Timon Athénský
Timon Athénský je tragédie Williama Shakespeara o osudech misantropického Athéňana Timona (a pravděpodobně také filozofa, který měl stejné jméno). Obecně je hra pokládaná za jedno z jeho nejtemnějších a nejtěžších děl.
Postavy
- Timon Athénský
- Alcibiades - vojenský velitel a Timonův přítel
- Apemantus - filozof a hulvát
- Flavius - Timonův správce
- Flaminius - jeden z Timonových sluhů
- Servilius - jeden z Timonových sluhů
- Lucilius - jeden z Timonových sluhů, romantický mladík
- Ventidius - Timonův "přítel"
- Lucullus - Timonův "přítel"
- Lucius - Timonův "přítel"
- Sempronius Timonův "přítel"
Děj
Timon původně nebyl misantrop, je to bohatý a štědrý Athéňan. Pořádá hostinu, které se zúčastní téměř všechny hlavní postavy. Timon marnotratně rozhazuje peníze a všichni se ho snaží potěšit, aby dostali víc, až na Apemanta, hrubiánského filozofa, jehož cynismus Timon zatím neumí docenit.
Timon přijímá díla od básníka a malíře a šperky od šperkaře, ale všechno to rozdá. Timonův sluha Lucilius si namlouvá dceru starého Athéňana. Onen muž se hněvá, ale Timon mu zaplatí tři talenty výměnou za to, že dá svolení ke sňatku, protože štěstí jeho sluhy za tu cenu stojí. Timon se dozvídá, že jeho přítel Ventidius je ve vězení pro dlužníky, zaplatí jeho dluhy a Ventidius se tak může zúčastnit hostiny. Timon pronese řeč o důležitosti přátelství a během oslavy stále rozdává věci svým přátelům.
Timon rozdal všechno své bohatství. Flavius, Timonův správce, se hněvá, jakým způsobem Timon vše utratil - za sponzorování parazitujících umělců a splacení dluhů pochybných přátel. Timonovi to sdělí po jeho návratu z lovu a ten se ptá, proč mu to nikdo neřekl dřív. Svůj hněv si ventiluje na Flaviovi, který mu sděluje, že se snažil ho na to opakovaně upozornit, ale neúspěšně.
Věřitelé po Timonovi žádají okamžité splacení toho, co jim dluží, ten však nemůže zaplatit a posílá sluhy za přáteli, které považuje za své nejbližší. Jeden po druhém jsou však sluhové Timonovými falešnými přáteli odmítání. Timon poté se svými sluhy rozmlouvá o pomstě na příští hostině. Tentokrát je to mnohem menší oslava, určená jen pro ty, kdo ho podle jeho názoru zradili. Tentokrát se servíruje pouze kamení a vlažná voda. Obojí po svých hostech Timon rozhází a utíká z domu. Loajální Flavius se ho vydá hledat.
Timon si našel nový domov v jeskyni. Zde v podzemí objevuje zlatý poklad. Zvěsti o tom se rozšíří a Alcibiades, Apemantus a tři banditi Timona najdou dříve než Flavius. Timon nabízí většinu zlata Alkibiadovi, aby podpořil jeho útok na město, které chce nyní vidět zničené. Zbytek dá prostitutkám, aby šířily nemoci.
Objevuje se Flavius, který také chce peníze, ale zároveň, aby se Timon vrátil do společnosti. Timon uznává, že ve Flaviovi měl jediného opravdového přítele, ale běduje, že tento muž je pouhý sluha. Umírá v divočině, Alkibiadés je na pochodu k Athénám.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Timon Athénský na Wikimedia Commons
- Dílo The Life of Timon of Athens ve Wikizdrojích (anglicky)
- Butler, Francelia. The Strange Critical Fortunes of Shakespeare's Timon of Athens. Ames : Iowa State University Press, 1966.
- Oliver, H.J., ed. Timon of Athens. The Arden Shakespeare. Surrey : Methuen and Company, 1959.
Média použitá na této stránce
This was long thought to be the only portrait of William Shakespeare that had any claim to have been painted from life, until another possible life portrait, the Cobbe portrait, was revealed in 2009. The portrait is known as the 'Chandos portrait' after a previous owner, James Brydges, 1st Duke of Chandos. It was the first portrait to be acquired by the National Portrait Gallery in 1856. The portrait is oil on canvas, feigned oval, 21 3/4 in. x 17 1/4 in. (552 mm x 438 mm), Given by Francis Egerton, 1st Earl of Ellesmere, 1856, on display in Room 4 at the National Portrait Gallery, London, England, United Kingdom.[1]
Illustration
Timon of Athens: Act IV, Scene 1: Timon renounces society