Tosefta
Tosefta, (aramejsky: תוספתא, nezaměňovat s tosafot) je vedle mišny druhá sbírka ústní tradice judaismu.
Původ a stavba Tosefty
Tosefta znamená „doplněk“, konkrétně doplněk k ústně tradovanému učení, tj. k mišně. Sbírka, která je pod tímto jménem známá, má stejnou strukturu jako mišna, a je někdy nazývána jako Šest pořádků Tosefty - Šiša sidrej Tosefta - ששה סדרי תוספתא. S malými odchylkami v názvech a především pořadí se Tosefta skládá s týchž šesti pořádků (sedarim) a týchž traktátů (masechtot) jako mišna. Výjimkami jsou traktáty Avot, Tamid, Midot a Kinim které v Toseftě chybí; traktát Kelim je naopak rozdělen na tři „brány“ (podobně jako byl v mišně rozdělen na tři brány traktát Nezikin). Rozsah Tosefty je zhruba čtyřikrát větší než Mišny.
Tradiční podání
Tosefta je psána mišnickou hebrejštinou s výpůjčkami z řečtiny a latiny, tudíž v podstatě stejným jazykem jako mišna. Původ a autorství Tosefty je nejasné. Podle jedné tradice byl autorem anonymní části Tosefty rabi Nechemja z Uši, učenec o jednu generaci mladší než rabi Akiva (kterému jsou připisovány anonymní výroky mišny),[1] podle druhé, mnohem populárnější, je autorem rabi Chija bar Aba, současník rabiho Jehudy ha-Nasiho.[2] Ha-Meiri označuje Toseftu za barajty, pravděpodobně pod vlivem Talmudu, kde bývají jako Tosefta označeny různé doplňky k Mišně, nikoli tedy vlastní sbírka Tosefta. J. N. Esptein bere oba tradiční zdroje více méně vážně s tím, že podle něj je Tosefta zaznamenaná halacha, jak ji učil raban Šim'on ben Gamali'el (což byla původní oficiální mišna), respektive její odchylky od mišny rabiho Jehudy ha-Nasiho. Tuto teorii není možné brát jinak, než jako čistě hypotetickou a nedoložitelnou.
Vědecký výzkum
Kriticko-vědecká teorie je mnohem komplikovanější a doposud se nepodařilo najít jednotnou odpověď na otázky:
- Je starší mišna nebo Tosefta?
- Kdo je autorem Tosefty?
- Jaký je účel Tosefty?
Výsledek všech porovnávacích studií mezi mišnou a Toseftou, totiž přinesl více problémů a další množství otázek, než aby na ně odpovídal. Podle Güntera Stembergera by se vztah mezi Mišnou a Toseftou dal rotřídit následovně:
- Tosefta je s mišnou v určitých pasážích více méně totožná.
- V jiných případech uvádí Tosefta autory výroků, které jsou v mišně anonymní.
- Tosefta někdy působí jako komentář k neexistujícímu textu mišny.
- Tosefta uvádí mnohem více agadického materiálu a dalších doplňujících látek, než mišna (proto je také mnohem obsáhlejší).
- V jiných pasážích si mišna a Tosefta co se týče tradentů a platné halachy protiřečí.
- Někdy se zdá, že Tosefta a její uspořdání látky je logičtější a původnější, než uspořádání mišny.
- Vyjadřování Tosefty je mnohem méně heslovité než u mišny, tudíž se dá předpokládat, že učení Tosefty nebylo určeno k ústnímu předávání a k memorování nazpaměť, jako v případě mišny.
Podle M. S. Zuckermandla je Tosefta „mišnou“ Jeruzalémského talmudu. Tato teorie není udržitelná, i když je pravda, že se v obou talmudech vyskytují pasáže, které při aplikaci na mišnu nedávají smysl, naopak, dávají je při aplikaci na Toseftu. Podobně je to se vztahem Tosefty a barajtot, zvláště těch obsažených v Babylónském talmudu. Nepodařilo se jednoznačně prokázat, zda případy, kdy se barajta a Tosefta shodují, mají svůj původ v tom, že barajta je citací Tosefty, nebo naopak - zda se barajty staly základem učení sebraného v Toseftě.
Kritický rozbor pasáží Tosefty zkrátka znemožňuje jednoznačně říci, že Tosefta byla pouze kompilací učení, které se do mišny nedostalo nebo s ní bylo přímo v rozporu (této teorii sice nahrává skutečnost, že Tosefta v mnoha případech předpokládá znalost mišny), zároveň ale u některých traktátů se zdá, že spíše Mišna předpokládá znalost Tosefty.
Na základě různých srovnání je možné považovat Toseftu za úplně první, tanaitský, komentář k mišně, na základě jiných pasáží je naopak možné Toseftu považovat za samostatné dílo (a její název tudíž za „mylný“).
Studium Tosefty
Toseftu znali určitě již babylónští gaoni, avšak byla studována jako doplněk mišny. Komentáře k samotné Toseftě vznikaly až v pozdním středověku, resp. v raném novověku. Jeden z nejvýznamnějších komentářů sepsal David Parda, další, k sederu Teharot, je dílem Gaona z Vilna, který se stal součástí rommovského vydání Tosefty. Z Vilniusu pocházel i Jechezkel Abramsky, autor obsáhlého komenáře k Toseftě Chazon Jechezkel. Moderní komentáře k Toseftě se nevyskytují, pokud pomineme práci Jacoba Neusnera a jeho žáků. Kritické a velmi kvalitní vydání Tosefty připravil Saul Lieberman pod názvem Tosefta ki-fšuta.
Bibliografie
- Stemberger, G., Dohmen, Ch. Talmud a midraš. Nakladatelství Vyšehrad, Praha, 1999, 447 str. ISBN 80-7021-301-9.
- Neusner, J. Tosefta. English translation
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Tosefta na Wikimedia Commons
Reference
- ↑ Sanhedrin 86a
- ↑ Maimonides, Mišne Tora, předmluva; Raši k Bava Meci'a 85b
Média použitá na této stránce
