Transmongolská magistrála

Transmongolská magistrála
Vlak projíždějící pouští Gobi
Stát	Rusko Rusko, Mongolsko Mongolsko a Čína Čína
Provozovatel dráhy	Mongolské železnice
Technické informace
Délka	1 706 km
Rozchod koleje	1 520, 1 435 mm
Napájecí soustava	neelektrizovaná trať
Počet kolejí	1 2 (v Číně)
Externí odkazy
multimediální obsah na Commons
Průběh trati
Legenda z Moskvy 5 647 Ulan-Ude 5 650 do Vladivostoku Zaudinskij Sajantun Selenga Gansurino Ubukun Sulfat 5 769 Zagustaj Gusinoje Ozero Selenduma Džida Chužir 5 895 Nauški hranice Rusko - Mongolsko 5 925 Süchbátar Darchan Žaryn Gol Salchit Erdenet Züünchará Tolgoit Songino 6 304 Ulánbátar Chonchor Nalajch Bagachangaj Baganúr Manit Čojr Char Airag Bor Öndör Sajnšand Züünbajan 7 013 Zamyn-Úd hranice Mongolsko - Čína 7 023 Erenhot Su-ni-te Jou-ťchi Čcha-cha-er Jou-ji Chou-ťchi 7 316 do Chor-ťchinu 7 356 Ťi-ning do Pekingu
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Transmongolská magistrála je železnice vedoucí z Ulan-Ude v Burjatsku přes Mongolsko do Pekingu v Číně.

Transmongolská magistrála představuje nejkratší železniční spojení mezi Moskvou a Pekingem. Trať začíná v Ulan-Ude, kde se připojuje na Transsibiřskou magistrálu, a končí v městě Ťi-ning ve Vnitřním Mongolsku, kde se napojuje na čínskou železniční síť. Magistrála též spojuje mongolské hlavní město Ulánbátar a Peking, hlavní město Čínské lidové republiky. Na mongolském území má trať důležité odbočky do Erdenetu a Baganúru. Nově jsou budovány i odbočky na území Číny.

Vedle Ulan-Ude, Ulánbátaru a Pekingu jsou dalšími důležitými městy na trati Süchbátar, Darchan, Čojr, Sajnšand, Zamyn-Úd (v Mongolsku) a Erenhot (na hranicích Mongolska a čínského Vnitřního Mongolska, kde se mění rozchod a vagonům se vyměňují podvozky), Ta-tchung a Ťi-ning (v ČLR).

V Mongolsku je magistrála většinou jednokolejná, v Číně dvoukolejná. Rozchod kolejí je v části vedoucí Ruskem a Mongolskem 1 520 mm. Stejný rozchod byl i v čínské části, avšak po přebudování v roce 1965 je nyní standardních 1 435 mm. Tím však magistrála ztratila na významu z hlediska tranzitní dopravy.

Trať je někdy považována za odbočku Transsibiřské magistrály, ze které se odpojuje na km 5 650, a její kilometráž je stále počítána od Moskvy. Její délka k napojení na čínskou železniční síť (původně 1 706 km) se v r. 1995 zkrátila po výstavbě nové čínské Ťi-ningské trati vedoucí do města Chor-ťchin.

Hlavním dopravcem jsou Mongolské železnice [Монголын Төмөр Зам (Mongolyn Tömör Zam)], které na trati přepravují 80 % veškerého zboží a 30 % cestujících.

Objem přepravy zboží po roce 1990 poklesl na polovinu, ale do roku 2005 dosáhl téměř původní úrovně. V roce 2001 bylo přepraveno 4,1 mil. cestujících.

K potahu většiny vlaků se používá dvou lokomotiv.

Rozvoj železnic v Mongolsku začal poměrně pozdě. První byla postavena v r. 1938 trať Ulánbátar – Nalajch, která vedla z hlavního města k černouhelným dolům a měla normální rozchod 1 435 mm. Transmongolská magistrála byla vybudována v letech 1949–1961 následujícím způsobem:^[1]

• 1949 – podpis smlouvy mezi Mongolskem a Sovětským svazem o vytvoření akciové společnosti Železnice Ulánbátár
• 1949 – příjezd prvního vlaku
• 1950 – trať ze severu dostavěna k Ulánbátáru
• 1952 – podpis trojstranné mezivládní dohody smlouvy mezi Mongolskem, Sovětským svazem a ČLR s cílem vybudovat železniční spojení mezi SSSR a ČLR přes Mongolsko.
• 1955 – dosažení mongolsko – čínské hranice
• 1956 – zprovoznění železničního spojení mezi SSSR a ČLR přes Mongolsko
• 1961 – dokončení nezbytné infrastruktury
• 1965 – upraven rozchod kolejí v části vedoucí ČLR

• 
  Stanice Nauški
• 
  Nádraží v Ulánbátaru
• 

  (c) Enzymes from en.wikipedia.org, CC BY-SA 3.0
  Transmongolská magistrála v poušti Gobi
• 
  Výměna podvozků na hranici mezi Čínou a Mongolskem
• 
  Vagón používaný na trati
• 
  Interiér jídelního vozu

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Transmongolská magistrála na Wikimedia Commons
• (mongolsky) (anglicky) Stránka mongolských železnic
• Fotogalerie Transmongolská magistrála