Tomáš Etzler

Mgr. Tomáš Etzler
Tomáš Etzler (2019)
Tomáš Etzler (2019)
Narození1. dubna 1963 (60 let)
Ostrava
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Národnostčeská
VzděláníPedagogická fakulta v Ostravě
Povoláníredaktor
ZaměstnavatelČeská televize (2006–2014)
RodičeMiroslav Etzler
PříbuzníMiroslav Etzler (sourozenec)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tomáš Etzler (* 1. dubna 1963 Ostrava) je bývalý český novinář, který v letech 2007 až 2010 působil jako stálý zpravodaj České televize v Číně a v letech 2010 až 2014 pracoval z Hongkongu. Je prvním Čechem oceněným cenou Emmy, kterou získal jako člen produkčního týmu CNN za testování satelitního přenosu dat.[1]

Je starším bratrem herce Miroslava Etzlera.

Život

Vystudoval zeměpis a tělocvik na Pedagogické fakultě v Ostravě. Od roku 1987 byl dramaturgem zábavných pořadů ostravského studia Československé televize. V roce 1991 opustil svou ženu a desetiletého syna a odešel do USA, kde se osm let živil jako umývač oken, barman či zahradník.

V roce 1999 mu byla nabídnuta práce v CNN, kterou přijal a začal pracovat jako řidič a později jako editor zpráv.[1] Poté působil jako produkční CNN na Haiti, v Iráku a v Afghánistánu.

V září 2008 byl jako první Čech oceněn za svou práci produkčního v týmu CNN, který získal cenu Emmy za aplikaci satelitních přenosů pomocí technologie BGAN. Tato technologie umožňuje mobilní živé vstupy bez přenosových vozů.[2]

V roce 2006 dal v CNN výpověď[3] a poté do roku 2010 žil v Pekingu,[4] kam se přestěhoval za svou třetí manželkou, zpravodajkou švýcarské televize Barbarou Lüthiovou, se kterou zpočátku spolupracoval jako její kameraman.[3] Od 1. ledna 2007 byl prvním stálým zpravodajem České televize v Číně a po souhlasu švýcarské i České televize spolupracoval s manželkou na reportážích pro obě média.[4] V roce 2010 následoval svou manželku do Hongkongu, odkud nadále pracoval pro Českou televizi.[5] Ačkoliv oficiálním sídlem zpravodaje byl Peking, působil Etzler převážně v Hongkongu. Reportáže natáčel po celé Číně, v souvislosti s čínskými tématy se vydal také na Tchajwan, Filipíny a do Austrálie.[6] Dne 1. března 2014 ho na postu v Hongkongu vystřídala Barbora Šámalová. Komparativní analýza výstupů obou zpravodajů ČT poukázala v diplomové práci Kláry Schwarzové na to, že neproběhlo předání důležitých kontaktů v Číně a upozornila na odlišnost stylu práce, frekvence reportáží a výběru témat.[7]

Dle svých vlastních slov Etzler v Číně trpěl více než ve válečných zónách. Tvrdí, že v Číně není kultura ani hory, a propadl tam alkoholu. Čínu vnímá jako „nekulturní, nepřátelský svět“. Přiznal také, že v zemi zůstával i z finančních důvodů, protože si tam dle vlastních slov vydělal více než jako produkční CNN ve válečných zónách.[3] Za dobu svého působení v Číně připravil a prezentoval skoro pět set reportáží nebo živých vstupů. Během svého působení v Pekingu byl vybaven technikou ze CNN, s níž nadále spolupracoval jako produkční na volné noze, a čerpal i ze spolupráce se svou manželkou, zkušenou švýcarskou korespondentkou se znalostí Číny. Při ukončení své mise mimo jiné uvedl: „Chci poděkovat i za volnost, kterou jsem měl při výběru témat reportáží, a za naprostou editorskou svobodu při jejich zpracování.“[8]

Přestože Peking opustil už v roce 2010, tvrdí, že ještě v roce 2021 trpí “post-traumatickým syndromem” a “syndromem vyhoření” z pobytu v Číně,[3][9] ze kterého se léčí svou tvorbou a besedami se svými čtenáři. Po návratu z Hongkongu jezdil do Číny natáčet videa pro švýcarské a české firmy a neúspěšně se snažil působit jako poradce pro podnikání v Číně.[10] Od roku 2017 se živí příležitostnými přednáškami. Financují ho též jeho čtenáři a diváci v rámci veřejných sbírek.

V roce 2020 a 2021 se vulgárním způsobem vymezoval vůči člence Rady ČT Haně Lipovské a prezidentovi ČR Miloši Zemanovi.[11][12][13]

Dílo

Knihy:

  • Kdo ví, kde budu zítra, kniha ve formě rozhovorů, spoluautor Jindřich Šídlo, 2019
  • Novinářem v Číně: Co jsem to proboha udělal?, autobiografie mapující sedm let života v Asii, 2021
  • Novinářem v Číně 2: Nezešílet!, pokračování autobiografie, 2023

Film:

  • Nebe, celovečerní dokumentární film, scénář a režie: Tomáš Etzler a Adéla Špaljová, 2021[14]

Odkazy

Reference

  1. a b Tomáš Etzler: Čína je mstivá, Číňané jsou lidé jako my. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz [cit. 2021-12-26]. Dostupné online. 
  2. Ceny Emmy si překvapivě neodnesli favorité, oceněn byl i zpravodaj ČT Etzler. ČT24 [online]. [cit. 2021-09-02]. Dostupné online. 
  3. a b c d Novinář Tomáš Etzler: Dějou se mi věci. Rozhlas.cz [online]. 2020-10-20 [cit. 2022-02-07]. Dostupné online. 
  4. a b Hlavně o novinařině a Číně - Jindřich Šídlo se ptá Tomáše Etzlera. www.kosmas.cz [online]. [cit. 2021-09-02]. Dostupné online. 
  5. Konec mé práce v Číně? Vedení ČT nekomunikovalo, teď se zprávy z Číny změnily, říká Etzler. [s.l.]: [s.n.], 2018-10-31. Dostupné online. 
  6. SCHWARZOVÁ, Klára. Rozdíly v reportážích České televize referujících o Číně po výměně zahraničních zpravodajů. Olomouc, 2017. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta – Katedra asijských studií. Vedoucí práce Martin Lavička. s. 38–40. Dále jen Schwarzová. Dostupné online.
  7. Schwarzová, s. 71–78
  8. Zpravodaj ČT Tomáš Etzler v Číně končí, nahradí ho Barbora Šámalová. DigiZone.cz [online]. 2013-12-13 [cit. 2014-12-28]. Dostupné online. 
  9. Práce v Číně je horší než ve válce. Abyste nezešíleli, musíte vypadnout, říká Etzler. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2021-09-13 [cit. 2021-12-29]. Dostupné online. 
  10. Background ČT24: Generace – 19. díl s Tomášem Etzlerem. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  11. Režisér Hřebejk a novinář Etzler o Lipovské: „Špinavá čubka. Přiblblík.“ Tak brání elity Českou televizi. Reflex.cz [online]. [cit. 2021-09-02]. Dostupné online. 
  12. ECHO24. Bouře kolem Lipovské, padaly i vulgární urážky. Přítomnost policie v ČT vzbudila rozruch - Echo24.cz. www.echo24.cz [online]. 2021-04-08 [cit. 2021-09-02]. Dostupné online. 
  13. Nenávist se šíří rychleji než virus. Proč se zrovna teď lidé a autority chovají, jako by jim přeskočilo?. Expres.cz [online]. 2020-03-20 [cit. 2021-04-13]. Dostupné online. 
  14. Nebe [online]. Filmový přehled [cit. 2022-08-21]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“