Transevropská dopravní síť

Transevropská dopravní síť (anglicky Trans-European Transport Networks, zkratka TEN-T) je síť silničních a železničních koridorů, mezinárodních letišť a vodních cest v Evropské unii. Základním důvodem jejího zřízení bylo zlepšení dopravní infrastruktury v mezinárodní sféře. Byla schválena Evropským parlamentem v roce 1993. Paralelně s tímto systémem vznikl systém panevropských koridorů mezi Evropskou unií a státy střední a východní Evropy. Existují návrhy na sloučení těchto dvou systémů.

Síť TEN-T zahrnuje:

• 75 200 km silnic
• 78 000 km železničních tratí
• 330 letišť
• 270 námořních přístavů
• 210 vnitrozemských přístavů

V roce 1994 bylo zařazeno 14 nových projektů. V roce 2004 byl jejich počet zvýšen na 30. Jejich realizace měla být dokončena do roku 2020, aktuálně se dělí na jádro (do roku 2030) a ostatní závaznou síť (do roku 2050).^[1]

V červenci 2022 Evropská komise a Evropská investiční banka zahájili práce na předběžné studii proveditelnosti napojení Ukrajiny a Moldávie na síť TEN-T v rámci poválečné obnovy. Železniční tratě by měly mít standardní evropský rozchod.^[2]

Odkazy

Reference

Související články

• Panevropské koridory

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Transevropská dopravní síť na Wikimedia Commons
• TEN-T síť (2004) na serveru Evropské Komise (anglicky)
• Rozhodnutí EP a Rady č. 1692/96/ES o hlavních směrech Společenství pro rozvoj TEN-T Archivováno 8. 11. 2012 na Wayback Machine. ze dne 23. července 1996