrdý (h)	Christopher Kas	Benjamin Becker Daniele Bracciali	6–2, 7–5
3.	duben 2014	Saint-Brieuc, Francie	tvrdý (h)	Dominik Meffert	Philipp Marx Victor Baluda	6–4, 6–3
4.	květen 2014	Heilbronn, Německo	antuka	Andre Begemann	Jesse Huta Galung Rameez Junaid	6–3, 6–3
5.	únor 2015	Vratislav, Polsko	tvrdý (h)	Philipp Petzschner	Frank Dancevic Andriej Kapaś	7–6(7–4), 6–3
6.	září 2016	Sibiu, Rumunsko	antuka	Robin Haase	Jonathan Eysseric Tristan Lamasine	6–4, 6–2
7.	září 2017	Janov, Itálie	antuka	Jan-Lennard Struff	Guido Andreozzi Ariel Behar	7–6(7–5), 7–6(10–8)
8.	leden 2018	Nouméa, Nová Kaledonie	tvrdý	Hugo Nys	Alejandro González Jaume Munar	6–2, 6–2
9.	březen 2018	Jokohama, Japonsko	tvrdý	Tobias Kamke	Sančai Ratiwatana Sončat Ratiwatana	3–6, 7–5, [12–10]
10.	březen 2018	Lille, Francie	tvrdý (h)	Hugo Nys	Džívan Nedunčežijan Purav Radža	7–6(7–3), 1–6, [10–7]
11.	květen 2018	Aix-en-Provence, Francie	antuka	Philipp Petzschner	Guido Andreozzi Kenny de Schepper	6–7(3–7), 6–2, [10–8]
12.	duben 2019	Tunis, Tunisko	antuka	Ruben Bemelmans	Facundo Argüello Guillermo Durán	6–3, 6–1
13.	listopad 2019	Bratislava, Slovensko	tvrdý (h)	Frederik Nielsen	Roman Jebavý Igor Zelenay	4–6, 7–6(7–4), [11–9]
14.	listopad 2019	Helsinky, Finsko	tvrdý (h)	Frederik Nielsen	Tomislav Draganja Pavel Kotov	7–6(7–2), 6–0
15.	únor 2021	Biella, Itálie	tvrdý (h)	Hugo Nys	Lloyd Glasspool Harri Heliövaara	7–6(7–4), 6–3

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tim Pütz na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Tim Pütz na Wikimedia Commons
• Tim Pütz na stránkách ATP Tour (anglicky)
• Tim Pütz na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
• Tim Pütz na stránkách Davis Cupu (anglicky)
• Tim Pütz v databázi Olympedia (anglicky)