Transneptunické těleso

Transneptunické těleso (zkratka TNO z anglického Trans-Neptunian Object) je objekt v naší sluneční soustavě, který se pohybuje za oběžnou drahou planety Neptun. Celkový počet těchto objektů prolétávajících oblastí ve vzdálenosti 30 až 50 AU od Slunce, a s průměrem nad 100 km, se odhaduje na více než 70 tisíc.[zdroj?] Roku 2018 bylo evidováno 528 číslovaných a více než 2000 nečíslovaných TNO.[1]

Tato tělesa jsou považována za planetky, či trpasličí planety, a jsou také zařazována do katalogu planetek, včetně Pluta i s jeho měsícem Charonem. Některé z nich jsou doprovázeny průvodci (k 14. 9. 2006 celkem 28 objektů).

TNO se pravděpodobně formovaly srážkami.[2]

Kategorie transneptunických těles

Kategorie transneptunických těles.

Většina transneptunických těles (s výjimkou plutoidů) patří mezi malá tělesa sluneční soustavy. Podle dynamických vlastností svých drah se dělí do několika skupin:

  • Objekty z Kuiperova pásu (zkratka KBO z anglického Kuiper Belt Objects) jsou objekty ve vzdálenostech 30 (v blízkosti dráhy Neptunu) až 50 AU; dále se dělí na:
    • Plutína (pojmenovány podle trpasličí planety Pluto, která je jejich prvním objeveným představitelem) jsou objekty, jejichž dráha je v rezonanci 2:3 s Neptunovou dráhou.
    • Jiné rezonanční objekty (s poměrem oběžných dob 4:5, 3:4, 3:5, 4:7 a 1:2) s Neptunem.
    • Kubewana (angl. Cubewanos, pojmenovány podle hláskování části předběžného označení prvního představitele této skupiny, 1992 QB1, [kjuː biː wʌn]IPA) jsou objekty na drahách s malou excentricitou (pod 0,15) a s velkými poloosami v rozpětí od 41,8 do 48 AU.
  • Objekty rozptýleného disku (zkratka SDO z anglického Scattered Disk Objects) jsou objekty v oblasti obklopující Kuiperův pás. Mohou mít perihel v blízkosti dráhy Neptunu, mají však výraznější sklon oběžné dráhy a velkou excentricitu dráhy.
    • Také v této oblasti se vyskytují rezonanční objekty s Neptunem (nejčastěji v poměru oběžných dob 2:5), ale vzhledem k větší vzdálenosti od Neptunu jich je relativně méně než v Kuiperově pásu.
  • Objekty odděleného disku jsou tělesa, která se ani v době svého největšího přiblížení nedostávají do gravitačního vlivu Neptunu.
  • Objekty z Oortova oblaku jsou velmi vzdálené objekty. Existence mračna těles na okraji sluneční soustavy vyplývá z modelů jejího vývoje, ovšem žádné z nich nebylo dosud přímo pozorováno.
    • Předpokládaná, avšak zatím také stále nepozorovaná vnitřní část Oortova mračna se někdy nazývá Hillsův oblak.
  • Další objekty, nepatřící do žádné z výše uvedených kategorií.

Největší transneptunická tělesa

Velikosti transneptunických těles
Eulerův diagram s různými typy těles sluneční soustavy
  • (134340) Pluto (plutíno), 2370 ± 20 km
  • (136199) Eris (SDO), 2326 ± 12 km
  • (136472) Makemake (kubewano), 1500 km
  • (136108) Haumea (kubewano), 1380 km
  • (50000) Quaoar (kubewano), 1260 km
  • (225088) Gonggong (SDO), 1230 ± 50 km
  • Charon (měsíc Pluta), 1212 km
  • (90377) Sedna (objekt odděleného disku), 1060±100 km
  • (90482) Orcus (plutíno), 1000 km
  • (20000) Varuna (kubewano), 870 km
  • (120347) Salacia (E-SDO), 866 km
  • (55637) 2002 UX25 (kubewano), 840 km?
  • (55565) 2002 AW197 (jiné TNO), 790 km
  • 2002 MS4 (jiné TNO), 760 km?
  • 2003 MW12 (kubewano), 760 km?
  • 2005 RN43 (kubewano?), 760 km?
  • (19521) Chaos (kubewano), 740 km?
  • 2003 AZ84 (plutíno), 730 km?
  • (55636) 2002 TX300 (kubewano), 710 km?
  • (24835) 1995 SM55 (jiná TNO), 700 km?
  • (90568) 2004 GV9 (kubewano), 700 km?
  • (120178) 2003 OP32 (kubewano), 670 km?
  • (229762) 2007 UK126 (SDO), 670 km?
  • (42301) 2001 UR163 (SDO), 640 km?
  • (84922) 2003 VS2 (plutíno), 640 km?
  • (15874) 1996 TL66 (SDO), 630 km
  • (84522) 2002 TC302 (2:5 rezonanční objekt), 500 km
  • (19308) 1996 TO66 (kubewano), 200 km?
Poznámka
Průměry, doprovázené otazníkem, jsou odhadovány z průměrného albeda TNO a hvězdné velikosti objektu. Mohou se proto výrazně lišit od skutečnosti. Stav k 14. 9. 2006.

Statistika objevených transneptunických těles

  • plutína – 196
  • jiné rezonanční TNO – 52
  • kubewana – 665
  • SDO – 101
  • objekty z Oortova oblaku – 1
  • jiná TNO – 112
  • celkem – 1127
Poznámka
Do jednotlivých skupin jsou zařazeny i objekty, u nichž jejich klasifikace vzhledem k dosud ne zcela přesné znalosti oběžné dráhy je nepotvrzená. Stav včetně Pluta, ale bez Charonu, k 14. 9. 2006.

Odkazy

Reference

  1. ↑ List Of Transneptunian Objects [online]. minorplanetcenter.net, 2023-02-07 [cit. 2023-02-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ Tokyo Institute of Technology. Study shows how icy outer solar system satellites may have formed. phys.org [online]. 2019-06-25 [cit. 2023-02-07]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Solar System Template Final.png
Major Solar System objects. Sizes of planets and Sun are roughly to scale, but distances are not. This is not a diagram of all known moons – small gas giants' moons and Pluto's S/2011 P 1 moon are not shown.
Euler diagram of solar system bodies cs.svg
Autor: Harold (translated version), SounderBruce (English version), Ariel Provost (French version), Tahc (original version), Licence: CC BY-SA 3.0
Eulerův diagram zobrazující vztahy mezi různými typy těles ve sluneční soustavě (vyjma hvězd).
Euler diagram of solar system bodies-cs.svg
Autor: Harold (translated version), SounderBruce (English version), Ariel Provost (French version), Tahc (original version), Licence: CC BY-SA 3.0
Eulerův diagram zobrazující vztahy mezi různými typy těles ve sluneční soustavě (vyjma hvězd).
TheTransneptunians Size Albedo Color.svg
Autor: Eurocommuter~commonswiki, Licence: CC BY-SA 3.0

Illustration of relative sizes, colours and albedos of the large trans-Neptunian objects. Plotted by a program written by Eurocommuter~commonswiki.

Also shown are the known satellites and the exceptional shape of Haumea (2003 EL61) resulting from its rapid rotation. The arcs represent uncertainty.