Tramvaje KPS série 6–7 (Brno)
Tramvaje KPS série 6–7 | |
---|---|
Brněnská tramvaj ev. č. 6 | |
Výrobce | Brünn-Königsfelder Maschinenfabrik |
Výroba v letech | 1904 |
Vyrobeno kusů | 2 |
Technické údaje | |
Délka (bez spřáhel) | 8 180 mm |
Šířka | 2 000 mm |
Výška skříně | 3 290 mm |
Pohotovostní hmotnost | 11 450 kg |
Rozchod | 1 435 mm |
Obsaditelnost | |
Míst k sezení | 18 |
Míst k stání | 28 |
Motory a elektrická výzbroj | |
Motory | GE 58 |
Počet a výkon motorů | 2×25,74 kW |
Elektrická výzbroj | odporová OeUEG |
Napájecí napětí | 550 V |
multimediální obsah na Commons |
Tramvaje KPS série 6–7 jsou typ dvounápravové obousměrné tramvaje, vyrobené podnikem Brünn-Königsfelder Maschinenfabrik v Králově Poli v roce 1904 pro Společnost brněnských elektrických pouličních drah. Tato série dvou vozů vycházela z předchozích dodaných královopolských tramvají série 1–5 z roku 1903.
Historické pozadí
V důsledku realizace připraveného projektu rozšíření tramvajové dopravy v Brně se v letech 1900–1906 postupně stavěly nové tramvajové tratě. S tím přišla potřeba nových vozů, protože starší vozy byly pouze vlečné, převzaté z parní (1884–1900) a II. koněspřežné dráhy (1876–1880), a staré parní lokomotivy již nebyly vhodné pro osobní dopravu z důvodů značného znečišťování ovzduší ve městě.
Na přelomu 19. a 20. století proběhla elektrifikace tratí parní dráhy a staré parní lokomotivy zůstaly pouze v nákladní dopravě. Do roku 1903 se ve vozovém parku postupně objevily nové motorové vozy série 1–41 (ze Štýrského Hradce) a série 1–5 (z Králova Pole). Tratě se dál rozrůstaly, a tak se s nimi rozrůstal i celý vozový park. Vozy série 6–7 se staly pokračováním dodávky tramvají z roku 1903.[1] Jejich výrobce, Královopolskou strojírnu Lederer & Porges, mezitím koupila vídeňská vagónka Maschinen- und Waggonbau-Fabriks-Aktiengesellschaft in Simmering, vormals H.D.Schmid.
Konstrukce
Skříň tramvají série 6–7 byla prakticky převzata z vozů série 1–5, které byly dodány do Brna v roce 1903, ale měla několik odlišností. Vozová skříň měla rošt z válcovaných ocelových profilů a dřevěnou kostru, zvenčí oplechovanou, přičemž ve spodní části bočnic se nacházely i dřevěné peřejky. Střecha s nástřeškem byla vyrobena z dřevěných palubek pokrytých plátnem. Sedadla byla laťková v příčném uspořádání 2+1. Pojezd tvořil dvounápravový podvozek s motory typu GE 58 o výkonu 25,74 kW (35 ks). Kontroléry B 6-8 měly 9 jízdních stupňů a 7 stupňů pro elektrodynamickou brzdu. Odpory byly umístěny pod podlahou vozu. Osvětlení bylo elektrické, včetně čelních návěstních svítilen. Vozy byly dodány původně s tyčovým sběračem s kladkou, který byl ve 30. letech 20. století nahrazen lyrovým sběračem. Tramvaje původně nesly tmavě hnědý nátěr, který byl někdy mezi lety 1906 a 1910 změněn na bílo-červený.[2]
Oproti vozům z roku 1903 se lišily uzavřenými čely (v důsledku toho i vyšší hmotností) a odlišným uspořádáním oken v bočnicích. Elektrická výzbroj a podvozek byly shodné s předchozími vozy.
Dodávky tramvají
V roce 1904 byly vyrobeny celkem 2 vozy tohoto typu.
Současný stát | Město | Článek | Roky dodávek | Počet vozů | Evidenční čísla při dodání | Poznámky | Zdroj |
---|---|---|---|---|---|---|---|
Česko | Brno | článek | 1904 | 2 | 6–7 | [3] |
Provoz
Pro brněnskou tramvajovou dopravu znamenaly tyto tramvaje zvýšení komfortu přepravy a snížení znečištění ovzduší, stejně jako v případě předchozích vozů série 1–5. Dvojice vozů č. 6 a 7, dodaná v roce 1904, také znamenala pro Brno poslední rozšíření vozového parku v úplných počátcích elektrického provozu; další nové tramvaje byly dodány až roku 1911. Vozy č. 6 a 7 měly podobný osud jako série 1–5. Po jejich pořízení v roce 1904 byly původní štýrskohradecké tramvaje č. 6 a 7 přeznačeny na č. 47 a 48. Královopolské vozy zůstaly v provozu do 20. let 20. století, kdy je začala omezovat jejich nižší přepravní kapacita a začalo se projevovat jejich stáří. Po roce 1930 zůstal v osobním provozu pouze vůz č. 7, zatímco vůz č. 6 byl přeřazen mezi služební. Počátkem druhé světové války však začala vozit cestující i tramvaj č. 6. Tato dvojice vozů, společně se sérií 1–5, obsluhovala za války především linku 5. V dubnu 1945 byl při požáru vozovny Pisárky zničen vůz č. 7. Tramvaj č. 6 dále jezdila v osobní dopravě, v roce 1950 získala při hromadném přečíslování nové číslo 3 a k jejímu definitivnímu vyřazení došlo v roce 1954.[4]
Skříň vozu č. 6 byla po vyřazení tramvaje prodána do Náměště nad Oslavou, kde nejprve sloužila jako chatka a odkud se následně dostala do areálu Uhelných skladů v Třebíči.[5] Během příprav na 100. výročí městské hromadné dopravy v Brně, které se chystalo na rok 1969, byla skříň tramvaje nalezena pracovníky Dopravního podniku města Brna (DPmB), jenž ji také získal.[6] Během první poloviny roku 1969 byla tramvaj v Ústředních dílnách DPmB zrenovována do stavu odpovídajícího provozu ve 30. a 40. letech 20. století. Podvozek byl získán ze služebního vozu č. 802 (původně královopolský vůz č. 5).[5] Vůz č. 6 byl, společně s ostatními do té doby renovovanými tramvajemi, předán v roce 1971 Technickému muzeu v Brně, které jej zařadilo do své vznikající sbírky vozidel MHD.[7]
Odkazy
Reference
- ↑ LOSOS A KOL., Ludvík. Atlas tramvají. 1. vyd. Praha: NADAS, 1981. S. 117–118.
- ↑ Depozit MHD Brno. www.sabdigital.com [online]. [cit. 2018-05-08]. Dostupné online.
- ↑ Evidence DPMB: vozy mv3 [online]. Bmhd.cz [cit. 2018-06-19]. Dostupné online.
- ↑ NESIBA, Zdeněk, a kol. 100 let elektrické pouliční dráhy v Brně 1900–2000. Ústí nad Labem: Vojtěch Wolf – vydavatelství WOLF & Tramvajklub Brno, 2000. S. 47–51.
- ↑ a b KOCMAN, Tomáš. Historická vozidla MHD ve sbírce Technického muzea v Brně. Praha – Brno: Pavel Malkus, dopravní vydavatelství a Technické muzeum v Brně, 2009. ISBN 978-80-87047-17-0, ISBN 978-80-86413-60-0. S. 130. Dále jen Kocman.
- ↑ Kocman, s. 10.
- ↑ Kocman, s. 18–19.
Literatura
- KOCMAN, Tomáš. Historická vozidla MHD ve sbírce Technického muzea v Brně. Praha – Brno: Pavel Malkus, dopravní vydavatelství a Technické muzeum v Brně, 2009. ISBN 978-80-87047-17-0, ISBN 978-80-86413-60-0. S. 130.
- NESIBA, Zdeněk, a kol. 100 let elektrické pouliční dráhy v Brně 1900–2000. Ústí nad Labem: Vojtěch Wolf – vydavatelství WOLF & Tramvajklub Brno, 2000. S. 47–51.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu tramvaje KPS série 6–7 na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Brněnský motorový vůz č. 6 před kompletací v areálu výrobce Lederer a Porges, Královo Pole, Brno
Autor: Dezidor, Licence: CC BY 3.0
Brněnská tramvaj ev. č. 6, rok výroby 1904, výrobce Lederer & Porges (Královopolská) – exponát Technického muzea v Brně, depozitář MHD v Líšni
Autor: Jiří Vobecký, Licence: CC BY-SA 4.0
Tramvaj evidenčního čísla 6 na dopravní nostalgii v roce 2000 – archiv Jiřího Vobeckého