Tim van Rijthoven
| Tim van Rijthoven | |
|---|---|
_(52129540083).jpg) Tim van Rijthoven v kvalifikaci French Open 2022 | |
| Stát |  Nizozemsko |
| Datum narození | 24. dubna 1997 (26 let) |
| Místo narození | Roosendaal, Nizozemsko |
| Bydliště | Amstelveen, Nizozemsko |
| Výška | 188 cm |
| Hmotnost | 88 kg |
| Držení rakety | pravou rukou, bekhend jednoruč |
| Výdělek | 736 961 USD |
| Dvouhra | |
| Poměr zápasů | 9–6 |
| Tituly | 1 ATP, 8 ITF |
| Nejvyšší umístění | 101. místo (18. července 2022) |
| Dvouhra na Grand Slamu | |
| Australian Open | 2. kolo kvalifikace (2022) |
| French Open | 3. kolo kvalifikace (2022) |
| Wimbledon | 4. kolo (2022) |
| US Open | 2. kolo (2022) |
| Čtyřhra | |
| Poměr zápasů | 1–2 |
| Nejvyšší umístění | 225. místo (9. května 2022) |
| Údaje v infoboxu aktualizovány dne 17. listopadu 2023 Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Tim van Rijthoven (* 24. dubna 1997 Roosendaal) je nizozemský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál jeden turnaj ve dvouhře, když triumfoval na Libéma Open 2022. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal k červnu 2022 osm titulů ve dvouhře.[1]
Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v červenci 2022 na 101. místě a ve čtyřhře v květnu téhož roku na 225. místě.[2]
Trénuje ho Paul Haarhuis.[2]
Ve nizozemském daviscupovém týmu debutoval v roce 2015 ženevskou světovou baráží proti Švýcarsku, v níž za rozhodnutého stavu prohrál dvouhru s Henrim Laaksonenem. Švýcaři zvítězili 4:1 na zápasy. Do září 2022 v soutěži nastoupil k dvěma mezistátním utkáním s bilancí 1–1 ve dvouhře.[3]
Tenisová kariéra
Na okruhu ATP Tour debutoval na Winston-Salem Open 2016, kde jej v prvním kole porazil Čech Jiří Veselý. Podruhé v hlavním soutěži startoval na nizozemském Libéma Open 2022 díky divoké kartě pořadatelů. Jeho výhra v prvním kole proti Matthewi Ebdenovi byla jeho vůbec prvním vítězstvím na mužské profesionální túře. V semifinále porazil poprvé v kariéře hráče z první světové desítky, když proti Félixu Augerovi-Aliassimemu zvládl tiebreak třetího setu.[4] Ve finále přehrál nastávající světovou jedničku Daniila Medveděva ve dvou setech.[5] Stal prvním nizozemským mužem od Robina Haaseho na Bet-at-home Cup Kitzbühel 2012, který získal singlový turnajový triumf, a z pozice 205. hráče hodnocení se nejníže postaveným šampionem v probíhající sezóně. Bodový zisk mu zajistil posun o 99 míst.[6]
Debut v hlavní soutěži grandslamu zaznamenal v mužském singlu Wimbledonu 2022 po obdržení divoké karty. Na cestě do osmifinále vyřadil z pozice 104. hráče žebříčku Federica Delbonise, patnáctého nasazeného Reillyho Opelku a turnajovou dvaadvacítku Nikoloze Basilašviliho. Ve čtvrtfinále podlehl trojnásobnému obhájci a světové trojce Novaku Djokovićovi ve čtyřech setech. Srb tak ukončil jeho osmizápasovou neporazitelnost.[7]
Finále na okruhu ATP Tour
| ||||||||
Dvouhra: 1 (1–0)
| Stav | č. | datum | turnaj | povrch | soupeř ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Vítěz | 1. | 12. června 2022 | 's-Hertogenbosch, Nizozemsko | tráva | Daniil Medveděv | 6–4, 6–1 |
Tituly na challengerech ATP a okruhu ITF
| Legenda |
|---|
| Challengery (0 D; 0 Č) |
| ITF (8 D; 0 Č) |
Dvouhra (8 titulů)
| Č. | datum | turnaj | povrch | poražený finalista | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|
| 1. | říjen 2015 | Antalya, Turecko | tvrdý |  Ramkumar Ramanathan | 6–3, 4–6, 6–4 |
| 2. | listopad 2015 | Heráklion, Řecko | tvrdý |  Gonzales Austin | 4–6, 6–3, 7–5 |
| 3. | únor 2018 | Palm Coast, Spojené státy | antuka |  Maxime Chazal | 6–4, 6–4 |
| 4. | červenec 2018 | Amstelveen, Nizozemsko | antuka | Sidane Pontjodikromo | 6–2, 6–4 |
| 5. | únor 2019 | Barnstaple, Velká Británie | tvrdý (h) |  Danylo Kaleničenko | 7–6(7–5), 3–6, 6–1 |
| 6. | duben 2019 | Andižan, Uzbekistán | tvrdý |  Konstantin Kravčuk | 6–3, 6–7(5–7), 6–3 |
| 7. | květen 2019 | Namangan, Uzbekistán | tvrdý | Roman Safiullin | 6–7(5–7), 7–5, 6–4 |
| 8. | duben 2021 | Biel, Švýcarsko | tvrdý (h) |  Jiří Lehečka | 6–2, 6–1 |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tim van Rijthoven na anglické Wikipedii.
- ↑ Tim van Rijthoven na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 3. července 2022
- ↑ a b Tim van Rijthoven na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 3. července 2022
- ↑ Tim van Rijthoven na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 13. června 2022
- ↑ Tim Van Rijthoven Stuns Felix Auger-Aiassime To Reach Libema Open Final. ATP Tour [online]. 2022-06-11 [cit. 2022-06-12]. Dostupné online.
- ↑ Tim Van RIjthoven Stuns Daniil Medvedev For Dream Title At Libema Open. ATP Tour [online]. 2022-06-12 [cit. 2022-06-12]. Dostupné online.
- ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Van Rijthoven přehrál i Medveděva a senzačně ovládl domácí trávu v Hertogenboschi. TenisPortal.cz [online]. 2022-06-12 [cit. 2022-06-12]. Dostupné online.
- ↑ Djokovič je ve čtvrtfinále Wimbledonu, o semifinále si zahrají nenasazené Němky. ČT sport - Česká televize [online]. 2022-07-02 [cit. 2022-07-03]. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Tim van Rijthoven na Wikimedia Commons - Tim van Rijthoven na stránkách ATP Tour (anglicky)
- Tim van Rijthoven na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- Tim van Rijthoven na stránkách Davis Cupu (anglicky)
Média použitá na této stránce
.svg)
.svg)
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: si.robi, Licence: CC BY-SA 2.0
van Rijthoven RGQ22 (24)