Tipsy Junior

Tipsy Junior
Tipsy Junior (G-AMVP)
Určení	sportovní letoun
Výrobce	Avions Fairey SA
Šéfkonstruktér	Ernest Tips
První let	30. červen 1947
Zařazeno	1947
Uživatel	Belgie Spojené království
Výroba	1947–1948, 1958
Vyrobeno kusů	3
Cena za kus	80 000 FRF
Vyvinuto z typu	Tipsy Belfair
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tipsy Junior, známý také jako Avions Fairey Junior, byl lehký jednomístný letoun postavený po druhé světové válce v druhé polovině 40. let v Belgii společností Avions Fairey SA, což byla dceřiná firma britské společnosti Fairey Aviation Co. Ltd.^[1]

Vznik a vývoj

Junior byl jedním z řady lehkých letadel navržených a pojmenovaných po Ernestu Oscaru Tipsovi z belgické společnosti Avions Fairey SA. Přestože tato společnost byla původně založena (1931) za účelem výroby britských letadel Fairey Aviation Company v Belgii, ve skutečnosti tomu bylo naopak. Většina letounů vyráběných v Belgii byla původní konstrukce E.O. Tipse. K Ernestu Tipsovi se po válce připojili i jeho dva synové a každý večer pracovali na nových projektech. V roce 1946 navrhli letoun Tipsy Junior, malý jednomístný jednoplošník.^[2]

Letoun byl zalétán 30. června 1947 z Gosselies v Belgii^[3] a veřejnosti byl představen na mezinárodní letecké výstavě v Bruselu, kterou uspořádal belgický Královský aeroklub v červenci 1947. Bylo to nejmenší a nejlevnější letadlo výstavy. Podle dnešních hledisek se jednalo o ultralehké letadlo (ultralight).^[4]

Celkem byly vyrobeny 3 letouny (výr. č. J.110–J.112), které byly imatrikulovány v Belgii (OO-TIT, OO-ULA a OO-TIX), přičemž letoun OO-ULA byl později přeregistrován do Spojeného království, kde létal s imatrikulací G-AMVP. První letoun byl vyroben v roce 1947 (OO-TIT), další v roce 1948 (OO-ULA/G-AMVP) a poslední v roce 1958 (OO-TIX).^[5] Nejdéle byl v provozu první vyrobený letoun OO-TIT, který byl vymazán z leteckého rejstříku v březnu 1972.^[5]

Popis letounu

Letoun byl uváděn jako stroj stavebnicové konstrukce s možností osadit jej různými motory o výkonu od 40 do 65 k (29–48 kW).^[4] Původně byl uvažován motor Aeronca JAP J-99 o výkonu 36 k/27 kW, ale na zmíněné bruselské výstavě byl osazen motorem Walter Mikron II. Letadlo přes možnost instalovat různé motory bylo poháněno téměř výhradně invertním vzduchem chlazeným čtyřválcovým řadovým motorem Walter Mikron II s výjimkou krátkého nasazení motoru Aeronca JAP J-99 na letoun s imatrikulací OO-ULA, ale i tam byl tento motor v roce 1952 vyměněn za Walter Mikron II.

Dolnokřídlý jednoplošník měl samonosnou konstrukci převážně ze dřeva. Jednodílné, obdélníkové křídlo bylo pevně spojeno s trupem. Potah byl vyroben z překližky a plátna. Klasický pevný podvozek byl ostruhového typu. Hlavní kola mohla být zakrytá. Kokpit pilota byl otevřený a byl chráněn pouze malým štítem,^[6] i když i zde byla možnost instalace bublinového krytu (na přání). Brzdy kol byly ovládány pedály umístěných v blízkosti pedálů ovládajícím kormidlo. Bezprostředně před kokpitem se nacházela palivová nádrž s kapacitou 50 l (11 galonů) benzínu.^[7]

Letoun se vyznačoval dobrými letovými vlastnosti, způsobilostí pro úplnou akrobacii^[8] a velmi malými požadavky na délku vzletové a přistávací dráhy (STOL). Obě hodnoty byly jen 60 m. Také jeho cena byla přiměřeně nízká. Letoun byl nabízen v ceně od 80 000 francouzských franků (FRF), přičemž samotný drak stál jen 40 000 FRF. ^[4]

Použití

První Junior, zanesený do leteckého rejstříku jako OO-TIT, letěl poprvé 30. června 1947 z Gosselies (Charleroi) v Belgii.^[3] Tento letoun byl v provozu čtvrt století, protože byl vymazán z leteckého rejstříku až v březnu 1972.^[5] Nejpozději vyrobený Junior (OO-TIX, 1958) létal nejkratší dobu. Z leteckého rejstříku byl vymazán 13. září 1961.^[9]

Letoun s imatrikulací OO-ULA z roku 1948 byl v roce 1953 převeden do Spojeného království (G-AMVP), aby tam předváděcími lety získal zájem potencionálních kupců. V roce 1957 byl letoun s imatrikulací G-AMVP použit v reklamně-předváděcí akci, když zkušební pilot Peter Twiss ze společnosti Fairey Aviation Company^[10] přistál na letadlové lodi HMS "Ark Royal" Britského královského námořnictva (Royal Navy).^[2] Tyto aktivity nepřinesly pozitivní, komerční výsledky. Později byl letoun prodán privátnímu letci a byl na krátký čas vybaven i průhledným krytem kokpitu (instalace 1973). Po vynuceném přistání v roce 1993 a po dlouhém skladování znovu létal koncem roku 2006. Během svého aktivního "života" několikrát změnil kamufláž. Původně létal v modro-bílé kombinaci (vrchní část trupu modrá), počátkem 70. let zůstala modrá pouze část před kokpitem (vč. krytu motoru), aby v polovině 80. let byl překamuflován na "bojové" zeleno-okrové zbarvení. Ani u toho nezůstal. Počátkem nového tisíciletí přešel na ocelovo-šedé vybarvení.^[11]

Dochované exempláře

Poslední létající, privátní Tipsy Junior s imatrikulací G-AMVP havaroval 15. září 2008 na letišti v Sandownu (ICAO: EGHN) na britském ostrově Wight (Isle of Wight). Při nehodě byla poškozena: vrtule, kryt motoru a spodní část křídla. K nehodě došlo při prudkém přistání, kdy se letoun postavil na "nos". Letadlo se odrazilo při přistání od země, letoun se překlopil a následně se vrtule zařízla do země. Nezraněný 82letý pilot se sám uvolnil z bezpečnostních pásů a vystoupil z kokpitu.^[12] Letoun po tomto tvrdém přistání byl téměř na odpis. Po déle trvající opravě byl počátkem roku 2018 opět zprovozněn v posledním ocelo-šedé "kamufláži" a je nyní plně funkční.^[13]

Specifikace

Data dle^[4][6]

Technické údaje

• Posádka: 1
• Rozpětí: 6,90 m
• Délka: 5,45 m
• Výška: 1,48 m
• Nosná plocha: 10,50 m²
• Plošné zatížení: 28,6 kg/m²
• Hmotnost prázdného letounu: 183 kg
• Vzletová hmotnost: 300 kg
• Pohonná jednotka: 1× řadový vzduchem chlazený invertní čtyřválcový motor Walter Mikron II
• Výkon pohonné jednotky:
  • maximální, vzletový: 45,6 kW/ 62 k při 2800 ot/min
  • nominální, jmenovitý: 44,1 kW/60 k při 2600 ot/min
• Vrtule: dvoulistá dřevěná s pevnými listy
• Spotřeba paliva:6,7 l/100 km

Výkony

• Maximální rychlost: 200 km/h
• Cestovní rychlost: 180 km/h
• Nejmenší rychlost: 65 km/h
• Dostup: 6 600 m
• Dolet: 600 km
• Stoupavost: 6,2 m/s (367 m/min)

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Avions Fairey Junior na anglické Wikipedii.

Související články

• A.S. Walter, továrna na automobily a letecké motory
• Walter Mikron
• Tipsy B
• Tipsy Belfair

Literatura

• SIMPSON, R. W. (1995). Airlife's General Aviation. Shrewsbury: Airlife Publishing. p. 387.
• TAYLOR, Michael J. H. (1989). Jane's Encyclopedia of Aviation. London: Studio Editions. p. 90.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Tipsy Junior na Wikimedia Commons
• Walter Jinonice
• Fairey (Tipsy) Junior na solidmodelmemories.net
• Avions Fairy Tipsy Junior na alamy.com