Tony Shanahan

Tony Shanahan
Základní informace
Narození20. století
Žánryrock
Povoláníhudebník
Nástrojebaskytara, klávesy, kytara
Aktivní roky70. léta – dosud
Příbuzná témataPatti Smith
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tony Shanahan je americký hudebník – převážně hráč na baskytaru.

Je dlouholetým spolupracovníkem zpěvačky Patti Smith. Hrál například na jejích albech Gone Again (1996), Peace and Noise (1997) a Banga (2012). Je rovněž spoluautorem několika jejích písní, včetně „1959“ z roku 1997. Roku 2011 společně přispěli písní „Oh Yoko“ na album The 30th Annual John Lennon Tribute, Live from the Beacon Theatre, NYC.[1]

Dále spolupracoval například s Chrisem Kowankem (Kowanko, 1992 a Spell, 2001), Faith Hill (There You'll Be, 2001), Jimmy Norman (Little Pieces, 2004), Eric Ambel (Knucklehead, 2004), Tom Verlaine (Songs and Other Things, 2006), Ian Hunter (Shrunken Heads, 2007; Defiance Part 1, 2023), Suzanne Vega (Beauty & Crime, 2007) a Beck (Song Reader, 2014). Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let byl členem skupiny Alda Reserve, s níž nahrál album Love Goes On (1979). V devadesátých letech hrál v kapele Health and Happiness Show, s níž nahrál alba Tonic (1993) a Instant Living (1995); dále zde hrál například James Mastro. V roce 2024 produkoval Mastrovo sólové album Dawn of a New Error.[2]

V roce 1979 odehrál část turné s velšským hudebníkem Johnem Calem, mj. i v newyorské Carnegie Hall, kde s Calem hostoval David Bowie. Nedlouho poté, dva měsíce po nástupu do kapely, byl vyhozen a nahrazen Georgem Scottem.[3] Po odchodu z jeho kapely založil skupinu The Boogles.[4] V říjnu roku 2014 vystupoval při společném koncertu Patti Smith a Johna Calea.[5]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Exclusive Stream: Patti Smith and Tony Shanahan's 'Oh Yoko' [online]. Rolling Stone, 2011-11-08 [cit. 2016-05-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ James Mastro on Dawn of a New Error [online]. The Strange Brew, 2023-12-13 [cit. 2024-01-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ MITCHELL, Tim. Sedition and Alchemy: A Biography of John Cale. Ilustrace Dave McKean. London: Peter Owen, 2003. 239 s. ISBN 0-7206-1132-6. S. 126, 129. (anglicky) 
  4. ↑ DOMM, Patti. Beat-happy Boogles look for break. The Home News. 11. březen 1982, s. 5. (anglicky) 
  5. ↑ GORIN, François. Patti Smith et John Cale font clignoter les trente bougies de la fondation Cartier [online]. Télérama, 2014-10-24 [cit. 2023-09-29]. Dostupné online. (francouzsky) 

Externí odkazy