Topi Pigula

Topi Pigula
Topi Pigula, autoportrét, Vietnam 2011
Topi Pigula, autoportrét, Vietnam 2011
Narození15. dubna 1966 (57 let)
Ostrava
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánífotograf
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Vietnamská jeskyně, 2012
Berlín z projektu 20 let od pádu Berlínské zdi

Topi Pigula či Topí Pigula, původním jménem Tomáš Pigula (* 15. dubna 1966 Ostrava) je český fotograf, publicista a cestovatel.

Jméno

Jméno Topi používal od svých 15 let jako akronymovou trampskou přezdívku složenou z počátečních slabik jména a příjmení, od roku 1989 usiloval o oficiální změnu jména a v roce 2009 si na toto jméno nechal vystavit doklady díky tomu, že toto jméno existuje.[1][2]

Život a dílo

Po Středním odborném učilišti hornickém studoval na Střední průmyslové škole hornické, kterou ukončil maturitou v roce 1987. V roce 1993 ukončil závěrečnou zkouškou specializační pomaturitní studium Českého ústavu ochrany přírody. O rok později absolvoval seminář „Strategy Planning and Public Participation“ organizace KNO Worldwide pořádaný v rámci projektu Environmental Training Project. Byl důlním zámečníkek, dřevorubcem, kuchařem, pedagogickým pracovníkem a novinářem. V roce 2000 ukončil roční rekvalifikační studium „Časopisecká žurnalistika“ a stal se členem Syndikátu novinářů.

Od roku 1985 publikoval stovky článků včetně fotografií širokém spektru periodik: Koktejl, Hospodářské noviny, Britské listy, Mladá fronta DNES, Lidové noviny, a v řadě dalších. Na kontě má několik vlastních fotografických výstav, jak samostatných (Island, Skrytá krása Krkonoš), tak společných (např. Jeden okamžik v Německu, Příběh cestovatele, Výběr magazínu Koktejl) v ČR i v zahraničí. Zároveň se autorsky podílel na čtyřech knihách (Krkonošská čítanka, Čítanka z Jesenicka, Bioindikace a biomonitoring a Na cestě 1). Na jaře roku 2016 pokřtil svou první samostatnou knihu Příběh Martinovy boudy.

V rámci práce u Správy Krkonošského národního parku absolvoval několik zahraničních konferenci a pobytových akcí (Lake District Velká Británie, Touch – Thermal spring Řecko, Environmental Education in Europe Holandsko, Het Wolthuis te Apeldoorn Holandsko) a vedl několik desítek seminářů k ekologické výchově a problematice ochrany přírody a životního prostředí.[zdroj⁠?] Pro Správu KRNAP napsal brožuru Milování v Krkonoších[3] a Soudobá architektura Krkonoš aneb jak se staví v Krkonoších[4].

Na konci 90. let se stal členem realizačního týmu Střediska ekologické výchovy a etiky Rýchory – SEVER. Ve funkci garanta programů ekologické výchovy byl odpovědný za realizaci programů ekologické výchovy: mimo jiné vedení a organizace odborných seminářů spolupracoval s: KNO Worldwide, Partners for Democratic Change, Informačním centrem nadací, v letech 1995–1998 spolupracoval s Fakultou sociálně ekonomickou Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Na přelomu století pracoval jako pedagogický pracovník Centra volného času Lužánky (přírodovědné oddělení) a v letech 2001–2007 jako reportér geografického magazínu Koktejl. Od června roku 2007 pracuje jako šéfredaktor geografického magazínu Travelfocus a zároveň pracuje v pozici volného novináře a vede kurzy fotografie.[zdroj⁠?] Ve spolupráci s Botanickou zahradou realizuje projekt Fotofata v Praze. Do roku 2016 působil jako lektor fotografických workshopů pro společnost NICOM a.s.[5] V roce 2016 nastoupil na pozici šéfredaktora webového obsahu Prima ZOOM v rámci skupiny FTV Prima.[6]. Na přelomu let 2019 a 2020 absolvoval tříměsíční cestu po jihovýchodní Asii, ze které začal zpracovávat řadu materiálů. Od května roku 2020 publikuje články na nové mediální platformě CNN Prima News.[7]Od začátku roku 2024 pracuje jako reportér a redaktor magazínu Koktej[8]l[9].

Byl členem Českého svazu ochránců přírody a od roku 1984 je členem Hnutí Brontosaurus (z toho rok v Radě Hnutí Brontosaurus). V letech 1992–2003 byl realizátorem vzdělávacího projektu Zvířetice. Od roku 2011 je členem fotografické skupiny Světloplaši.[zdroj⁠?]

Má vlastní rubriku pro cestovatele na internetových stránkách ihned.cz, inspirační rubriku cestovatelské fotografie na webu Zoneru – milujemefotografii.cz, bloguje na stránkách týdeníku Respekt. Jeho vášní je cestování, také se v rámci fotografických kurzů věnuje amatérským zájemcům o fotografování. V roce 2015 se stal spoluzakladatelem fotografické Cestovní Agentury Foto-trip zaměřené na fotografické výpravy do zahraničí. Od srpna 2022 se stal šéfredaktorem Litoměřického deníku[10] a populárně naučné články publikuje i na platformě Seznam Médium[11]

Výstavy

Samostatné výstavy

  • Islandský soubor
  • Skrytá krása Krkonoš

Společné výstavy

  • Jeden okamžik v Německu
  • 20. let od pádu Berlínské zdi, mezinárodní putovní výstava
  • Výběr magazínu Koktejl
  • Příběh cestovatele (foto z Bosny a Hercegoviny)
  • Fotofata 2012
  • Fotofata 2013
  • Fotofata 2014
  • Fotofata 2015

Galerie

Odkazy

Reference

  1. Petr Březina: Fotograf a pisálek Topi Pigula, 16. 3. 2011
  2. O jméno Topí válčil dvacet let, magazín E15.cz, 21. 10. 2009, autor neuveden
  3. PIGULA, Topi. Milování v Krkonoších. První. vyd. Vrchlabí: Správa KRNAP, 2017. 48 s. ISBN 978-80-7535-053-4.. 
  4. PIGULA, Topi. Soudobá architektura Krkonoš aneb jak se staví v Krkonoších. První. vyd. Vrchlabí: Správa KRNAP, 2020. 48 s. ISBN 978-80-7535-124-1. 
  5. WWW.NICOM.CZ, NICOM, a s-. Nicom a.s.. NICOM, a.s. - www.nicom.cz [online]. [cit. 2021-10-14]. Dostupné online. 
  6. PRIMA, F. T. V. Topi Pigula. zoom.iprima.cz [online]. [cit. 2022-05-18]. Dostupné online. 
  7. PRIMA, F. T. V. Topi Pigula. cnn.iprima.cz [online]. [cit. 2022-02-12]. Dostupné online. 
  8. koktejl | Cestovní průvodce, tipy a inspirace pro cestování na Koktejl.cz. www.koktejl.cz [online]. [cit. 2024-02-23]. Dostupné online. 
  9. koktejl | Autor - Topi Pigula. www.koktejl.cz [online]. [cit. 2024-02-23]. Dostupné online. 
  10. Informace a zprávy z Litoměřic a okolí. Litoměřický deník [online]. [cit. 2022-12-12]. Dostupné online. 
  11. Topi Pigula - Seznam Médium. medium.seznam.cz [online]. [cit. 2022-12-12]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Topi Pigula Berlín z projektu 20 let od pádu Berlínské zdi (4).jpg
Autor: Topi Pigula, Licence: CC BY-SA 3.0
Photograph by Topi Pigula
Topi Pigula foto k projektu Tvare mesta.jpg
Autor: Topi Pigula, Licence: CC BY-SA 3.0
Photograph by Topi Pigula
Topi Pigula Vietnam 2011.jpg
Autor: Topi Pigula, Licence: CC BY-SA 3.0
Photograph by Topi Pigula
Strop Baziliky svatého Petra v sicilském Riposto ve stylu sicilského baroka.jpg
Autor: Topi Pigula, Licence: CC BY-SA 4.0
Strop Baziliky svatého Petra v sicilském Riposto ve stylu sicilského baroka.
Topi vietnam autoportrét 2011.jpg
Autor: Topi Pigula, Licence: CC BY-SA 3.0
Photographs by Topi Pigula
Topi Pigula vietnamska jeskyne z cesty 2012.jpg
Autor: Topi Pigula, Licence: CC BY-SA 3.0
Photograph by Topi Pigula
Topi Pigula plonik chluponosy foto k projektu Fotofata 2012.jpg
Autor: Topi Pigula, Licence: CC BY-SA 3.0
Photograph by Topi Pigula