Tramvajová nehoda v Bukově 1947
V roce 1947 se v Ústí nad Labem (přesněji na Bukově) odehrála nejhorší tramvajová nehoda v historii Evropy – 13. července havarovala na Bukově plně obsazená souprava tramvaje (motorový vůz č. 25 + vlečný vůz č. 105) jedoucí na lince 1. Nehoda si vyžádala 30 životů.[1]
Přeplněná tramvaj linky 1 jela z Telnice, směrem k centru Ústí nad Labem. Cestujícími byli hlavně výletníci, kteří se v neděli odpoledne vraceli z ústeckého okolí zpět do města.[2] Vinou přetíženosti, možná nezkušenosti řidiče a snad i selhání brzd nabrala tramvaj v dlouhém klesání postupně rychlost až 70 km/h. Po posledním prudkém sjezdu z tzv. Walerova kopečku vjela nepřiměřenou rychlostí do rozjezdové výhybky u smyčky Bukov a vykolejila. Motorový vůz se naklonil a zachytil o sloup trolejového vedení, který jej rozpáral. Vlečný vůz 105 byl v podstatě vymrštěn na vlečný vůz (63) soupravy linky 5 stojící na vedlejší koleji.
Bilance této nehody překonala všechny havárie předcházející: třicet lidí zahynulo, těžce zraněných bylo 45, lehce pak 31. Přímo na místě zahynulo 19 lidí, další dva zemřeli při převozu do nemocnice a zbylých devět pak ještě v ní. Pohřbu obětí se 18. července zúčastnilo celkem 30 tisíc lidí, včetně ministra vnitra Václava Noska. Celá akce se změnila v celonárodní tragédii, a proto také zůstala v živé paměti na velmi dlouho.
„ | "Táta měl mít v tu neděli volno, ale vzal mimořádnou směnu za kolegu a stalo se. Vyšetřování trvalo dost dlouho, což vedlo k mnoha fámám. Rodina tím dost trpěla. Velkou úlevou potom byla zpráva vyšetřovací komise, že řidič – můj otec – nenese žádnou vinu na neštěstí!" | “ |
— Jiří Rydvan, syn řidiče tramvaje[3] |
Vyšetřování svalilo veškerou vinu na řidiče tramvaje, který při tragédii také zahynul.[zdroj?] Dobový tisk psal nejprve o vině řidiče, pak zase o jeho příkladné spolehlivosti. Řidič Oldřich Rydvan, který srážku nepřežil, patřil údajně k nejspolehlivějším, rozpoznal nebezpečí a snažil se nehodě zabránit. Jako řidič tramvaje pracoval od roku 1945.[4] Roku 2007 byl k šedesátému výročí odhalen památník obětem havárie.[5]
Trať do Telnice byla roku 1955 zrušena z důvodu dolování uhlí a roku 1970 byla tramvajová doprava v Ústí nad Labem zrušena úplně.
Seznam obětí
- Josef Blahák (* 1898), bytem v Ústí nad Labem
- Marie Blaháková (* 1902), bytem v Ústí nad Labem
- Oldřich Brož (* 1920), bytem v Praze
- Zdeňka Hampejzová
- Jaroslav Hejzlar (* 1908), bytem v Ústí nad Labem
- Petr Jandl (* 1941), syn Dobromily Jandlové
- Dobromila Jandlová (* 1914), matka Petra Jandla
- Barbora Karasová (* 1869), bytem v Ústí nad Labem
- Marie Matasová, bytem v Bukově
- Miroslav Musílek
- Václav Nedorost (* 1914), bytem v Ústí nad Labem
- Miroslava Pružinová (* 1914), bytem ve Střekově
- Ludmila Rejnková (* 1923), bytem v Bukově
- Oldřich Rydvan (* 1921), řidič tramvaje, bytem v Ústí nad Labem
- Josef Sedlák (* 1919), bytem v Ústí nad Labem
- Milada Sedláková (* 1915), manželka Josefa Sedláka, bytem v Ústí nad Labem
- Michal Siarij (* 1898), bytem ve Střekově
- Miroslav Suchý
- Ludmila Štolzová
- Jaroslav Tuček (* 1920), bytem v Ústí nad Labem
- Ferdinand Kozl (* 1920), bytem v Jablonném nad Orlicí
- Marie Tylšová (* 1878), bytem v Lysé nad Labem
- Josef Mičlo (* 1919), manžel Marie a otec Pavlíny Mičlové, bytem v Proboštově
- Marie Mičlová (* 1922), bytem v Proboštově
- Pavlína Mičlová (* 1944), bytem v Proboštově
- Marie Červená, bytem v Trmicích
- Karla Houžvičková (* 1914), bytem v Trmicích
- Karel Pochman (* 1890), bytem v Trnovanech
- Marie Pochmanová (* 1898), manželka Karla Pochmana, bytem v Trnovanech
- Anna Kadurová
Odkazy
Reference
- ↑ Ústí nad Labem ‘47: Třicet mrtvých a nejhorší nehoda tramvaje v dějinách Evropy. ČT24 [online]. Česká televize, 2017-07-13 [cit. 2024-07-14]. Dostupné online.
- ↑ 29 obětí tragické srážky pouliční dráhy v Ústí n. L.. Rudé právo. 1947-07-15, roč. 27, čís. 163, s. 1. Dostupné online [cit. 2024-07-14].
- ↑ MARŠÁLKOVÁ, Vladěna. Ústí si připomnělo 65 let od tramvajového neštěstí s třiceti mrtvými. iDNES.cz [online]. 2012-07-13 [cit. 2024-07-14]. Dostupné online.
- ↑ Řidič tramvaje nezavinil neštěstí. Rudé právo. 1947-07-16, roč. 27, čís. 164, s. 1. Dostupné online [cit. 2024-07-14].
- ↑ Největší tramvajová nehoda má po letech památník. Ústecký deník [online]. 2007-07-13 [cit. 2022-07-13]. Dostupné online.
Literatura
- KRSEK, Martin; ZUBÍK, Martin. Tramvajové neštěstí v Ústí nad Labem 13. července 1947. [s.l.]: Město Ústí nad Labem, 2007. 78 s. ISBN 978-80-86646-22-0.
Související články
Externí odkazy
Média použitá na této stránce
Autor: Takmocsekretovanej!, Licence: CC0
Pomník obětem tramvajového neštěstí z 13.7.1947 v Ústí nad Labem.
OBĚTEM TRAMVAJOVÉHO NEŠTĚSTÍ
13. 7. 1947
MĚSTO ÚSTÍ NAD LABEM
2007
JOSEF BLAHÁK
MARIE BLAHÁKOVÁ
OLDŘICH BROŽ
ZDEŇKA HAMPEJZOVÁ
JAROSLAV HEJZLAR
PETR JANDL
DOBROMILA JANDLOVÁ
BARBORA KARASOVÁ
MARIE MATASOVÁ
MIROSLAV MUSÍLEK
VÁCLAV NEDOROST
MIROSLAVA PRUŽINOVÁ
LUDMILA REJNKOVÁ
OLDŘICH RYDVAN
JOSEF SEDLÁK
MILADA SEDLÁKOVÁ
MICHAL SIARIJ
MIROSLAV SUCHÝ
LUDMILA ŠTOLZOVÁ
JAROSLAV TUČEK
FERDINAND KOZL
MARIE TYLŠOVÁ
JOSEF MIČLO
MARIE MIČLOVÁ
PAVLÍNA MIČLOVÁ
MARIE ČERVENÁ
KARLA HOUŽVIČKOVÁ
KAREL POCHMAN
MARIE POCHMANOVÁ
ANNA KADUROVÁ