Trabant

(c) Bundesarchiv, Bild 183-1990-1129-303 / Kasper, Jan Peter / CC-BY-SA 3.0

(c) I, Flominator, CC BY-SA 3.0

Trabant je jedna ze značek automobilů vyráběných v minulosti automobilkou Sachsenring v saském městě Zwickau. V předválečném období patřila továrna automobilce Horch, která se zabývala výrobou luxusních vozidel. Po válce vyráběla lidový model Trabant s dvoutaktním motorem a karosérií z duroplastu (dnes reaktoplast), který se stal jedním ze symbolů NDR.

Po 2. světové válce se továrna na automobily Horch nacházela v okupační zóně kontrolované SSSR. V rámci poválečných reparací si Sověti odvezli nezničené vybavení továren a vzniklé NDR zbylo většinou poškozené zařízení a prázdné haly. Automobilka Horch byla znárodněna, přejmenována na Volkseigener Betrieb (VEB) Kraftfahrzeug-und Motorenwerke Zwickau a převzala výrobu traktorů a jiných zemědělských strojů. Později se závod sloučil s bývalými závody Audi a pod názvem VEB Sachsenring Automobilwerk Zwickau vyráběl automobily Trabant. Krátkou dobu i vozy IFA F8 a IFA F9 vycházející z předválečného DKW F8. Jejich výroba byla brzy přesunuta do AWE v Eisenachu. Tam se začal od roku 1956 vyrábět z nich vycházející automobil pojmenovaný podle blízkého hradu Wartburg.

Ve Zwickau se od roku 1955 vyráběly luxusní automobily s označením P240 Sachsenring. Tyto vozy byly určeny zejména pro prominentní představitele NDR a byly z nich vytvořeny i otevřené modely pro vojenské přehlídky. Výraznějšího rozšíření jako reprezentační vozy států RVHP ale po srovnávacích zkouškách nedosáhly.^[1] Aby vláda NDR zastavila houfný útěk obyvatel přes ještě otevřené hranice do NSR, kde poválečný hospodářský zázrak zvýšil životní úroveň a postavil obyvatelstvo na čtyři kola, dala po potlačení Východoněmeckého povstání v duchu své politiky přednost vývoji levného malého lidového vozu.^[2]

Předchůdce Trabantu s označením AWZ (Automobilwerk Zwickau) P70 vyráběný v letech 1955–1959 byl postaven na zkráceném základě IFA F8 a poprvé použil části karoserie z Duroplastu, který se stal pro Trabant typický. Šetřil hlubokotažné ocelové plechy, kterých se východu Německa po připojení německého Slezska k Polsku nedostávalo, sotva Západní blok po sovětské blokádě Západního Berlína vyhlásil na jejich vývoz embargo. Karoserie z Duroplastu ale vyžadovala mnoho ruční práce. Shodnou výrobu už za dob Třetí říše vyvíjela DKW pro typ, který měl být větší a pohodlnější, ale přesto levnější než lidový Volkswagen (východoněmeckými trabantisty překřtěný na Westwagen). Trabant byl inspirován konstrukcí západoněmeckého vozu Lloyd LP 300/400 z roku 1950, který poháněl také vzduchem chlazený dvoudobý dvouválec uložený vpředu napříč s převodovkou.^[3][4] První LP 300 měly dřevěnou karoserii potaženou syntetickou kůží.^[5]

Na den 40. výročí Velké říjnové socialistické revoluce a měsíc po vypuštění sovětské družice Sputnik, 7. listopadu 1957, sjelo z výrobního pásu 50 kusů ověřovací série modelu pojmenovaného Trabant (německy souputník, satelit) P50.^[6] Jeho sériová výroba začala v létě 1958. Od roku 1959 byl znám podle objemu motoru pod označením Trabant 500. Až koncem roku 1959 byla ukončena výroba typu P70, který se vyráběl i jako pohledné kupé určené zejména pro západní trh jako zdroj nedostatkových valut, stejně jako většina Trabantů 500. V 50. letech se vyrovnaly konkurenci západní Evropy.

V roce 1962 byl představen Trabant 600 (P60) se zvětšeným zdvihovým objemem, který se od P50 mnoho nelišil. V roce 1964 byla karoserie přepracována výrazněji. Výsledný Trabant 601 byl přesto zastaralý. Jen s malými změnami se vyráběl až do července 1990. Například až v roce 1977 dostal elektrické ostřikovače čelního skla, roku 1980 dvouokruhové brzdy a v roce 1984 kontrolku benzínu na přístrojové desce – vše halasně vyzdvihovala média NDR.^[7] Minimální inovace snižovaly prodejnost na západě. Přivítali to východoněmečtí motoristé, mírně se jim zkrátilo dlouhé čekání na vůz.^[8] Pokles západních tržeb vyrovnaly půjčky v tvrdé měně od západního Německa.

V době vzniku byl Trabant 601 velmi progresivním vozem. Jako první byl ve velkých sériích vyráběn z plastů. Poháněl ho jednoduchý dvoudobý, vzduchem chlazený dvouválcový motor o výkonu až 26 koních vyžadující minimální údržbu stejně jako vůz. Nejen díky nenákladné pracovní síle dané pracovní povinností NDR byl tak levnější než západní konkurenti, přestože poskytl více prostoru – při nákladech provozu motocyklu se sajdkárou a návěsným vozíkem, ovšem jen s mírně vyšším komfortem. Dosahoval nízké maximální rychlosti a zrychlení. Vyjma levného, lehkého a snadno vyměnitelného motoru produkujícího oblaka namodralého kouře a značný hluk měl vysokou životnost. Dal se opravit jednoduchým nářadím. Vybaven byl čtyřstupňovou synchronizovanou převodovkou s volnoběžkou. Na přání byla montována poloautomatická spojka Hycomat. K dostání byl v NDR po dlouhých letech čekání nebo okamžitě jako na západě, ale za západní měnu, ve třech stupních výbavy („Standard“, „S“ a „de Luxe“) a dvou variantách – tudoru Limousine a kombi Universal. Drobně byla vyráběna nenáročná verze se střechou a dveřmi z plátna používaná Národní lidovou armádou, lesníky a zemědělci.^[9] Později se pod označením Tramp vyvážela i na západ. Zvýšila permanentně nedostatečnou produkci Trabantu, jehož prodejní cena v NDR v posledních letech ani nepokryla výrobní náklady (pro manuální náročnost výroby na zastaralém zařízení, čemuž odpovídala i kvalita). Potřeba motorizace lidu NDR i tak stavěla Trabant vysoko nad nákladnější Wartburg (odebíraný především státními složkami nebo vyvážený) a skromný dovoz ze států RVHP.

Vývojové práce na nástupci jak z technických (neúspěch i v NDR licenčně vyvíjeného Wankelova motoru a nedostupnost vhodného čtyřdobého motoru, aby zvýšil prodej na západě), tak politických důvodů (nástup Ericha Honeckera zinscenovaný SSSR k moci a zintenzivnění zbrojení, což omezilo nearmádní investice), nepřekročily stadium prototypů.^[10][11]

V ČSSR se Trabant prodával od roku 1963 v Mototechně. Dovoz byl ukončen v roce 1984 pro ztrátu způsobilosti k provozu na československých komunikacích.

V letech 1989–1991 se do Trabantu montoval vodou chlazený čtyřtaktní motor Volkswagen Polo (1,05 l, 34 kW), který byl tišší a čistší. Současně proběhlo drobné omlazení karoserie. Výraznou změnou byla i řadicí páka na podlaze, kotoučové brzdy vpředu a přemístění palivové nádrže do zadní části vozu, aby při havárii nevytékala na rozpálený motor a nepůsobila požár. Pod označením Trabant 1.1 se vyráběl paralelně s modelem 601.^[12] Špatná ekonomická situace automobilky a nezájem o její vozy po znovusjednocení Německa způsobily, že 30. dubna 1991 sjel z výrobních pásů ve Zwickau vůbec poslední Trabant.

Od roku 2007 se uvažovalo o obnovení výroby.^[13] Nový Trabant nT s elektromotorem měl být k prodeji nejdříve v roce 2012.^[14] Jeho cena by však byla příliš vysoká, aby se zaplatila výroba.

• 
  P60 Kombi de Luxe
• 
  Trabant 600 Kombi
• 
  Trabant 601 Kübel v barvách Volkspolizei
• 
  Dvoudobý vzduchem chlazený motor a nádrž 601
• 
  Pohled pod kapotu Trabantu 1.1 se čtyřtaktním motorem
• 
  Prototyp Trabant 1100
• 
  Trabant P 800 RS

• Industrieverband Fahrzeugbau
• Multicar
• Robur
• Barkas
• Transtrabant
• Seznam značek automobilů

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Trabant na Wikimedia Commons
• Galerie Trabant na Wikimedia Commons
• Podrobnější stránky o trabantech
• http://www.trabant.cz Archivováno 30. 1. 2009 na Wayback Machine. – české stránky o trabantech (prospekty, historie, diskuse)
• http://www.vtkbohumin.net – stránky Bohumínského Trabant klubu
• http://www.trabantmuzeum.cz/ - Trabant muzeum Praha Motol