Tor (skalní tvar)
Tor (z angl.) je obvykle definován jako izolovaná skála čnící výrazně na všech stranách z okolního terénu. Jako tory byly poprvé vědecky popsány žulové skalní tvary, vyskytující se v oblasti Dartmooru v hrabství Devon v jihozápadní Anglii.[1]
Vznik a charakteristika
Jako tory jsou označovány relikty původní prehistorické roviny (paroviny či peneplénu),[2] vytvořené dlouhodobým procesem erozně-denudačního zvětrávání. Vznik torů je zpravidla vysvětlován dvěma fázemi procesu zvětrávání a odnosu hornin. V první fázi (pravděpodobně v neogénu) byl povrch horniny rozrušen intenzívním chemickým zvětráváním. Ve druhé etapě – na konci třetihor a v průběhu čtvrtohor – došlo k postupnému odnosu zvětralin a odkrytí oblých skalních výchozů, tvořených odolnější horninou. Většina těchto skal byla do současné podoby ještě dotvořena mrazovým zvětráváním v období pleistocénu.[1]
Výskyt
Tory coby izolované skály o výšce několika metrů, vzácněji i několika desítek metrů, se vyskytují zejména ve vysočinách, a to převážně v granitoidech. Vzácnější je jejich výskyt v krystalických břidlicích a sedimentech.[1]
Ve světě
Výskyt torů byl zaznamenán v nejrůznějších oblastech světa: na americkém kontinentě, v Africe, Asii i Austrálii. V Evropě je známá především oblast britského národního parku Dartmoor, na jejímž území zhruba 160 vrcholů v nadmořské výšce kolem 400–600 metrů má ve svém názvu výraz tor. O popularitě zdejších torů svědčí i skutečnost, že se zde každoročně v květnu mezi jednotlivým skalními vrcholy pořádají dálkové pochody pod názvem Ten Tors Challenge. Neméně známý je i vrchol Glastonbury Tor boblíž města Glastonbury v anglickém hrabství Somerset, spojovaný s historií raného křesťanství i s předkřesťanskou mytologií. Z kontinentální Evropy mezi nejznámější patří pískovcové skály Externsteine v Teutoburském lese v někdejším Svobodném státě Lippe (německá spolková země Severní Porýní - Vestfálsko), opředené rovněž bohatou historií a mytologií.
V ČR
V České republice se dokonale vyvinuté izolované skály typu torů vyskytují ve vrcholových oblastech hercynských pohoří, tvořených žulami.[1] Ukázkami torů z hlavního hřebene Krkonoš jsou Dívčí kameny, Mužské kameny, Harrachovy kameny, Svinské kameny, Tvarožník, v polské části Krkonoš pak Polední kameny a Pielgrzymy. Podobně bohaté zastoupení torů je i v oblasti Jizerských hor - např. Ořešník, Paličník, Frýdlantské cimbuří, Pytlácké kameny i skály na vrcholu Jizery. S tory se lze setkat i na Šumavě, v Novohradských horách[3], v Javořické vrchovině či v západočeské Rakovnické pahorkatině. Také v pískovcích české křídy se vyskytují skalní tvary typu torů - za všechny lze jmenovat např. Popovu skálu (568 m n. m.) ve východním výběžku Lužických hor, asi 4 km jihozápadně od města Hrádek nad Nisou.[4]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d RUBÍN, Josef; BALATKA, Břetislav. Atlas skalních, zemních a půdních tvarů. 1. vyd. Praha: Academia, 1986. 365 s. S. 66–67.
- ↑ SVOBODA, Fosef. Encyklopedický slovník geologických věd. 1. vyd. Praha: Academia, 1983.
- ↑ RYPL, Jiří. Mezoformy periglaciálního zvětrávání ve vybraných vrcholových lokalitách Pohořské hornatiny, geomorfologickém podcelku Novohradských hor. Miscellanea geographica. Roč. 2004, čís. 10. Dostupné online.
- ↑ Geoprohlížeč: Základní topografická mapa ČR 1 : 50 000 [online]. Zeměměřický úřad [cit. 2023-09-02]. Dostupné online.
Literatura
- DEMEK, Jaromír a kol. Geomorfologie Českých zemí. Praha : Nakladatelství Československé akademie věd, 1965 1. vydání. 335 s.
- DEMEK Jaromír. Obecná geomorfologie. Praha: Academia, 1987, 476 s.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu tor na Wikimedia Commons - Popova skála na webu luzicke-hory.cz
- Georeliéf Plzeňského kraje
Média použitá na této stránce
Image from scanned version of "A Book of Dartmoor" by Sabine Baring-Gould, published in 1907 and in the Public Domain. Image has been cropped and exposure adjusted with sepia tone removed.
The Serpentine Tors, Bering Land Bridge National Preserve, Alaska, USA