Tomáš Langášek

JUDr. Tomáš Langášek, LL.M.
Soudce Ústavního soudu ČR
Úřadující
Ve funkci od:
25. června 2024
Narození13. února 1974 (50 let)
Kyjov
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materUniverzita Karlova v Praze
Profesesoudce, advokát a právník
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Tomáš Langášek (* 13. února 1974 Kyjov) je český právník, od června 2024 je soudcem Ústavního soudu ČR.

Život

V roce 1999 dokončil studium na Právnické fakultě Univerzity Karlovy a roku 2000 získal titul Master of Laws v oboru srovnávacího ústavního práva na Středoevropské univerzitě v Budapešti.

Pracovní kariéra

Po vojenské službě pracoval v letech 2001–2003 v Kanceláři Veřejného ochránce práv. V letech 2009–2013 působil jako generální sekretář Ústavního soudu. Vedle toho byl v letech 2009 až 2013 členem Rady Justiční akademie a v letech 2010 až 2015 zastupujícím členem Správní rady Agentury Evropské unie pro základní práva.

Od roku 2013 je soudcem Nejvyššího správního soudu, kde působí mimo jiné jako předseda sedmičlenného specializovaného senátu pro věci voleb a politických stran a šestičlenného kárného senátu pro soudce. Od ledna 2022 je zastupujícím členem Benátské komise (Evropská komise pro demokracii prostřednictvím práva).

Kromě řady odborných článků je editorem a spoluautorem komentářů k Listině základních práv a svobod,[1] Ústavě České republiky[2] a k zákonu o Ústavním soudu.[3] Zabývá se též právní historií, zejména ústavního soudnictví; je autorem monografie Ústavní soud Československé republiky a jeho osudy v letech 1920-1948[4] a dalších článků na toto téma.[5]

Ústavní soudce

V dubnu 2024 jej prezident Petr Pavel navrhl na funkci ústavního soudce.[6] V červnu 2024 Senát nominaci prezidenta schválil, pro návrh hlasovalo 61 z 66 hlasujících senátorů.[7] 25. června 2024 byl soudcem jmenován.[8]

Odkazy

Reference

  1. ↑ WAGNEROVÁ Eliška, ŠIMÍČEK Vojtěch, LANGÁŠEK Tomáš, POSPÍŠIL Ivo a kol. Listina základních práv a svobod. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2012
  2. ↑ LANGÁŠEK Tomáš. Hlava čtvrtá. Moc soudní. Čl. 81-95. Čl. 110-111. In RYCHETSKÝ Pavel, LANGÁŠEK, Tomáš, HERC, Tomáš, MLSNA, Petr a kol. Ústava České republiky. Ústavní zákon o bezpečnosti České republiky. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2015. s. 777-1007 (230 stran), s.1106-1110 (5 stran)
  3. ↑ WAGNEROVÁ Eliška, DOSTÁL Martin, LANGÁŠEK Tomáš, POSPÍŠIL Ivo. Zákon o Ústavním soudu s komentářem, Praha, ASPI a. s., 2007
  4. ↑ LANGÁŠEK Tomáš. Ústavní soud Československé republiky a jeho osudy v letech 1920–1948. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s. r. o., 2011. 319 str. ISBN 978-80-7380-347-6
  5. ↑ Např. LANGÁŠEK Tomáš. Ústavní soud a zmocňovací zákony. In LANGÁŠEK, Tomáš, ed. Ústavní soud Československé republiky: 90 let od jeho ustavující schůze: sborník příspěvků z kolokvia konaného na půdě Ústavního soudu v Brně dne 15. listopadu 2011. Vyd. 1. Brno: Ústavní soud, 2012, str. 38–50.
  6. ↑ ČTK. Prezident Pavel navrhl Senátu na ústavní soudce Jiřího Přibáně a Tomáše Langáška. ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2024-04-24]. Dostupné online. 
  7. ↑ Přibáň a Langášek. Senát schválil prezidentovy nominace na ústavní soudce. Seznam Zprávy [online]. 2024-06-19 [cit. 2024-06-20]. Dostupné online. 
  8. ↑ Pavel jmenoval ústavními soudci Přibáně a Langáška, místopředsedkyní Křesťanovou. iDNES.cz [online]. 2024-06-25 [cit. 2024-06-25]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“