Tim van Rijthoven
| Tim van Rijthoven | |
|---|---|
_(52129540083).jpg) Tim van Rijthoven v kvalifikaci French Open 2022 | |
| Stát |  Nizozemsko |
| Datum narození | 24. dubna 1997 (26 let) |
| Místo narození | Roosendaal, Nizozemsko |
| Bydliště | Amstelveen, Nizozemsko |
| Výška | 188 cm |
| Hmotnost | 88 kg |
| Držení rakety | pravou rukou, bekhend jednoruč |
| Výdělek | 736 961 USD |
| Dvouhra | |
| Poměr zápasů | 9–6 |
| Tituly | 1 ATP, 8 ITF |
| Nejvyšší umístění | 101. místo (18. července 2022) |
| Dvouhra na Grand Slamu | |
| Australian Open | 2. kolo kvalifikace (2022) |
| French Open | 3. kolo kvalifikace (2022) |
| Wimbledon | 4. kolo (2022) |
| US Open | 2. kolo (2022) |
| Čtyřhra | |
| Poměr zápasů | 1–2 |
| Nejvyšší umístění | 225. místo (9. května 2022) |
| Údaje v infoboxu aktualizovány dne 17. listopadu 2023 Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Tim van Rijthoven (* 24. dubna 1997 Roosendaal) je nizozemský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál jeden turnaj ve dvouhře, když triumfoval na Libéma Open 2022. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal k červnu 2022 osm titulů ve dvouhře.[1]
Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v červenci 2022 na 101. místě a ve čtyřhře v květnu téhož roku na 225. místě.[2]
Trénuje ho Paul Haarhuis.[2]
Ve nizozemském daviscupovém týmu debutoval v roce 2015 ženevskou světovou baráží proti Švýcarsku, v níž za rozhodnutého stavu prohrál dvouhru s Henrim Laaksonenem. Švýcaři zvítězili 4:1 na zápasy. Do září 2022 v soutěži nastoupil k dvěma mezistátním utkáním s bilancí 1–1 ve dvouhře.[3]
Tenisová kariéra
Na okruhu ATP Tour debutoval na Winston-Salem Open 2016, kde jej v prvním kole porazil Čech Jiří Veselý. Podruhé v hlavním soutěži startoval na nizozemském Libéma Open 2022 díky divoké kartě pořadatelů. Jeho výhra v prvním kole proti Matthewi Ebdenovi byla jeho vůbec prvním vítězstvím na mužské profesionální túře. V semifinále porazil poprvé v kariéře hráče z první světové desítky, když proti Félixu Augerovi-Aliassimemu zvládl tiebreak třetího setu.[4] Ve finále přehrál nastávající světovou jedničku Daniila Medveděva ve dvou setech.[5] Stal prvním nizozemským mužem od Robina Haaseho na Bet-at-home Cup Kitzbühel 2012, který získal singlový turnajový triumf, a z pozice 205. hráče hodnocení se nejníže postaveným šampionem v probíhající sezóně. Bodový zisk mu zajistil posun o 99 míst.[6]
Debut v hlavní soutěži grandslamu zaznamenal v mužském singlu Wimbledonu 2022 po obdržení divoké karty. Na cestě do osmifinále vyřadil z pozice 104. hráče žebříčku Federica Delbonise, patnáctého nasazeného Reillyho Opelku a turnajovou dvaadvacítku Nikoloze Basilašviliho. Ve čtvrtfinále podlehl trojnásobnému obhájci a světové trojce Novaku Djokovićovi ve čtyřech setech. Srb tak ukončil jeho osmizápasovou neporazitelnost.[7]
Finále na okruhu ATP Tour
| ||||||||
Dvouhra: 1 (1–0)
| Stav | č. | datum | turnaj | povrch | soupeř ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Vítěz | 1. | 12. června 2022 | 's-Hertogenbosch, Nizozemsko | tráva | Daniil Medveděv | 6–4, 6–1 |
Tituly na challengerech ATP a okruhu ITF
| Legenda |
|---|
| Challengery (0 D; 0 Č) |
| ITF (8 D; 0 Č) |
Dvouhra (8 titulů)
| Č. | datum | turnaj | povrch | poražený finalista | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|
| 1. | říjen 2015 | Antalya, Turecko | tvrdý |  Ramkumar Ramanathan | 6–3, 4–6, 6–4 |
| 2. | listopad 2015 | Heráklion, Řecko | tvrdý |  Gonzales Austin | 4–6, 6–3, 7–5 |
| 3. | únor 2018 | Palm Coast, Spojené státy | antuka |  Maxime Chazal | 6–4, 6–4 |
| 4. | červenec 2018 | Amstelveen, Nizozemsko | antuka | Sidane Pontjodikromo | 6–2, 6–4 |
| 5. | únor 2019 | Barnstaple, Velká Británie | tvrdý (h) |  Danylo Kaleničenko | 7–6(7–5), 3–6, 6–1 |
| 6. | duben 2019 | Andižan, Uzbekistán | tvrdý |  Konstantin Kravčuk | 6–3, 6–7(5–7), 6–3 |
| 7. | květen 2019 | Namangan, Uzbekistán | tvrdý | Roman Safiullin | 6–7(5–7), 7–5, 6–4 |
| 8. | duben 2021 | Biel, Švýcarsko | tvrdý (h) |  Jiří Lehečka | 6–2, 6–1 |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tim van Rijthoven na anglické Wikipedii.
- ↑ Tim van Rijthoven na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 3. července 2022
- ↑ a b Tim van Rijthoven na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 3. července 2022
- ↑ Tim van Rijthoven na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 13. června 2022
- ↑ Tim Van Rijthoven Stuns Felix Auger-Aiassime To Reach Libema Open Final. ATP Tour [online]. 2022-06-11 [cit. 2022-06-12]. Dostupné online.
- ↑ Tim Van RIjthoven Stuns Daniil Medvedev For Dream Title At Libema Open. ATP Tour [online]. 2022-06-12 [cit. 2022-06-12]. Dostupné online.
- ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Van Rijthoven přehrál i Medveděva a senzačně ovládl domácí trávu v Hertogenboschi. TenisPortal.cz [online]. 2022-06-12 [cit. 2022-06-12]. Dostupné online.
- ↑ Djokovič je ve čtvrtfinále Wimbledonu, o semifinále si zahrají nenasazené Němky. ČT sport - Česká televize [online]. 2022-07-02 [cit. 2022-07-03]. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Tim van Rijthoven na Wikimedia Commons - Tim van Rijthoven na stránkách ATP Tour (anglicky)
- Tim van Rijthoven na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- Tim van Rijthoven na stránkách Davis Cupu (anglicky)
Média použitá na této stránce
.svg)
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: si.robi, Licence: CC BY-SA 2.0
van Rijthoven RGQ22 (24)