Toyota Supra
Toyota Supra | |
---|---|
Toyota Supra páté generace | |
Výrobce | Toyota |
Další jména | Toyota Celica XX (Japonsko, 1978–1986) Toyota Celica Supra (mimo Japonsko, 1978–1986) Toyota GR Supra (2019–) |
Roky produkce | 1978–2002 2019–současnost |
Předchůdce | Toyota Celica (první generace) |
Karoserie | třídveřové kupé |
Třída | Sportovní automobily, Gran Turismo |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Toyota Supra je sportovní vůz kategorie Gran Turismo vyráběn japonskou automobilkou Toyota v letech 1978–2002 ve čtyřech generacích a od roku 2019 do současnosti v páté generaci. Název „supra“ je odvozen z latinské předpony, která znamená „nad něčím“, „překonat“ nebo „přesáhnout“.[1]
První dvě generace technicky i designově vycházely z menšího modelu Toyota Celica, rozměrově však byly větší.[2] V roce 1986 a od své třetí generace, kódově označené A70, se tehdejší pouhý přídomek Supra oprostil od jména Celica a vozy se nadále již odlišovaly a šlo o dva individuální modely.[3] První tři generace se vyráběly ve městě Tahara v prefektuře Aiči, čtvrtá generace ve městě Tojota v prefektuře Aiči a pátou vyrábí automobilka Magna Steyr v rakouském Štýrském Hradci spolu s technicky spřízněným vozem BMW Z4.
Toyota Supra byla zamýšlená jakožto duchovní nástupce vozu Toyota 2000GT kterým se inspirovala v několika ohledech, hlavně v motoru; první tři generace používaly řadový šestiválec, který byl přímým modernizovaným potomkem motoru v 2000GT. Design interiéru měl taktéž připomínat 2000GT a vozy využívaly několik stejných koncepcí na šasi.[4] Toyota pro Supru zavedla vlastní originální logo, identické s logem Celicy, pouze v jiných barvách, které bylo na vozech prvních tří generací používané místo firemního loga Toyoty.[2]
Toyota ukončila prodej Supry v roce 1998 v Severní Americe a v roce 2002 na zbytku trhů.[3] Název se vrátil v roce 2019, kdy začala být vyráběna pátá generace, společně vyvinutá s automobilkou BMW.[5]
První generace: Celica Supra I (A40/A50; 1978)
Celica Supra první generace | |
---|---|
Toyota Celica Supra | |
Další jména | Toyota Celica XX (Japonsko) |
Roky produkce | 1978–1981 |
Místa výroby | Tahara, Aiči, Japonsko |
Příbuzné vozy | Toyota Celica (A40) Toyota Carina (A40) |
Karoserie | třídveřové kupé |
Technické údaje | |
Délka | 4,600–4,615 mm |
Šířka | 1,650 mm |
Výška | 1,290–1,310 mm |
Rozvor | 2,630 mm |
Hmotnost | 1,150–1,270 kg (parametr potřebuje upřesnit) |
Motor | |
Motor | Benzín: 2,0l M-EU I6 2,6l 4M-E I6 2,8l 5M-E I6 |
Převodovky | |
Převodovka | 5stupňová manuální W50 4stupňová automatická A40D 4stupňová automatická A43D |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
První generace modelu Supra vycházela z velké části z menšího sportovního liftbacku Toyota Celica, ale byla delší o 129,5 mm. Ke zvětšení došlo především na přídi, aby se zde vešel řadový šestiválec namísto čtyřválcového motoru, který byl používán v modelu Celica. Dveře a zadní část byly u obou vozů totožné.[6] Původním plánem Toyoty pro model Supra bylo vytvořit z něj konkurenta v té době velmi populárního vozu Datsun Z.[7]
Technické specifikace
Výroba započala v dubnu 1978 a prodej byl zprvu zahájen na domácím japonském trhu pod názvem Toyota Celica XX, propagován jako vrcholná výbava klasické Celicy.[7] Supra zde byla nabízena s řadovým šestiválcem o objemu 2,0 litrů a o výkonu 123 koní (92 kW) nebo s řadovým šestiválcem o objemu 2,6 litru o výkonu 110 koní (82 kW).[7] Menší, avšak výkonnější dvoulitrový motor byl po celou dobu prodeje dostupný jen na japonském trhu, aby zdejší kupující nemuseli platit dodatečnou daň podle předpisů o velikosti vozidla a zdvihovém objemu motoru.[8] Oba motory byly vybaveny elektronickým vstřikováním paliva. Nabízené převodovky byly pětistupňová manuální (W50), nebo volitelně čtyřstupňová automatická převodovka (A40D).[9] Hnací ústrojí si zachovalo konfiguraci pevné zadní nápravy řady T z modelu Celica u japonské verze MA45 a u verzí MA46 a MA47 fungovalo zavěšení větší řady F s volitelným samosvorným diferenciálem. Vůz byl také v základu vybaven kotoučovými brzdami na všech čtyř kolech a měl čtyřprvkové zadní zavěšení s vinutými pružinami a stabilizátorem. Přední zavěšení se skládalo ze vzpěr MacPherson a stabilizátoru. Interiér vozu Supra měl v rámci příplatkové výbavy přání elektricky ovládaná okna a elektrické zamykání. Součástí paketu byl také tempomat, speciální obložení dveří a střešní okno.
Modernizace
V lednu 1979 se vůz začal nabízet na světových trzích, a to pouze s motorem 2,6l. Ještě v tom roce prošel vůz první malou modernizací, která se týkala převážně interiéru, kde se mírně změnil středový panel a analogové hodiny byly nahrazeny digitálními. Na exteriéru se změnil pouze design bočních zrcátek a hliníková kola, do té doby za příplatek, se staly standardní výbavou.[10]
V roce 1980 byl 2,6litrový motor nahrazen 2,8litrovým o výkonu 116 koní (87 kW) a se zrychlením z 0 na 100 km/h za 10,2 sekundy. Modernizována byla také volitelná automatická převodovka na model A43D.[11] Na přání byl k dispozici nový paket Sports Performance, který zahrnoval sportovní odpružení, pneumatiky s ozdobným bílým písmem a přední a zadní spoilery.[3]
Druhá generace: Celica Supra II (A60; 1981)
Celica Supra druhé generace | |
---|---|
Toyota Celica Supra | |
Další jména | Toyota Celica XX (Japonsko) |
Roky produkce | 1981–1986 |
Místa výroby | Tahara, Aiči, Japonsko |
Příbuzné vozy | Toyota Celica (A60) Toyota Carina (A60) Toyota Soarer |
Karoserie | třídveřové kupé |
Technické údaje | |
Délka | 4,661 mm |
Šířka | 1,695 mm |
Výška | 1,321 mm |
Rozvor | 2,614 mm |
Hmotnost | 1,361 kg (parametr potřebuje upřesnit) |
Motor | |
Motor | Benzín: 2,0l 1G-EU I6 2,0l 1G-GEU DOHC 24v I6 2,0l M-TE/TEU turbo I6 2,8l 5M-E I6 2,8l 5M-GE/GEU DOHC I6 |
Převodovky | |
Převodovka | 5stupňová manuální W55/ W57/W58 4stupňová automatická A43DL/A43DE |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
V roce 1981 Toyota představila novou generaci modelu Celica a spolu s ní i druhou generaci Celicy Supra. V Japonsku byl vůz nadále prodáván jako Toyota Celica XX, název Supra byl určen pro zahraniční trhy. Vůz stále vycházel z modelu Celica, ale měl nyní více designových odlišností, především na přední části a měl také plně výsuvné přední světlomety.[6] Dalšími rozdíly byl stejně jako u minulé generace řadový šestiválec namísto čtyřválce a také prodloužení délky a rozvoru kvůli většímu motoru. Rodina Celic se dále rozrostla, když společně se standardní Celicou a Celicou Supra/XX Toyota dále na trhl uvedla ještě delší dvoudveřové kupé Soarer a sportovní čtyřdveřový sedan Celica Camry.
Technické specifikace
Stejně jako u předchozí generace, motor o objemu 2,0 litru byl dostupný pouze na japonském trhu, zatímco pro exportní trh byl montován motor o objemu 2,8 litru, který poskytoval výkon 168 koní (125 kW) na evropských trzích a 145 koní (108 kW) v Severní Americe.[8] Vůz používal systém nezávislého zavěšení, které pro Toyotu navrhl a upravil britský výrobce sportovních automobilů Lotus.[12]
Na severoamerickém trhu byla Celica Supra k dispozici ve dvou různých provedeních. Existoval sportovnější „Performance Type“ (typ P) a luxusnější „Luxury Type“ (typ L).[13] Ačkoli byly mechanicky identické, lišily se dostupnou výbavou, velikostí pneumatik, velikostí kol a oplastováním karoserie. Typ P byl standardně vybaven sportovnějšími sedadly nastavitelnými v osmi směrech, zatímco kožený interiér, standardní v typu L, byl k dispozici volitelně až v roce 1983. Zpočátku měl typ Luxury pouze automatickou převodovku a typ Performance manuální. Typ L měl také digitální palubní přístroje, které obsahovaly digitální otáčkoměr, digitální rychloměr a elektronické ukazatele stavu paliva a chladicí kapaliny. Palubní počítač dokázal vypočítat a zobrazit různé údaje, například spotřebu paliva, odhadovaný čas příjezdu a zbývající vzdálenost do cíle. Celica Supra typ L s palubním počítačem byla vybavena také tempomatem. S výjimkou vozů z roku 1982 byly všechny typy P na přání k dispozici s ostřikovači světlometů, ale typy L tuto možnost nikdy neměly. Ačkoli se převodové poměry v průběhu let měnily, všechny typy P byly standardně vybaveny samosvorným diferenciálem.[14]
Modernizace
V roce 1983 prošel vůz modernizací, při které se zvýšil výkon severoamerické verze na 160 koní a evropské na 180 koní. Na exteriéru se změnilo umístění směrovek, přibyla možnost instalace zadního spoileru, změnil se design zadních světel, klik, kufru a zadního nárazníku, který byl nyní stejné barvy jako zbytek karoserie, namísto černé. Přibyla také možnost dvoubarevného lakování karoserie. V interiéru byl přepracován volant, tempomat, spínač zámků dveří a displej automatické klimatizace.[15]
V roce 1985 byla Supra znovu přepracována. Výkon byl nepatrně zvýšen a Celica Supra nyní dokázala zrychlit z 0 na 100 km/h za 8,4 sekundy.[16] Změny exteriéru spočívaly v přepracované sluneční cloně a spoileru na zadním víku, který byl změněn z jednodílného na dvoudílný. Toyota přidala do standardní výbavy systém ochrany proti krádeži a vnější zpětná zrcátka byla vybavena rozmrazovačem, který se aktivoval společně se zadním rozmrazovačem. Všechny Supry v tomto roce dostaly automaticky zhasínaná světla, která zahrnovala také systém automatického rozsvěcení a zhasínání při otevření dveří.
Rok 1985 měl být posledním rokem výroby modelu druhé generace, a vskutku v prosinci výroba skončila, ale zpoždění vývoje třetí generace vedlo k pokračujícímu doprodeji vozů druhé generace do roku 1986, s drobnými kosmetickými změnami a s přidáním nyní povinného třetího brzdového světla, a pouze v typu P.[17]
Třetí generace: Supra III (A70; 1986)
Supra třetí generace | |
---|---|
Toyota Supra 2.0GT Twin Turbo (1986, před faceliftem) | |
Roky produkce | 1986–1993 |
Místa výroby | Tahara, Aiči, Japonsko |
Příbuzné vozy | Toyota Soarer |
Karoserie | třídveřové kupé |
Technické údaje | |
Délka | 4,620 mm |
Šířka | 1,690 mm 1,760 mm (3,0l) |
Výška | 1,310 mm (1986–1988) 1,320 mm (1989–1993) |
Rozvor | 2,596 mm |
Hmotnost | 1,460–1,720 kg (parametr potřebuje upřesnit) |
Motor | |
Motor | Benzín: 2,0l 1G-EU I6 2,0l 1G-FE I6 2,0l 1G-GEU DOHC I6 2,0l 1G-GTE DOHC twin-turbo I6 2,5l 1JZ-GTE DOHC twin-turbo I6 3,0l 7M-GE DOHC I6 3,0l 7M-GTE DOHC turbo I6 |
Převodovky | |
Převodovka | 5stupňová manuální W58/R154 4stupňová automatická A340E |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
V únoru 1986 bylo s uvedením třetí generace Supry kompletně zpřetrhnuto pouto s modelem Celica; nyní se jednalo o dva zcela odlišné modely. Celica přešla na uspořádání s pohonem předních kol a použila platformu Toyota „T“ jenž využíval model Corona, zatímco Supra si ponechala uspořádání s pohonem zadních kol a byla prezentována jako sportovnější, luxusnější a exkluzivnější vůz na vrcholku nabídky Toyoty.[18] Supra byla nyní mechanicky příbuzná s modelem Soarer.
Technické specifikace
Motor byl modernizován na silnější řadový šestiválec o objemu 3,0 litru a výkonu 200 koní (149 kW) při 6 000 ot/min. Ačkoli byl vůz zpočátku k dispozici pouze s atmosférickým plněním, v modelovém roce 1987 byla přidána verze s turbodmychadlem. Oba motory použity v modelu A70 Supra byly těmi nejmodernějšími motory v nabídce Toyoty.[19]
Motor s turbodmychadlem měl výkon 231 koní (172 kW) při 5 600 ot/min, v roce 1989 se výkon zvýšil na 232 koní. Model s atmosférickým plněním byl standardně dodáván s manuální převodovkou W58. Modely s přeplňovaným motorem měly manuální převodovku R154. Oba modely byly k dispozici s volitelnou čtyřstupňovou automatickou převodovkou A340E.[9]
Třetí generace modelu Supra využívala ve své době spousty nových technologií. K dispozici byly volitelné prvky jako tříkanálové ABS a elektricky nastavitelné zavěšení, které řidiči umožňovalo vybírat mezi dvěma nastaveními, jež ovlivňovaly míru tlumičů; třetí se automaticky aktivovalo při prudkém sešlápnutí plynového pedálu, prudkém brzdění a manévrování ve vysokých rychlostech.[20]
Modernizace
Vůz prošel několika drobnými modernizacemi. V roce 1987 byla přidána verze s turbem, která měla standardně sportovní paket, jenž byl u atmosférického motoru za příplatek. Ten obsahoval samosvorný diferenciál, elektricky nastavitelné zavěšení a ostřikovače předních světel.[21] V roce 1988 se změnil design zadního brzdného světla, vzhled čalounění sedadel a několik malých detailů v interiéru.
V roce 1989 prošel vůz větším faceliftem, kdy se mírně změnil vzhled většiny částí exteriéru, o jeden kůň se navýšil výkon motoru a z vyztužení karoserie bylo odstraněno železo, jelikož se díky tomuto řešení vozy před faceliftem potýkaly s problémem koroze.[22] Mírně se opět také změnil interiér, který byl znovu modernizován v roce 1990. V roce 1991 se změnil vzhled standardních kol, začalo se na přídi používat logo Toyoty namísto předchozího loga Supry a opět se mírně modernizoval interiér.[23]
Všechny vozy pro japonský trh, kde se vůz dodával s různými verzemi motoru o objemu 2,0 litru, byly mírně užší, aby byly v souladu s rozměrovými předpisy japonské vlády a japonští zákazníci nemuseli platit větší daně za větší vůz.[24]
Čtvrtá generace: Supra IV (A80; 1993)
Supra čtvrté generace | |
---|---|
Toyota Supra čtvrté generace (1994, před faceliftem) | |
Roky produkce | 1993–2002 |
Místa výroby | Tojota, Aiči, Japonsko (do dubna 1997) Susono, Šizuoka, Japonsko |
Příbuzné vozy | Toyota Soarer Lexus SC |
Karoserie | třídveřové kupé |
Technické údaje | |
Délka | 4,520 mm |
Šířka | 1,810 mm |
Výška | 1,275 mm |
Rozvor | 2,550 mm |
Hmotnost | 1,410–1,570 kg (parametr potřebuje upřesnit) |
Motor | |
Motor | Benzín: 3,0l 2JZ-GE I6: 3,0l 2JZ-GTE twin-turbo I6 |
Převodovky | |
Převodovka | 5stupňová manuální W58 6stupňová manuální V16x 4stupňová automatická A340E |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Vývoj čtvrté generace Supry byl zahájen již v únoru 1989. V polovině roku 1990 byl schválen konečný koncept z technického centra Toyota v Aiči, který byl koncem roku 1990 finalizován a schálen pro budoucí výrobu.[25] Touto dobou byly taktéž vyrobeny první zkušební muly s karoserií třetí generace a v roce 1991 následovaly prvních prototypy čtvrté generace již se svou karoserií. Předsériová výroba byla zahájena v prosinci 1992, kdy bylo vyrobeno 20 kusů, a oficiální sériová výroba byla zahájena v květnu 1993.[26] Čtvrtá generace modelu Supra opět sdílela platformu s luxusním kupé Soarer, které se v USA prodávalo jako Lexus SC, proti němu však byla o celých 340 mm kratší.[27]
Technické specifikace
U čtvrté generace kladla Toyota důraz na to, aby Supra byla ještě sportovnějším a výkonnějším vozem, než u třetí generace. Vůz měl dva nové motory: motor Toyota 2JZ-GE s atmosférickým plněním o výkonu 164 kW (220 koní) při 5 800 ot/min a točivém momentu 285 N⋅m při 4 800 ot/min a Toyota 2JZ-GTE s twin-turbem, který měl v Japonsku výkon 206 kW (276 koní) a točivý moment 431 N⋅m. U modelů určených pro export byl motor se dvěma turbodmychadly vylepšen a výkon se zvýšil na 239 kW (321 koní) při 5 600 ot/min a točivý moment 427 N⋅m při 4 000 ot/min (243 kW (326 koní) a 441 N⋅m pro evropské trhy).[28] Supra dostala také novou šestistupňovou manuální převodovku Getrag/Toyota V160 pro vozy s turbodmychadlem, zatímco vozy s atmosférickým plněním byly vybaveny pětistupňovou manuální převodovkou W58, upravenou z předchozí generace. Každý vůz byl taktéž nabízen se čtyřstupňovou automatickou převodovkou s manuálním režimem řazení.
Všechny vozy byly osazeny pětipaprskovými koly z hliníkové slitiny, vozy s atmosférickým plněním měly 16palcová kola a vozy s turbodmychadlem 17palcová kola.[29] Rozdíl ve velikosti kol byl kvůli větším brzdám, kterými byl na exportních trzích standardně vybaven model s turbodmychadlem (v Japonsku byly součástí příplatkové výbavy). Modely s turbem měly přední brzdové třmeny se 4 pístky a zadní s 2 pístky. Modely s atmosférickým plněním byly vybaveny předními dvoupístkovými a zadními jednopístkovými třmeny.
Toyota učinila několik kroků ke snížení hmotnosti čtvrté generace. Kapota, volitelná targa střecha, přední příčný nosník, olejová a převodová vana a ramena zavěšení byly vyrobeny z hliníku. Přestože měl vůz více prvků přidávajících váhu, jako jsou dva airbagy, kontrola trakce, větší brzdy, kola, pneumatiky a přídavné turbodmychadlo, byl o 91 kg lehčí než jeho předchůdce. U verze s atmosférickým plněním bylo rozložení hmotnosti 51 % vpředu a 49 % vzadu.[25] U přeplňované verze bylo rozložení hmotnosti 53 % vpředu a 47 % vzadu. Supra byla těžší než Mazda RX-7 a Honda NSX s celohliníkovou karoserií a vážila přibližně stejně jako Nissan 300ZX, ale byla lehčí než Mitsubishi GTO.[2] Při svém uvedení na trh v roce 1993 byla Supra prvním vozem značky Toyota, který standardně obsahoval airbag spolujezdce (ale pouze na americkém trhu).[26]
Supra s twin-turbem dokáže zrychlit z 0 na 100 km/h za pouhých 4,6 sekundy. Testovaná maximální rychlost verze s turbodmychadlem je 257 km/h, ale na japonských trzích byla rychlost vozů elektronicky omezena na 180 km/h a na světových trzích na 250 km/h.[28] Aerodynamický koeficient má hodnotu Cx=0,31 u vozů s atmosférickým plněním a 0,32 u vozů s turbodmychadlem (bez zadního spoileru).[25] Vůz je také vybaven čtyřsenzorovým čtyřkanálovým systémem ABS s regulací odklonu, kdy je každý třmen snímán a brzdy jsou ovládány individuálně podle rychlosti, úhlu a sklonu blížící se zatáčky. Díky tomuto jedinečnému brzdovému systému inspirovanému Formulí 1 zvládla Supra Turbo zabrzdit z 113 na 0 km/h za 45 metrů, což byl nejlepší brzdný výkon ze všech sériových vozů testovaných v roce 1997 magazínem Car and Driver.[30] Tento rekord byl překonán až v roce 2004 vozem Porsche Carrera GT, který to zvládl za 44 metrů.
Již v roce 1994 Toyota představila speciální limitovanou edici Supry pod názvem TRD3000GT, která byla inspirována závodním vozem BLITZ Racing Team Supra GT500 ze série All Japan Grand Touring Car Championship a upravena sportovní divizí Toyota Racing Development (TRD). Rozdíly oproti standardní Supře spočívaly především v sportovním bodykitu, jehož cílem byla lepší aerodynamika. Díky úpravám karoserie byl vůz vpředu širší o 60 mm a vzadu o 50 mm. To umožnilo namontovat širší kola, což zase zlepšilo jízdní vlastnosti vozu. Drobných úprav se dočkal také motor a zavěšení kol. Vůz byl vyroben pouze v 35 exemplářích, z nichž každý měl vlastní speciálně očíslovaný VIN štítek, který vůz oficiálně překlasifikoval na TRD3000GT, nikoliv na Toyotu Supra.[31]
Modernizace
Vůz prošel prvním faceliftem v roce 1996 (ale až pro vozy modelového roku 1997), kdy se změnily zadní světla, přední světlomety, přední maska, kola a drobné změny byly proveden v interiéru, například v designu rádia a volantu.[32] Všechny vozy s turbodmychadlem byly nyní standardně montovány se zadním spoilerem. V roce 1997 (pro modelový rok 1998) vůz prošel další modernizací, kdy se v interiéru opět změnil volant a rádio, byly provedeny úpravy motoru, model s atmosférickým plněním dostal novější převodovku V161 (používaný verzí s twin-turbem) a u modelu s twin-turbem byla tato převodovka mírně upravena.[33]
Koncem 90. let prodeje všech sportovních kupé v Severní Americe klesaly. Navíc silnější jen zvyšoval ceny na trzích mimo Japonsko.[34] V roce 1996 byla Supra stažena z kanadského trhu a v roce 1998 z trhu v USA. Verze Turbo nebyla v některých státech USA včetně Kalifornie k dispozici již v roce 1998, jelikož nesplňovala emisní požadavky.[35] Výroba a prodej v Japonsku pokračovala až do srpna 2002, kdy byla ukončena kvůli zpřísněným emisním normám.
- Toyota Supra čtvrté generace (1996, facelift)
- Toyota Supra čtvrté generace (1996, facelift)
- Toyota Supra čtvrté generace (interiér, 1996, facelift)
Pátá generace: GR Supra (J29; 2019)
Supra páté generace | |
---|---|
Toyota Supra páté generace (2019) | |
Roky produkce | 2019–současnost |
Místa výroby | Štýrský Hradec, Štýrsko, Rakousko automobilkou Magna Steyr |
Příbuzné vozy | BMW Z4 |
Karoserie | třídveřové kupé |
Platforma | Toyota-BMW |
Technické údaje | |
Délka | 4,380 mm |
Šířka | 1,865 mm |
Výška | 1,290 mm |
Rozvor | 2,470 mm |
Hmotnost | 1,410–1,520 kg (parametr potřebuje upřesnit) |
Motor | |
Motor | Benzín: 2,0l BMW B48B20 turbo I4 3,0l BMW B58B30C turbo I6 3,0l BMW B58B30O1 turbo I6 3,0l BMW B58B30M1 turbo I6 |
Převodovky | |
Převodovka | 8stupňová automatická ZF 8HP (2019–současnost) 6stupňová manuální ZF S6-53 (2022–současnost) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Toyota GR Supra (kód modelu J29/DB nebo A90/A91 pro marketingové účely) se vyrábí od roku 2019. Pátá generace Supry se prodává pod značkou sportovní divize Toyota Gazoo Racing, která ji vyvinula ve spolupráci s německou automobilkou BMW.[36] Je přímým nástupcem čtvrté generace, jejíž výroba byla ukončena v roce 2002.
Vývoj
Po ukončení výroby čtvrté generace v roce 2002 bez přímého nástupce se v následujících téměř dvaceti letech různě spekulovalo o obnovení modelu Supra. Poprvé v roce 2007, kdy Toyota na autosalonu North American International Auto Show v Detroitu ukázala koncept FT-HS, který měl podle magazínu Motor Trend inspirovat sériovou Supru, která by byla osazena 3,5 litrovým motorem V6 s hybridním pohonem generující výkon 400 koní.[37] Toyota spekulace klidnila a tvrdila, že s nástupcem Supry nikam nespěchá a nejdříve počká, jak si povede menší sportovní vůz Toyota GT86.[38] V roce 2010 si však jméno Supra zaregistrovala jako ochrannou známku, která ale zavazovala Toyotu použít jméno Supra v následujících třech letech, aby zůstala aktivní, což opět obnovilo spekulace o návratu Supry, která by stála nad modelem GT86.[39] Tetsuya Tada, vedoucí konstruktér Toyoty GT86, v roce 2012 v Německu novinářům řekl: „Prezident (Akio Toyoda) mě požádal, abych co nejdříve vytvořil nástupce modelu Supra.“[40]
Na konci roku 2013 se začalo spekulovat, že se nová Supra představí na autosalonu v Detroitu v lednu 2014.[41] K tomu nedošlo, byl zde ale představen sportovní koncept FT-1. Toyota uvedla, že její nový koncepční vůz čerpá inspiraci z dřívějších sportovních vozů Toyota, jako jsou 2000GT, Supra, MR-2 a koncepční vůz FT-HS z roku 2007. Toyota neuvedla, zda bude FT-1 používat jméno Supra, nebo zda je vůbec určen k výrobě. Toyota nicméně uvedla, že pokud bude FT-1 schválen do výroby, lze očekávat, že cena každého kusu se bude pohybovat kolem 60 000 amerických dolarů.[42] Jak se později při uvedení Supry na trh ukázalo, koncept FT-1 byl ovšem opravdu předzvěstí nové Supry.
V roce 2014 si Toyota znova zaregistrovala název Supra ve Spojených státech a v roce 2016 u Evropské unie.[43][44] S novou generací Supry se nyní začalo počítat na rok 2018, spolu s později potvrzenými spekulacemi že vůz bude mít pohon zadních kol a na výběr ze čtyřválcového a šestiválcového motoru s turbem, které bude dodávat BMW.[45] Později v roce 2016 se začalo spekulovat, opět přesně, že nová Supra bude kompletně vyvíjená spolu s BMW a že se bude vyrábět v závodě Magna Steyr nedaleko rakouského Štýrského Hradce po boku BMW Z4 (G29).[46] Ačkoli jméno sportovního vozu nebylo dosud oficiálně potvrzeno, hlavní inženýr Toyoty Tetsuya Tada uvedl, že vůz pravděpodobně ponese označení Supra, a to vzhledem k historickému významu značky. O názvu se ale rozhodlo nakonec až ve velmi pozdní fázi vývoje.[47]
V červenci 2018 se na Festivalu rychlosti v Goodwoodu ukázala předprodukční verze modelu Supra s kamufláží.[48] Oficiálně bylo potvrzeno, že vůz vznikl ve spolupráci Toyoty a BMW s novým BMW Z4, ale že Supra má být „mnohem sportovnější a více zaměřená na závodní dráhu“ než Z4.[49] Kromě toho bylo uvedeno, že Supra bude mít rozložení hmotnosti mezi přední a zadní nápravou v poměru 50:50. Tetsuya Tada také prozradil, že Supra byla vyvinuta, aby konkurovala vozu Porsche Cayman S (982), podobně jako předchozí generace Supry soupeřila s Porsche 968.[49][50]
Toyota chtěla před zahájením výroby vyvinout a zkonstruovat čistě sportovní vůz s pohonem zadních kol, který by konkuroval Porsche Cayman a byl by vhodný na okruhy i ulice, přičemž by se vyhnul cenám supersportovních vozů, zatímco BMW chtělo postavit roadster, což je přivedlo na myšlenku společně vyvinout zcela novou platformu, která by zvládla varianty kupé i kabriolet s velkou tuhostí karoserie a zvládnutím točivého momentu. Platforma přebírá několik prvků z vozů BMW M, které si Toyota i BMW pochvalovaly pro jejich vlastnosti, jako je konstrukce zavěšení či elektronický diferenciál, řešení, které zároveň snížilo náklady na vývoj vozu.[51] Po společném vývoji platformy se Toyota a BMW pustily do vývoje zbytku obou vozů samostatně, jako je vývoj šasi, design exteriéru a interiéru a vyladění hnacího ústrojí i zavěšení.[51]
Představení a začátek prodeje
Pátá generace modelu Supra byla představena na lednovém North American International Auto Show 2019 v Detroitu po 17leté přestávce od posledního prodeje předchozí generace.[52] Představil ji generální ředitel Toyoty Akio Toyoda, který uvedl, že Supra byla vyladěna a vyvinuta na základě rozsáhlého testování na Nürburgringu a že je silně inspirována legendárním modelem 2000GT.[53] Představení modelu Supra se zúčastnil také dvojnásobný šampion Formule 1 a jezdec týmu Toyota Gazoo Racing Fernando Alonso.[54] Evropská premiéra proběhla na mezinárodním autosalonu v Ženevě 2019.[55]
První vyrobený exemplář byl v lednu 2019 vydražen v aukci Barrett-Jackson za 2,1 milionu amerických dolarů.[56] Dražený vůz má ojedinělou matně šedou barvu exteriéru, která se u standardní Supry nenabízí, dále červený interiér, černá metalická pětipaprsková kola, červená boční zrcátka, podpis generálního ředitele Toyoty Akia Toyody na palubní desce a VIN 20201.[57]
Supra se v Japonsku začala prodávat 17. května 2019. Ve Spojených státech byl prodej zahájen 22. července 2019 se základní cenou 49 990 amerických dolarů za čtyřválcovou verzi.[58] Na českém trhu byl prodej zahájen pouze s šestiválcem za 1 800 000 Kč, později byla na český trh uvedena i čtyřválcová verze, v roce 2024 prodávaná od 1 300 000 Kč.[59]
Technické specifikace
Supra je poháněna dvěma motory od BMW: přeplňovaným řadovým čtyřválcem B48 o objemu 2,0 litru nebo přeplňovaným řadovým šestiválcem B58 o objemu 3,0 litru. Motor 2,0 l byl zpočátku nabízen v Japonsku, vybraných asijských zemích a Evropě;[60] Spojené státy jej dostaly v roce 2020 pro modelový rok 2021.[61] Motor o objemu 2,0 litru má výkon 145–190 kW (194–255 koní) v rozmezí 4 500–6 500 otáček za minutu nebo 5 000–6 500 ot/min a točivý moment 320-400 N⋅m v rozmezí 1 450–4 200 ot/min nebo 1 550-4 400 ot/min, zatímco motor o objemu 3,0 litru má výkon 250–285 kW (335–382 koní) v rozmezí 5 000–6 500 ot/min nebo 5 800-6 500 ot/min a točivý moment 495–500 N⋅m v rozmezí 1 600–4 500 ot/min nebo 1 800–5 000 ot/min. Vůz s motorem o objemu 2,0 litru dokáže zrychlit z 0 na 100 km/h za 5,2-6,5 sekundy, zatímco vůz s motorem o objemu 3,0 litru dokáže zrychlit z 0 na 100 km/h za 3,9-4,1 sekundy, což je o 0,7-0,5 sekundy rychleji než přeplňovaná varianta přechozí generace, a má elektronicky omezenou maximální rychlost 249 km/h.[62]
Výkon je na zadní kola přenášen prostřednictvím osmistupňové automatické převodovky ZF 8HP, která byla Toyotou kompletně překalibrována a která do převodovky pro Supru přidala i svůj software.[63] Toyota původně zvažovala, že nové Supře dá dvouspojkovou automatickou převodovku, ale nakonec se rozhodla pro převodovku ZF 8HP kvůli její plynulosti, spolehlivosti a úspoře hmotnosti. Manuální převodovka původně nebyla nabízena, protože automatická převodovka s měničem točivého momentu měla rychlejší řazení, zvládala velký točivý moment a Toyota také chtěla Supru odlišit od modelu GT86. Specializovaná šestistupňová manuální převodovka ZF S6-53 byla do nabídky uvedena v roce 2022 pro modelový rok 2023 pouze pro šestiválcový motor.[64] Stejně jako automatická převodovka byla manuální převodovka vyrobena z kombinace dílů ZF a speciálních dílů Toyota a oproti automatu dostala funkci vyrovnávání otáček a kratší převodový poměr.[65]
Test provedený magazínem Car and Driver v prosinci 2019 zaznamenal zrychlení modelu s třílitrovým motorem z 0 na 100 km/h za 3,7 sekundy, což je o 0,3 s rychleji, než uvádí výrobce.[66] Později otestovali i dvoulitrový motor, jenž měl v testu zrychlení 4,7 sekundy, o více než 0,5 s rychlejší než je uváděno Toyotou.[67] Další testování dále ukázalo, že Toyota výrazně podhodnotila výkon obou verzí motoru o objemu 3,0 litru, a to nejméně o 5 až 8 procent. Třílitrový vůz pro trh v USA měl udávaný výkon 250 kW (335 koní) a točivý moment 495 N⋅m, nicméně při testování na dynamometru měla Supra modelového roku 2020 výkon 257 kW (345 koní) a točivý moment 555 N⋅m. Vzhledem k tomu, že výkon na klikovém hřídeli motoru je standardizovaný výpočet, který výrobci používají pro udávání výkonu motoru, a protože dynamometr měří tyto výkony na kolech, jsou tyto hodnoty u moderních výkonných vozů obvykle o 5-8 % vyšší na klikovém hřídeli, pokud se zohlední ztráty na hnacím ústrojí. Testy magazínu Car and Driver proto odhalily, že Supra dosahuje přinejmenším o 22 kW (30 koní) vyššího výkonu a o 54 N⋅m vyššího točivého momentu na klikovém hřídeli, než uvádí Toyota. Pozdější motor 3.0l tedy pravděpodobně dosahuje výkonu přes 306 kW (410 koní) a točivého momentu přes 624 N⋅m.[68][69]
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Toyota Supra na anglické Wikipedii.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Toyota GR Supra na anglické Wikipedii.
- ↑ What do the different Toyota model names mean?. web.archive.org [online]. 2018-01-20 [cit. 2024-06-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-01-20.
- ↑ a b c Shoarmateam.nl. shoarmateam.nl [online]. [cit. 2024-06-12]. Dostupné online.
- ↑ a b c Toyota.com : Vehicles : Supra. web.archive.org [online]. 2007-11-30 [cit. 2024-06-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-11-30.
- ↑ CLIFFORD, Joe. Kindred spirits: Toyota GR Supra and Toyota 2000GT. Toyota UK Magazine [online]. 2019-09-09 [cit. 2024-06-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Toyota Supra Review 2024 | Performance & Pricing. carwow.co.uk [online]. [cit. 2024-06-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Toyota Supra. 420auto.cz [online]. [cit. 2016-06-23]. Dostupné online.
- ↑ a b c 75 Years of TOYOTA | TOYOTA MOTOR CORPORATION GLOBAL WEBSITE | Vehicle Lineage | In-depth Vehicle Information, Specification. www.toyota-global.com [online]. [cit. 2024-06-12]. Dostupné online.
- ↑ a b Double-X Take Two: The 1982–1985 Celica XX | Toyota Parts Center. Olathe Toyota [online]. [cit. 2024-06-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Toyota Supra: Mk3, Mk4, Mk5 i Celica Supra MK1 a MK2. Motory, převodovky, závady, bazar. auto.cz [online]. [cit. 2024-06-12]. Dostupné online.
- ↑ Celicasupra dot com. web.archive.org [online]. 2006-12-07 [cit. 2024-06-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2006-12-07.
- ↑ Wayback Machine. web.archive.org [online]. 2002-12-19 [cit. 2024-06-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2002-12-19.
- ↑ Pět aut, ve kterých má prsty Lotus. Věděli jste, že pomáhal Opelu či Kie?. auto.cz [online]. [cit. 2024-06-12]. Dostupné online.
- ↑ WREN, Wesley. The Toyota Supra: A Look Across Generational Lines. Autoweek [online]. 2019-07-11 [cit. 2024-06-13]. Dostupné online.
- ↑ TOYOTOA. Toyota Celica Supra (A60) Brochure (1982). [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
- ↑ CLIFFORD, Joe. History of the Toyota Supra. Toyota UK Magazine [online]. 2020-10-19 [cit. 2024-06-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Wayback Machine. web.archive.org [online]. 2002-12-19 [cit. 2024-06-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2002-12-19.
- ↑ MKIII Production Numbers 86.5-92. Supra Forums [online]. 2015-08-21 [cit. 2024-06-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ KHAN, Mustafa. 10 Things Only Real Enthusiasts Know About Toyota Sports Cars. TopSpeed [online]. 2023-08-06 [cit. 2024-06-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Andy's Auto Sport - Automotive Accessories and Performance Parts. www.andysautosport.com [online]. [cit. 2024-06-12]. Dostupné online.
- ↑ LAŽANSKÝ, Milan. Čtyři dekády a čtyři generace Toyoty Supra: Proslavila se virtuálně. www.autorevue.cz [online]. [cit. 2024-06-12]. Dostupné online.
- ↑ ST. ANTOINE, Arthur. Tested: 1987 Toyota Supra Turbo. Car and Driver [online]. 1987-04 [cit. 2024-06-13]. Dostupné online.
- ↑ Toyota Supra oslavila 35. narozeniny. Dočkáme se pokračování?. auto.cz [online]. [cit. 2024-06-12]. Dostupné online.
- ↑ Toyota Supra - a new life for an almost forgotten brand [online]. 2019-01-17 [cit. 2024-06-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ 1986 to 1992 Toyota Supra: A Declaration of Independence [online]. 2019-01-27 [cit. 2024-06-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c Toyota Supra A80: Těžko překonatelné dílo japonských inženýrů [online]. 2017-10-12 [cit. 2024-06-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Toyota Supra MKIV : MKIV Specifications. mkiv.supras.org.nz [online]. [cit. 2024-06-13]. Dostupné online.
- ↑ Toyota's 4th Generation Supra History | Toyota Parts Center. Olathe Toyota [online]. [cit. 2024-06-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Toyota Supra Twin Turbo Mk IV UK spec specs, 0-60, quarter mile, lap times. FastestLaps.com [online]. [cit. 2024-06-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ 1995 Toyota Supra - Wheel & Tire Sizes, PCD, Offset and Rims specs. Wheel-Size.com [online]. [cit. 2024-06-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Rocket Sleds: The Best Performers from 50 Years of Car and Driver Testing. Car and Driver [online]. 2008-12-12 [cit. 2024-06-13]. Dostupné online.
- ↑ CLIFFORD, Joe. TRD 3000GT - history of a very special Supra. Toyota UK Magazine [online]. 2019-11-26 [cit. 2024-06-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ 1996 Toyota Supra MK4 SZ Facelift. Moto Village [online]. [cit. 2024-06-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ www.hemmings.com [online]. [cit. 2024-06-13]. Dostupné online.
- ↑ RECHTIN, Mark. A brief history of the Toyota Supra. Automotive News [online]. [cit. 2024-06-13]. Dostupné online.
- ↑ TPADMIN. Supra Chronology. Toyota USA Newsroom [online]. 2011-04-10 [cit. 2024-06-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ TPADMIN. Thrilling by Design: The 2020 GR Supra Inherits Great Design Genes. Toyota USA Newsroom [online]. 2019-05-12 [cit. 2024-06-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Toyota FT HS Concept: The next Supra? Should it be?. Motor Trend [online]. [cit. 2024-06-13]. Dostupné online.
- ↑ Toyota considering Supra successor and sub-86 sports car. Autoblog [online]. [cit. 2024-06-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BERKOWITZ, Justin. You Asked For It, You Got It: Toyota Secures New Trademark on Supra Name. Car and Driver [online]. 2010-07-29 [cit. 2024-06-13]. Dostupné online.
- ↑ Toyota to let loose two more sports cars after the 86 | AsiaOne Ride. web.archive.org [online]. 2014-02-20 [cit. 2024-06-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-02-20.
- ↑ Toyota to shock with Supra concept for Detroit Auto Show?. Autoblog [online]. [cit. 2024-06-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Toyota FT-1 Concept First Look. Motor Trend [online]. [cit. 2024-06-13]. Dostupné online.
- ↑ Toyota renews Supra trademark, we renew frothing at the mouth. Autoblog [online]. [cit. 2024-06-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Toyota Supra Trademark Registered Again - This Time In Europe. Drive [online]. 2016-06-06 [cit. 2024-06-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ New Toyota Supra on course for 2018 launch. Autocar [online]. [cit. 2024-06-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Sporťáky od BMW a Toyoty se budou vyrábět v Rakousku, vznikne 60.000 aut ročně. auto.cz [online]. [cit. 2024-06-13]. Dostupné online.
- ↑ HSU, Ben. The real reason why Toyota didn’t build its own Supra from the ground up [online]. 2019-05-31 [cit. 2024-06-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ [Video] Toyota Supra makes its world debut. www.goodwood.com [online]. [cit. 2024-06-13]. Dostupné online.
- ↑ a b Toyota Is Benchmarking the Supra Against the Porsche Cayman. Road and Track [online]. [cit. 2024-06-13]. Dostupné online.
- ↑ Porsche Cayman Served As Toyota Supra Benchmark [online]. 2019-01-15 [cit. 2024-06-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b The 2020 GR Supra Is A Lot More Toyota Than You Think [online]. 2019-05-30 [cit. 2024-06-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ CORPORATION, TOYOTA MOTOR. Toyota Premieres New Supra at Detroit Auto Show | Toyota | Global Newsroom. Toyota Motor Corporation Official Global Website [online]. [cit. 2024-06-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ CORPORATION, TOYOTA MOTOR. 2019 North American International Auto Show (NAIAS) remarks by Akio Toyoda | Toyota | Global Newsroom. Toyota Motor Corporation Official Global Website [online]. [cit. 2024-06-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Alonso helps Toyota launch GR Supra in Detroit [online]. 2019-01-14 [cit. 2024-06-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Toyota GR Supra European Premiere. Toyota GR Supra European Premiere [online]. [cit. 2024-06-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ KADERA, Vladimír. Nová Toyota Supra za desítky milionů? Ta první ano, výtěžek šel na charitu. www.autorevue.cz [online]. [cit. 2024-06-12]. Dostupné online.
- ↑ JURNECKA, Rory. First 2020 Toyota Supra Sold for $2.1 Million at Barrett-Jackson Auction. Motor Trend [online]. [cit. 2024-06-13]. Dostupné online.
- ↑ 2020 Toyota Supra Pricing Starts At $49,990 In U.S.. Motor1.com [online]. [cit. 2024-06-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Zcela nová Toyota GR Supra. Pro ten pocit.. Toyota CZ [online]. [cit. 2024-06-12]. Dostupné online.
- ↑ New entry-level Toyota GR Supra 2.0 launched in UK for 2021. Autocar [online]. [cit. 2024-06-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ HOFFMAN, Connor. 2021 Toyota Supra Adds 255-HP Turbo Four, and Inline-6 Gains Power. Car and Driver [online]. [cit. 2024-06-13]. Dostupné online.
- ↑ PERKINS, Chris. 2020 Toyota Supra: Everything We Know. Road and Track [online]. [cit. 2024-06-13]. Dostupné online.
- ↑ The 2020 Toyota Supra Is Finally Here With 335 HP, Does Zero to 60 in 4.1 Seconds. Jalopnik [online]. 2019-01-14 [cit. 2024-06-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ WEITZMAN, Mitchell. 2023 Toyota GR Supra Manual review: What took so long?. The Road Beat [online]. 2023-07-22 [cit. 2024-06-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ AGATIE, Cristian. Toyota Went to Great Lengths to Install a Manual Transmission on the GR Supra. autoevolution [online]. 2022-06-09 [cit. 2024-06-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ OLDHAM, Scott. 2020 Toyota Supra vs. 1994 Toyota Supra Turbo: Reflections on a Japanese Performance Icon. Car and Driver [online]. [cit. 2024-06-13]. Dostupné online.
- ↑ DYER, Ezra. Tested: 2021 Toyota Supra 2.0 Brings Performance and Value. Car and Driver [online]. [cit. 2024-06-13]. Dostupné online.
- ↑ BEARD, David. The 2020 Toyota Supra Makes More Power Than Toyota Claims. Car and Driver [online]. [cit. 2024-06-13]. Dostupné online.
- ↑ BEARD, David. Dyno Tested: 2021 Toyota Supra Appears More Powerful Than 382-HP Rating. Car and Driver [online]. [cit. 2024-06-13]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Toyota Supra na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Autor: Everaldo Coelho and [www.yellowicon.com YellowIcon], Licence: LGPL
A blue glass arrow based off of the Crystal Clear theme.
1986 Toyota Supra (MA70) liftback. Photographed in Fitzroy North, Victoria, Australia.
Autor: Alexander Migl, Licence: CC BY-SA 4.0
Toyota Supra at Schloss Monrepos 2019
Autor: User3204, Licence: CC BY 3.0
Taken in Hang Hau, Sai Kung District, Hong Kong.
Autor: Alexander Migl, Licence: CC BY-SA 4.0
Toyota Supra GR at Geneva Motor Show 2019
Autor: Tokumeigakarinoaoshima, Licence: CC0
JZA80型トヨタ・スープラRZをフロントから撮影。
Autor: Mr.choppers, Licence: CC BY-SA 3.0
1984 Toyota Supra, base P-type model (MA67) at the 2021 Lime Rock Historic Festival Concours d'Élegance.
Autor: Alexander Migl, Licence: CC BY-SA 4.0
Toyota Supra at Schloss Monrepos 2019
Autor: Mr.choppers, Licence: CC BY-SA 3.0
A 1994 Toyota Supra Sport Roof in Red at a car meet in Brooklyn's Industry City.
Autor: An unusual eye, Licence: CC BY-SA 3.0
May 1981 production MY 1981 Toyota Supra Sport Performance Package
Autor: Tokumeigakarinoaoshima, Licence: CC BY-SA 4.0
3BA-DB42-ZRRW型トヨタ・GRスープラRZのエンジンルームを撮影。
Autor: dave_7 from Lethbridge, Canada, Licence: CC BY-SA 2.0
Early Toyota Supra.
Autor: Tokumeigakarinoaoshima, Licence: CC BY-SA 4.0
1995年型トヨタ・スープラのRZのインテリアを撮影。
Autor: Mr.choppers, Licence: CC BY-SA 3.0
A 1986 Toyota Supra (MA67) in Yucca Valley, CA. 1986 was the only year for the second-generation Supra to receive a high-mounted third stoplight.
Toyota Supra
Autor: Shelby Asistio from Los Angeles, United States, Licence: CC BY-SA 2.0
XA0A9244.jpg
Autor: Don Huhnson, Licence: CC BY-SA 3.0
Toyota Supra MKIV Turbo Engine Bay
Autor: Mr.choppers, Licence: CC BY-SA 3.0
1985 Toyota Supra P-type (MA67, wide overfenders) in Super White (040) exhibited at the Meeting of the Marques at the 2021 Lime Rock Historic Festival.
Autor: Mr.choppers, Licence: CC BY-SA 3.0
A 1994 Toyota Supra Sport Roof in Red at a car meet in Brooklyn's Industry City.