Tone (1937)

Tone (艦歴) ~ řeka v regionu Kantó
Základní údaje
Typ	těžký křižník
Třída	Tone
Objednána	ve finančním roce 1932 v loděnicích firmy Micubiši v Nagasaki
Zahájení stavby	1. prosince 1934
Spuštěna na vodu	21. listopadu 1937
Uvedena do služby	20. listopadu 1938
Osud	Těžce poškozen letadly 24. července 1945 v Hirošimské zátoce západně od Kure a posazen na mělčinu
Takticko-technická data
Výtlak	11 213 t (standardní) 15 201 t (plný)
Délka	201,6 m
Šířka	18,5 m
Ponor	6,5 m
Pohon	8 vodotrubných kotlů Ro-gó Kanpon šiki 4 parní turbíny Kampon 152 000 shp (113 348 kW)
Palivo	topný olej (2690 tun)
Rychlost	35 uzlů (64,8 km/h)
Dosah	8000 námořních mil (14 816 km) při 18 uzlech (33,3 km/h)
Posádka	873
Pancíř	145 mm (pancéřový pás) 35 mm (paluba)
Výzbroj	Po dokončení: 8 × 203,2 mm/50 typu 3. roku (4xII model E3) 8 × 127 mm/40 typu 89 (4xII typu A1 model 1) 12 × 25 mm/60 typu 96 (6xII) 4 × 13mm/76 kulomety typu 93 (2xII) 12 x 610mm torpédometů (4xIII) 1945: 8 × 203,2 mm/50 typu 3. roku (4xII model E3) 8 × 127 mm/40 typu 89 (4xII typu A1 model 1) 62 × 25 mm/60 typu 96 (12xIII, 4xII, 18xI)[1] 12 x 610mm torpédometů (4xIII)
Elektronika	Od února 1943:[1] 1x přehledový radar 21 Gó Od června/července 1944:[1] 1x přehledový radar 21 Gó 2x přehledový radar 22 Gó 1x přehledový radar 13 Gó Od listopadu 1944:[1] 3x přehledový radar 22 Gó 1x přehledový radar 13 Gó
Letadla	6 hydroplánů 2 katapulty

Tone (japonsky: 艦歴) byl první těžký křižník třídy Tone a druhý křižník toho jména v japonském císařském námořnictvu. Většinou se, spolu se svojí sesterskou lodí Čikuma, zúčastnil bojů za druhé světové války, kdy často doprovázel svazy letadlových lodí a svými hydroplány zajišťoval průzkum a hlídkování. Obě lodě tvořily 8. džunjókan sentai (巡洋艦戦隊 ~ křižníková divize), která byla v lednu 1944 rozpuštěna a obě jednotky přiřazeny k 7. džunjókan sentai.

Doprovázel úderný svaz letadlových lodí (機動部隊 Kidó Butai) během útoku na Pearl Harbor, podporoval druhý pokus o dobytí atolu Wake a obsazení Rabaulu. Zúčastnil se útoku na Port Darwin a eliminace sil ABDACOM při japonské invazi do jihozápadního Tichomoří. Poté se zúčastnil nájezdu do Indického oceánu. Jeho průzkumný letoun jako první informoval Japonce o přítomnosti amerických letadlových lodí u Midway. Během bitvy u východních Šalomounů doprovázel Rjúdžó na její poslední plavbě a během bitvy u Santa Cruz jeho letoun objevil USS Hornet.^[1]

Poté operoval převážně spolu s jádrem Spojeného loďstva, takže do bojů v „krysích dírách“ Šalomounových ostrovů – až na epizodní roli v první námořní bitvě u Guadalcanalu – nezasáhl. V březnu 1944 se zúčastnil dalšího nájezdu do Indického oceánu a poté v červnu bitvy ve Filipínském moři. Během série bitev v souvislosti s japonským pokusem o odražení americké invaze na Filipíny byl součástí Centrálního svazu viceadmirála Kurity, který se ráno 25. října 1944 nečekaně objevil na dostřel od nic netušících amerických eskortních letadlových lodí u ostrova Samar. Na rozdíl od své sestry přežil toto střetnutí, které se stalo známé jako bitva u ostrova Samar. Osudným se mu ale staly americké nálety na oblast Kure, kde byl nejprve 24. července 1945 po útoku letadel z USS Monterey posazen na mělčinu v Hirošimské zátoce a následně 28. července opět napaden letadly z letadlových lodí USS Wasp a USS Ticonderoga.^[1]

Pohon zabezpečovalo 8 kotlů Kampon, které poháněly 4 turbíny. Výsledný výkon až 152 000 k přenášely čtyři hřídele. Maximální rychlost lodě byla 35 uzlů (64,8 km/h).

Hlavní výzbroj sestávala z osmi kanónů ráže 203,2 mm ve čtyřech dvouhlavňových věžích model E₃ na přídi, čímž jednotky třídy Tone získaly charakteristickou siluetu. Sekundární a těžkou protiletadlovou výzbroj tvořilo osm děl ráže 127 mm uložených ve čtyřech dvouhlavňových věžích typu A₁ model 1. Protiletadlovou výzbroj tvořilo 12 kanónů ráže 25 mm. Loď měla dvanáct torpédometů ráže 610 mm. Během její služby byl v březnu 1943 nainstalován přehledový radar proti vzdušným a námořním cílům 21 Gó a rozšířena protiletadlová výzbroj (20 x 25 mm). V červenci 1943 pak byla opět výzbroj rozšířena na 57 x 25 mm a radarové vybavení bylo obohaceno o jeden přehledový radar proti vzdušným cílům 13 Gó a dva přehledové radary proti vzdušným a námořním cílům 22 Gó. V únoru 1945 už měla loď úctyhodnou protiletadlovou obranu sestávající z 62 x 25 mm (12x3, 4x2, 18x1) a přibyl třetí radar 22 Gó namísto 21 Gó.

Dva katapulty se nacházely v zadní části lodě. Loď mohla nést až osm hydroplánů, avšak nosila jen pět, nejprve Nakadžima E8N a později Aiči E13A.

Boční 145mm pancéřový pás se směrem dolů zužoval na 55 mm. Paluba byla chráněna pancířem o síle 31-65 mm, věže hlavní ráže 25 mm, barbety a velitelská věž až 40-90 mm. Muniční sklady měly pancíř síly až 127 mm.

Kýl lodě byl položen 1. prosince 1934 v loděnicích firmy Micubiši v Nagasaki. Spuštění na vodu se dočkala 21. listopadu 1937 a do služby u námořnictva byla přijata 20. listopadu 1938. Původně měly být jednotky třídy Tone lehkými křižníky vyzbrojenými dvanácti 155mm/60 děly ve čtyřech trojhlavňových věžích na přídi. Vypovězení Washingtonské konference 29. prosince 1934 ale mělo za následek, že lodě byly dokončeny rovnou jako těžké křižníky.^[2]

Po válce byl 20. listopadu 1945 Tone vyškrtnut ze seznamu lodí japonského námořnictva a sešrotován v Kure.^[1] Vyzvednut a sešrotován byl v letech 1947-1948.

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Tone (ťažký krížnik) na slovenské Wikipedii a 利根 (重巡洋艦) na japonské Wikipedii.

• DICKSON, David. Japan's Hybrid Battleships and Carriers: fact and fancy. In: FISHER, JR., Edward C. Warship International. Toledo, Ohio: The Naval Records Club, 31. 12. 1970. Svazek VII/4. S. 356 až 375. (anglicky)
• DULL, Paul S. A Battle History of the Imperial Japanese Navy (1941-1945). Annapolis: Naval Institute Press, 2007. Dostupné online. ISBN 1591142199. (anglicky) 
• LACROIX, Eric; WELLS II, Linton. Japanese Cruisers of the Pacific War. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1997. ISBN 0-87021-311-3. (anglicky) 
• LENGERER, Hans; KOBLER-EDAMATSU, Sumie; REHM-TAKAHARA, Tomoko. Tone: Modifications and War Service. In: GARDINER, Robert; LAMBERT, Andrew. Warship. London: Conway Maritime Press, 10. 1987. ISBN 0-85177-438-5. ISSN 0142-6222. Svazek 44. S. 223–231. (anglicky)
• Reports of the U. S. Naval Technical Mission to Japan 1945 – 1946. Washington, D. C.: U.S. Naval History Division, 1974. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-11. Kapitola JM-200-H S-06-1 Reports of Damage to Japanese Warships - Article 1, NAGATO(BB), KATSURAGI(CV), HARUNA(BB), AOBA(CA), ISE(BB), AMAGI(CV), RYUHO(CVL), OYODO(CL), TONE(CA), HYUGA(BB), ASO(CV), SUZUTSUKI(DD). (anglicky) 
• PATTON, Wayne. Japanese Heavy Cruisers of World War II. Carrollton, Texas: Squadron Signal, 2006. (Warships in Action; sv. 26). ISBN 0-89747-498-8. (anglicky) 
• SZEWCZYK, Andrzej; TROJCA, Waldemar. Japońskie krążowniki ciężkie. Warszawa: Militaria, 1994. ISBN 83-86209-03-8. (polsky)  – převážně technický popis

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Tone na Wikimedia Commons
• BÉZA, Michal. Tone [online]. military.cz, rev. 2008-12-31 [cit. 2009-02-23]. Dostupné online. 
• HACKETT, Bob; KINGSEPP, Sander. HIJMS TONE: Tabular Record of Movement [online]. combinedfleet.com, 1997, rev. 2009-01-03 [cit. 2009-02-23]. 10. revize. Dostupné online. (anglicky) 
• BREHM, H. Paul. The Tone Strike Mission: An Eyewitness Account [online]. [cit. 2009-02-25]. Dostupné online. (anglicky) 
• LOW, Joseph E. Mechanisms of Imperial Japanese Navy Warships in 3-D: Model - CA Tone (Overview) [online]. ijn.dreamhost.com [cit. 2009-09-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-01-22. (anglicky) 
• (anglicky) CentralCrossing: SS Behar/IJN Tone incident na YouTube