Tramvaje Graz série 1–41 (Brno)
Tramvaje Graz série 1–41 | |
---|---|
Muzejní vůz č. 10 v Brně | |
Výrobce | Grazer Waggon- & Maschinen-Fabriks-AG vorm. Joh. Weitzer |
Výroba v letech | 1899–1900 |
Vyrobeno kusů | 41 |
Technické údaje | |
Délka (bez spřáhel) | 7 500 mm |
Šířka | 2 070 mm |
Výška skříně | 3 250 mm |
Pohotovostní hmotnost | 9 400 kg |
Rozchod | 1435 mm |
Obsaditelnost | |
Míst k sezení | 20 |
Míst k stání | 18 |
Motory a elektrická výzbroj | |
Motory | GE 58 |
Počet a výkon motorů | 2×25,74 kW |
Elektrická výzbroj | odporová OeUEG |
Napájecí napětí | 550 V |
multimediální obsah na Commons |
Tramvaje série 1–41 jsou typ dvounápravové obousměrné tramvaje, vyrobené pro Společnost brněnských elektrických pouličních drah podnikem Grazer Waggon- & Maschinen-Fabriks-Aktiengesellschaft vorm. Joh. Weitzer ve Štýrském Hradci. Tyto vozy, vyráběné v letech 1899–1900 a zařazené v letech 1900–1903, zahajovaly provoz elektrické tramvaje v Brně. Společně s nimi byly vyrobeny vlečné vozy stejného vzhledu.
Konstrukce
Tramvaje byly na tehdejší dobu obvyklé konstrukce s otevřenými plošinami. Skříň vozu byla dřevěná, vně oplechovaná se základnou v podobě roštu z válcovaných ocelových profilů. Dolní část bočnice byla obložena pásem dřevěných peřejek. Střecha a nástřešek byly zhotoveny z dřevěných palubek pokrytých plátnem. Na nástřešku se nacházel tyčový sběrač, který byl později nahrazen lyrovým. V interiéru, který byl od plošin oddělen jednoduchými přepážkami s posuvnými dveřmi, se nacházely podélné laťkové lavice. Pojezd vozu tvořil dvounápravový podvozek s rozvorem 1800 mm, který byl během první světové války prodloužen na 2200 mm. Pohon zajišťovaly dva motory typu GE 58, napojené na nápravy pomocí převodu z ozubených soukolí s převodovým poměrem 1:6.[1] Regulace výkonu byla prováděna pomocí odporů umístěných pod podlahou. Ovládání zajišťovaly kontroléry B 6-8 s devíti jízdními stupni (z toho pěti pro sériové zapojení motorů) a sedmi stupni elektrodynamické brzdy. Vnitřní osvětlení a osvětlení linkové orientace bylo žárovkové, s žárovkami na 120 V, vždy s pěti zapojenými do série. Čelní osvětlení bylo zprvu realizováno petrolejovou lampou, aby bylo zajištěno osvětlení i při výpadku proudu, později bylo nahrazeno elektrickým.[1][2]
Dodávky tramvají
V letech 1899–1900 bylo vyrobeno celkem 41 vozů tohoto typu.
Současný stát | Město | Článek | Roky dodávek | Počet vozů | Evidenční čísla při dodání | Poznámky | Zdroj |
---|---|---|---|---|---|---|---|
Česko | Brno | článek | 1899–1900 | 41 | 1–41 | vozy 1–7 v letech 1903–1904 přečíslovány na 42–48 | [3] |
Provoz
Vozy série 1–41 byly do provozu u Gesellschaft der Brünner elektrischen Strassenbahnen (GBES; Společnost brněnských elektrických pouličních drah) uváděny postupně. V roce 1900 začalo jezdit prvních 27 vozů, v následujícím roce dalších dvanáct. Zbylé tři kusy byly zprovozněny do roku 1903.[4] V letech 1903 a 1904 byly zakoupeny tramvaje čísel 1–5 a 6–7 od strojírny Lederer & Porges v Králově Poli, takže prvních sedm vozů ze Štýrského Hradce bylo přečíslováno na čísla 42–48. Mezi lety 1906–1910 byly všechny tramvaje série 8–48 přelakovány z původního hnědého nátěru do bílo-červené kombinace. Vozy jezdily pravidelně až do poloviny 20. let 20. století, kdy se začalo projevovat jejich stáří, nízká kapacita a vyšší poruchovost oproti nově dodávaným vozům z Královopolské. Od druhé poloviny 20. let začaly být vyřazovány, či převáděny do služebního stavu.[2]
Od roku 1930 jezdilo v běžném provozu pouze 14 vozů z této série. Roku 1935 byly tři dlouhodobě odstavené tramvaje prodány do Olomouce. Kvůli vypuknutí druhé světové války byla část odstavených vozů vrácena do provozu, v letech 1943–1944 a 1946 bylo několik z nich upraveno na vlečné vozy. Po skončení války v roce 1945 jezdilo devět tramvají, které v roce 1950 získaly souvislou číselnou řadu 4–12. Z osobního provozu byly definitivně vyřazeny v roce 1954. Dva vozy byly odprodány do Olomouce, jeden do Ostravy. Tramvaje přestavené na vlečné vozy (č. 192–195) byly vyřazovány v letech 1957–1964.[4]
Po roce 1945 bylo využíváno devět vozů jako služebních, ty získaly nová čísla 503–511. V roce 1954 k nim přibyly další tři (č. 512–514). Část jich byla vyřazena do roku 1963, celkem šest jich bylo nadále využíváno i po tomto roce, kdy služební vozy získaly novou číselnou řadu 800. Téměř všechny služební tramvaje z původní série 1–41 byly vyřazeny do roku 1967. Jako jediný zůstal kolejový brus č. 803, který k tomuto účelu sloužil již od roku 1930. V roce 1969 byl přečíslován na č. 4030, k jeho odstavení došlo o rok později po dodání nového brusu Schörling.[4]
Brousicí vůz č. 4030 byl posledním dochovaným zástupcem série 1–41. Po svém odstavení byl během roku 1971 v Ústředních dílnách Dopravního podniku města Brna kompletně zrenovován do stavu z let 1911–1930 (vyjma lyrového sběrače, který byl osazen v polovině 30. let) a se svým původním číslem 10 následně zakoupen Technickým muzeem v Brně, které jej zařadilo do své sbírky vozidel MHD.[5]
Odkazy
Reference
- ↑ a b Katalog vozidel a lodí. Brno: Dopravní podnik města Brna S. MV3.
- ↑ a b 10 - El. motorový vůz [online]. sabdigital.cz [cit. 2018-05-16]. Dostupné online.
- ↑ Evidence DPMB: vozy mv1 [online]. Bmhd.cz [cit. 2018-05-16]. Dostupné online.
- ↑ a b c NESIBA, Zdeněk, a kol. 100 let elektrické pouliční dráhy v Brně 1900–2000. Ústí nad Labem: Vojtěch Wolf – vydavatelství WOLF & Tramvajklub Brno, 2000. S. 47–51.
- ↑ KOCMAN, Tomáš. Historická vozidla MHD ve sbírce Technického muzea v Brně. Praha – Brno: Pavel Malkus, dopravní vydavatelství a Technické muzeum v Brně, 2009. ISBN 978-80-87047-17-0, ISBN 978-80-86413-60-0. S. 19.
Literatura
- KOCMAN, Tomáš. Historická vozidla MHD ve sbírce Technického muzea v Brně. Praha – Brno: Pavel Malkus, dopravní vydavatelství a Technické muzeum v Brně, 2009. ISBN 978-80-87047-17-0, ISBN 978-80-86413-60-0. S. 127.
- NESIBA, Zdeněk, a kol. 100 let elektrické pouliční dráhy v Brně 1900–2000. Ústí nad Labem: Vojtěch Wolf – vydavatelství WOLF & Tramvajklub Brno, 2000. S. 47–51.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu tramvaje Graz série 1–41 na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Hlavní nádraží před přestavbou, Brno
Autor: User:Harold, Licence: CC BY-SA 3.0
Historická tramvaj: motorový vůz ev. č. 10, 140 MHD v Brně, ulice Nádražní
Motorový vůz č. 39, Moravské náměstí, Brno