Továrna Ignaz Ginzkey & Co.

Továrna Ignaz Ginzkey & Co.
Účel stavby

v minulosti: továrna na koberce v současnosti: sklady, telekomunikační věž,
kulturní centrum

Základní informace
Slohmoderna
ArchitektLeopold Bauer
Výstavba1916-1919, 1924
Materiálželezobeton
StavebníkWilly Ginzkey
Poloha
AdresaVratislavice nad Nisou, ČeskoČesko Česko
UliceRumburská
Souřadnice
Továrna Ignaz Ginzkey a Co.
Další informace
Rejstříkové číslo památky105775 (PkMISSezObrWD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Soubor staveb továrny na koberce Ignaz Ginzkey & Co. (Teppich- und Deckenfabrik Ignatz Ginzkey & Co., Maffersdorf) je industriální památka v Liberci-Vratislavicích nad Nisou.[1]

Historie

Bauerův projekt továrny, realizován pouze z části

Továrnu na koberce a přikrývky ve Vratislavicích nad Nisou vybudoval Ignaz Ginzkey (1819–1876) v letech 1847–1872. Jeho syn Willy (Wilhelm) Ginzkey (1856–1934) těsně před první světovou válkou pověřil architekta Leopolda Bauera celkovou přestavbou továrny.[2] Projekt obsahoval zbudování nového energetického centra s vlastní elektrárnou a elektrifikaci celého závodu, dále zbudování nových výrobních a skladových hal, vstupní brány, dělnického sídliště s obchody, školou, divadlem a sportovišti. Tento projekt byl prezentován v knize Gesund wohnen und freudig arbeiten : Probleme unserer Zeit z roku 1919.[3]

Z velkorysého projektu byla ale realizována pouze malá část. V letech 1916-1919 byla vybudována kotelna, elektrárna a zauhlovací a vodárenská věž. Ve velmi redukovaném rozsahu byla postavena budova skladu v roce 1924.[4] Ještě v roce 1929 projektoval Bauer novou přádelnu. Ani ta ale nebyla realizována.

Po znárodnění továrny zde pokračovala výroba koberců (například populární Kovral) až do roku 1990.

V roce 2015 byly čtyři objekty zapsány jako kulturní památka (soubor staveb továrny na koberce Ignaz Ginzkey & Co.)

Památkově chráněné objekty

Zauhlovací a vodárenská věž

Leopold Bauer, projekt továrny Ginzkey ve Vratislavicích nad Nisou, nákresy z časopisu Der Architekt XXII, 1919
Stavba zauhlovací věže, před rokem 1919

Vodojemy průmyslových objektů bývají spojovány s jinými objekty. Častá je například kombinace vodojemu a továrního komínu. Kombinace vodojemu a zauhlovací věže je ale zcela unikátní. Výrazné architektonické zpracování z ní dělá charakteristickou dominantu továrny i celého města.

Popis

V podzemním podlaží byl zásobník pro kvalitnější uhlí, které bylo přiváženo po železniční vlečce až k patě věže. V prvním a druhém nadzemním podlaží byla umístěna strojovna, která zajišťovala dopravu uhlí a vody. Zásobník na uhelný prach a mour byl ve střední části věže, kam byl z vagonů čerpán pomocí vysavače. Zde byl míchán s uhlím a dopravníkem v mostku přes silnici přemisťován do kotelny. Nad touto úrovní se nacházel vodojem, jehož nádrž je snýtována z ocelových plátů. Vodojem sloužil výhradně pro potřeby provozu továrny. Nad vodojemem je vyhlídková terasa s malým osmibokým altánem. Věž je spojena s budovou kotelny zauhlovacím mostem o dvou obloukových polích.

Nosná konstrukce stavby je železobetonovým skeletem na půdorysu pravidelného dvanáctiúhelníku, stropy jsou trámové, v prvních dvou podlažích s centrálním sloupem a paprskovitými trámky. Strop nesoucí vodojem je z masivních železobetonových trámů.[5]

Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let byla změněna technologie vytápění z uhlí a uhelného prachu na mazut. Vodojem byl přebudován na zásobník mazutu.

21. století

Stavba v devadesátých letech 20. století ztratila svou funkci. Od té doby je využívána pouze jako nosič vysílačů telefonních operátorů.

Zauhlovačka

O záchranu a zpřístupnění věže se od roku 2015 zasazuje spolek dobrovolníků AvantgArt, vedený Jitkou Jakubičkovou. Dobrovolníci věž vyčistili a zpřístupnili dolní dvě podlaží. Konají se zde výstavy, koncerty, společenské a zábavní akce[6] a symposia[7].

Kotelna s elektrárnou

Budova kotelny s elektrárnou má obdélníkový půdorys. Na západní straně je spojena mostkem se zauhlovací a vodárenskou věží. Elektrárna se nacházela na severní straně objektu. Cihlový tovární komín prochází střechou kotelny. V kotelně jsou zbytky původních kotlů.[8]

Spojovací mostek

Mostek spojuje zauhlovací věž s kotelnou, původně jím vedl pásový dopravník transportující uhlí. Most je postaven z cihelného zdiva, most je dvouobloukový se středním pilířem. Vnitřní prostor je osvětlen okny, v průčelí jsou prostřídána se okny slepými. Můstek je kryt sedlovou střechou. Po přestavbě kotelny na mazut tudy vedlo mazutové potrubí.[9]

Silniční most

Silniční most přes Lužickou Nisu umožňuje přístup do areálu továrny od jihu. Dnes je součástí místní komunikace v Rumburské ulici.

Odkazy

Reference

  1. Část areálu (zauhlovací a vodárenská věž, spojovací mostek, budova kotelny a silniční most přes Lužickou Nisu) je v evidenci v Ústředním seznamu kulturních památek České republiky pod rejstříkovým číslem 105775 (PkMISSezObrWD).
  2. BERAN, Lukáš; VALCHÁŘOVÁ, Vladislava. Industriál Libereckého kraje : technické stavby a průmyslová architektura : průvodce. V Praze: ČVUT, Výzkumné centrum průmyslového dědictví, 2007. 281 s. ISBN 9788001037980, ISBN 8001037983. OCLC 190753911 Kapitola 153 Ignaz Ginzkey a Co., výroba koberců, s. 122. 
  3. BAUER, Leopold. Gesund wohnen und freudig arbeiten. Wien: Kunstverlag Anton Schroll & Co., 1919. Dostupné online. 
  4. VYBÍRAL, Jindřich. Leopold Bauer : heretik moderní architektury. 1. vyd. Praha: Academia, 2015. 583 s. ISBN 9788020024176, ISBN 8020024174. OCLC 910834320 Kapitola Nejcharakterističtější stavby moderní doby, s. 343. 
  5. Ginzkeyho továrna na koberce - Vratislavice. fabriky.cz [online]. [cit. 2019-03-30]. Dostupné online. 
  6. Zauhlovačka - o nás [online]. AvantgArt, z. s., 2018-08-04 [cit. 2019-03-26]. Dostupné online. 
  7. symposium Tvůrci průmyslových staveb [online]. VCPD FA ČVUT [cit. 2019-03-26]. Dostupné online. 
  8. Památkový katalog - 1425630116_0003 - kotelna s elektrárnou. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2019-03-29]. Dostupné online. 
  9. Památkový katalog - 1425630116_0002 - spojovací mostek. pamatkovykatalog.cz [online]. Národní památkový ústav [cit. 2019-03-29]. Dostupné online. 

Literatura

  • In: HLUŠIČKOVÁ, Hana. Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri, 2004. ISBN 80-7277-160-4. Svazek IV. díl (Š - Ž).
  • BAUER, Leopold. Fabriksanlage der Firma Ginzkey. Der Architekt. 1919, roč. 22, s. 96–97. (německy) 
  • BERAN, Lukáš; VALCHÁŘOVÁ, Vladislava. Industriál Libereckého kraje : technické stavby a průmyslová architektura : průvodce. V Praze: ČVUT, Výzkumné centrum průmyslového dědictví, 2007. 281 s. ISBN 9788001037980, ISBN 8001037983. OCLC 190753911 Kapitola 153 Ignaz Ginzkey a Co., výroba koberců, s. 122. 
  • VYBÍRAL, Jindřich. Leopold Bauer : heretik moderní architektury. 1. vyd. Praha: Academia, 2015. 583 s. ISBN 9788020024176, ISBN 8020024174. OCLC 910834320 Kapitola Nejcharakterističtější stavby moderní doby, s. 341–345. 
  • VYBÍRAL, Jindřich. Vodojem jako architektonický skvost : Vodárenské věže v Čechách na přelomu 19. a 20. století. Dějiny a současnost. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Czech Republic adm location map.svg
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de
Location map of the Czech Republic
Red pog.png

Shiny red button/marker widget.

Converted from SVG
Ginzkey Maffersdorf 1919.jpg
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem:
Ginzkey 1919 (Der Archikekt 2).jpg
Leopold Bauer, projekt továrny Ginzkey ve Vratislavicích nad Nisou, nákresy z časopisu Der Architekt XXII, 1919, str. 96, 97
Ginzkey 1926.jpg
Vratislavice nad Nisou, Továrna na koberce Ignaz Ginzkey & Co. ve Vratislavicích nad Nisou. Energetické centrum po dokončení. Vlevo je patrná konstrukce vysavače pro dopravu uhelného prachu z vagonů do zásobníku.
Ginzkey in construction 1919.jpg
Vratislavice nad Nisou, Továrna na koberce Ignaz Ginzkey & Co. ve Vratislavicích nad Nisou. Stavba zauhlovací a vodárenské věže.