Tisovec (rostlina)

Jak číst taxoboxTisovec
alternativní popis obrázku chybí
Tisovec dvouřadý (Taxodium distichum) v jezeře ve státě Mississippi
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělenínahosemenné (Pinophyta)
Třídajehličnany (Pinopsida)
Řádborovicotvaré (Pinales)
Čeleďcypřišovité (Cupressaceae)
Rodtisovec (Taxodium)
Rich., 1810
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tisovec je rod jehličnanů z čeledi cypřišovitých, který je nesmírně tolerantní vůči záplavám a do něhož spadají jeden až tři druhy stromů (záleží na taxonomickém pohledu). Jeho vědecké pojmenování je odvozeno od latinského pojmenování tisu taxus a řeckého výrazu εἶδος (eidos), jenž znamená "podobný".[1] V rámci čeledi cypřišovitých jsou mu nejblíž příslušníci podčeledi Taxodioideae, rody patisovec (Glyptostrobus) a kryptomerie (Cryptomeria).

Druhy rodu tisovec se vyskytují v jižní části severoamerického kontinentu a jsou opadavé na severu a poloopadavé až stálezelené na jihu. Jsou to velké stromy, které dorůstají do výše 30 až 46 m a jejichž kmen mívá 2 – 3 m v průměru (výjimečně může dosáhnout až 14 m).[2] Jehlicové listy jsou 0,5–2 cm dlouhé a uspořádány spirálovitě, ale u základny jsou zkroucené a leží ve dvou vodorovných řadách. Kulovité šišky s 10–25 šupinami mají v průměru 2–3,5 cm a každá šupina chrání 1–2 semena. Šišky dozrávají 7–9 měsíců po opylení, kdy se rozpadají, aby mohly uvolnit semena. Samčí (pylové) šišky vyrůstají v převislých hroznech a vypouštějí svůj pyl brzy na jaře. Většina tisovců vytváří vzdušné dýchací kořeny, pokud roste na ve vodě nebo v její těsné blízkosti.[2] Tyto kořeny vystupují nad hladinu vody a měly by napomáhat v přivádění kyslíku do kořenového systému.

Druhy

Tři stávající taxony rodu Taxodium jsou zde uvedeny jako samostatné druhy, ačkoli někteří botanici je považují pouze za jeden, nanejvýš dva druhy. Ostatní pak považují za variety neboli odrůdy prvního popsaného druhu. Tyto tři taxony rostou v odlišném prostředí a mají rozdílné vztahy, nicméně při vzájemném setkání dochází k jejich křížení.

Nejznámější druh tisovce roste přirozeně na jihovýchodě USA, od státu Delaware až po Texas, zejména pak v Louisianě a podél Mississippi až hluboko do vnitrozemí v jižní Indianě. Nachází se zejména podél řek, jejichž záplavové území je bohatě zásobováno bahnem.

Přirozenou oblastí jeho výskytu je Mexiko, údolní niva řeky Rio Grande na jihu Texasu,[2] a departement Huehuetenango v Guatemale.[3] Na rozdíl od tisovce dvouřadého a vystoupavého je skutečně stálezelený. Nejznámějším tisovcem Montezumovým je takzvaný Tulský strom (španělsky El Árbol del Tule), který roste ve městě Santa Maria del Tule v jihomexickém státě Oaxaca. Je 43 m vysoký a s průměrem kmene 14 m a obvodem 42 m[2][4] jde zřejmě o nejstatnější strom na světě. Tisovec Montezumův je zejména pobřežní strom, který roste podél vyvýšených říčních břehů, lze ho však také najít v okolí pramenů a močálů, nikoli přímo v nich jako oba druhé tisovce.

  • Tisovec vystoupavý (Taxodium ascendens) (Brongn.)

Tento strom se vyskytuje v blízkosti stanovišť tisovce dvouřadého, avšak pouze v jihovýchodní části pobřežní nížiny od Severní Karolíny po Louisianu. Nachází se v klidných řekách s takzvanou černou vodou, v jezerech a močálech bez bohatých zásob bahna.

  • † Tisovec pochybný (Taxodium dubium) (Sternb.) Heer

Dříve sem byly řazeny

Užití

Dřevo tisovce dvouřadého v příčném řezu

Tisovce jsou zvlášť ceněny pro svoje dřevo, neboť jejich bělové i jádrové dřevo je nesmírně odolné vůči hnilobě a termitům. Jádrové dřevo obsahuje seskviterpen zvaný cypresen,[6] který funguje jako přirozený prostředek ochrany dřeva. Cypresenu trvá desítky let, než se v dřevu nahromadí, proto je dřevo pocházející z původních lesů mnohem odolnější než dřevo pocházející ze sekundárních lesů.[7] Nicméně je pravda, že věk také zvyšuje náchylnost k napadení houbou rodu Stereum, která napadá jádrové dřevo a způsobuje jeho vyhnívání, čímž se napadené stromy stávají nepoužitelné pro dřevozpracující průmysl. Dřevo tisovce dvouřadého se dřív na jihozápadě Spojených států často používalo k výrobě střešních šindelů.[8] Kůra těchto stromů slouží jako mulč. Současnou úroveň těžby dřeva tisovců snadno nahrazuje roční přírůstek dřevní hmoty, který je 6× vyšší.[9]

Historie

Zkamenělina listu tisovce pochybného z povrchového lignitového dolu v německém Hambachu stará 8 milionů let

V dávné minulosti byli příslušníci rodu tisovec na severní polokouli mnohem rozšířenější, než je tomu dnes. Nejstarší zkameněliny byly objeveny ve svrchně křídových usazeninách v Severní Americe. V Evropě se tisovce udržely prakticky přes celý pliocén až do doby před zhruba 2,5 miliony let.[10]


Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Taxodium na anglické Wikipedii.

  1. ↑ EVERETT, Thomas H. The New York Botanical Garden Illustrated Encyclopedia of Horticulture. [s.l.]: Taylor & Francis, 1982. Dostupné online. ISBN 978-0-8240-7240-7. S. 3299. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d The Gymnosperm Database
  3. ↑ VEBLEN, Thomas T. Guatemalan Conifers. Unasylva. Food and Agriculture Organization, 1977. Dostupné online [cit. 2009-10-14]. (anglicky) 
  4. ↑ Mitchell, A. (1983). Trees in Mexico. Int. Dendrol. Soc. Yearbook 1983: 88–95.
  5. ↑ GRIN Species Records of Taxodium [online]. United States Department of Agriculture [cit. 2010-11-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-24. (anglicky) 
  6. ↑ BUCHANAN, M. A. The Fatty Materials in Southern Cypress Wood. smartech.gatech.edu. Institute of Paper Chemistry, 1965-10-07, s. 3. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-07-18. (anglicky)  Archivovaná kopie. smartech.gatech.edu [online]. [cit. 2014-12-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-07-18. 
  7. ↑ STERNBERG, Guy; JAMES WESLEY WILSON. Native trees for North American landscapes: from the Atlantic to the Rockies. [s.l.]: Timber Press, 2004. Dostupné online. ISBN 978-0-88192-607-1. S. 476. (anglicky) 
  8. ↑ WILHITE, L. P.; J. R. TOLIVER. Baldcypress [online]. United States Forest Service [cit. 2009-10-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ Is Cypress Mulch Sustainable? [online]. Mulch and Soil Council [cit. 2014-12-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-10-26. (anglicky) 
  10. ↑ ECKENWALDER, James E. Conifers of the World. [s.l.]: Timber Press ISBN 978-0-88192-974-4. S. 591. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Fossil-leaf Taxodium dubium Tertiary Germany.jpg
Autor: Amaltheus, Licence: CC BY-SA 3.0
Fossil leaf of the tree Taxodium dubium. Miocene (Tortonian, 8 Ma) series, Rhineland, Germany
Tree rings in Taxodium distichum wood (bald cypress) 3 (25513923878).jpg
Autor: James St. John, Licence: CC BY 2.0

Taxodium distichum (Linnaeus, 1753) - bald cypress, possibly from North Carolina, USA. (public display, North Carolina Museum of Natural Sciences, Rayleigh, North Carolina, USA)

Plants are multicellular, photosynthesizing eucaryotes. Most species occupy terrestrial environments, but they also occur in freshwater and saltwater aquatic environments. The oldest known land plants in the fossil record are Ordovician to Silurian. Land plant body fossils are known in Silurian sedimentary rocks - they are small and simple plants (e.g., Cooksonia). Fossil root traces in paleosol horizons are known in the Ordovician. During the Devonian, the first trees and forests appeared. Earth's initial forestation event occurred during the Middle to Late Paleozoic. Earth's continents have been partly to mostly covered with forests ever since the Late Devonian. Occasional mass extinction events temporarily removed much of Earth's plant ecosystems - this occurred at the Permian-Triassic boundary (251 million years ago) and the Cretaceous-Tertiary boundary (65 million years ago).

The most conspicuous group of living plants is the angiosperms, the flowering plants. They first unambiguously appeared in the fossil record during the Cretaceous. They quickly dominated Earth's terrestrial ecosystems, and have dominated ever since. This domination was due to the evolutionary success of flowers, which are structures that greatly aid angiosperm reproduction.

The bald cypress is not an angiosperm. It is a gymnosperm, but it is not an evergreen. Unusual for a conifer, the bald cypress sheds its foliage in the fall. Shown above is a cut cross-section through a bald cypress tree trunk. The numerous concentric lines are tree rings. During stressful years with harsh weather conditions, the tree has minimal growth, resulting in a narrow tree ring. During non-stressful years with pleasant weather, the tree grows more rapidly, resulting in wider tree rings. Rings can be used to date trees, modern wood, and historic wood. They can also be used to help pinpoint dates of large volcanic eruptions, which usually result in significant, but ephemeral, climate changes. Forest fire events can also be identified in tree ring records. The study of tree rings is called dendrochronology. A continuous record of tree rings goes back to the near-latest Pleistocene (~12,000 to 13,000 years ago).

From museum signage: Cypress trees along North Carolina's Black River are among the oldest trees in eastern North America - some are at least 1,700 years old! Look at the tight growth rings of this cypress, which is approximately 700 years old. The compact rings are a result of the poor nutrient conditions common in blackwater swamps.

Classification: Plantae, Pinophyta, Pinopsida, Pinales, Cupressaceae / Taxodiaceae

See info. at: <a href="https://en.wikipedia.org/wiki/Taxodium_distichum" rel="noreferrer nofollow">en.wikipedia.org/wiki/Taxodium_distichum</a> and

<a href="https://en.wikipedia.org/wiki/Dendrochronology" rel="noreferrer nofollow">en.wikipedia.org/wiki/Dendrochronology</a>