Tribunál (Evropská unie)

Instančně je podřazen Soudnímu dvoru s tím, že je možno z právních důvodů podat proti jeho rozhodnutí opravný prostředek k Soudnímu dvoru. Sídlí v Lucembursku. Tribunál před Lisabonskou smlouvou nazývaný "Soud prvního stupně" je společně se Soudním dvorem součástí Soudního dvora Evropské unie, kam mohou patřit specializované soudy (v minulosti byl takovým soudem Lisabonskou smlouvou ustavený Soud pro veřejnou službu, zrušený v roce 2016). Řeší především spory, ve kterých vystupují takzvaní neprivilegovaní žalobci, tedy fyzické osoby, právnické osoby, kandidátské státy. Stejné otázky, kdy je žalobcem členský stát EU a orgány Unie, řeší již zmíněný Soudní dvůr. Řeší například žaloby na neplatnost, žaloby na nečinnost, odvolání od Soudu pro veřejnou službu, patentové spory[1]. Tribunál EU byl zřízen na základě Jednotného evropského aktu z roku 1986. Fungovat začal k 1. 9. 1989. Původně patřil k Soudnímu dvoru, avšak Smlouva z Nice již oba soudy odděluje jako samostatně stojící jednotky[2].

Složení

Skládá se ze dvou soudců za každý členský stát (k lednu 2020 je počet soudců 54)[3]. Počet soudců je vždy určen Statutem Soudního dvora. Nevyskytují se zde generální advokáti a to právě z důvodu možnosti opravných prostředků k Soudnímu dvoru. Pokud by to však bylo nutné, touto funkcí může být pověřen jeden ze soudců.

Soudci Soudu prvního stupně jsou vybíráni z osob skýtajících záruku naprosté nezávislosti a způsobilých k výkonu soudcovské činnosti. Soud prvního stupně má svého předsedu a tajemníka. Předsedu si volí členové ze svého střed na dobu 3 let obnovitelně. Smlouva Evropského společenství neupravuje výslovně počet soudců tohoto soudu. Je to utvářeno nařízením Rady. Soudci jsou jmenováni na dobu šesti let. Mohou být jmenováni opětovně, dochází k částečnému znovuobsazování míst po 3 letech.[4]

Pravomoci

Soud prvního stupně vznikl s cílem zmírnění přetížení Evropského soudního dvora. Problémem byly zejména zaměstnanecké žaloby, jejich počet byl procentuálně velmi vysoký, nedotýkaly se však ústavních otázek, které by bylo nutné řešit jednotně pro celé Společenství.[2]

V 90. letech došlo k posilování pravomocí Soudu prvního stupně. A to především k žalobám podávaným jednotlivci a žalobám plynoucích z komunitární ochranné známky. Dnes Soud prvního stupně rozhoduje v odvoláních proti rozhodnutím soudních komor a proti rozhodnutí Soudu pro veřejnou službu. Dále o žalobách na neplatnost a na nečinnost podaných:

  • fyzickými nebo právnickými osobami
  • členským státem proti Komisi
  • členským státem proti Radě v případě, kdy nerozhoduje Soudní dvůr. Mimo jiné také rozhoduje o žalobách na náhradu škody v případě mimosmluvní odpovědnosti společenství a o žalobách na základě rozhodčí doložky obsažené ve veřejnoprávní nebo soukromoprávní smlouvě uzavřené Společenstvím nebo jeho jménem.[2]

V praxi to znamená, že tento soud projednává především případy v oblasti hospodářské soutěže, státní pomoci, obchodu, zemědělství a ochranných známek.[5]

Řízení

Soud prvního stupně zasedá v senátech, výjimečně může zasedat i v plénu nebo jako samosoudce.  Fungování Soudu prvního stupně a průběh řízení je analogický k úpravám Soudního dvora. Opravné prostředky proti rozhodnutí Soudu prvního stupně  k Soudnímu dvoru jsou omezeny na právní otázky.[2] Většinu případů projednávají 3 soudci a neexistuje zde funkce generálního advokáta.

Fyzická nebo právnická osoba se může na Tribunál obrátit, pokud se cítí poškozena v důsledku činnosti nebo nečinnosti orgánu EU nebo jeho zaměstnanců.[5]

Předsedové Tribunálu

Začátek mandátuKonec mandátuSoudce
25. září 198918. září 1995Portugalsko José Luís da Cruz Vilaça
18. září 19954. března 1998Itálie Antonio Saggio
4. března 199817. září 2007Dánsko Bo Vesterdorf
17. září 200726. září 2019Lucembursko Marc Jaeger
27. září 2019ÚřadujícíNizozemsko Marc van der Woude

Reference

  1. ↑ Svoboda, P. Úvod do evropského práva. 4. vydání. Praha: C.H.Beck, 2011, 382 s.
  2. ↑ a b c d NADĚŽDA., Šišková,. Evropské právo 1 - ústavní základy Evropské unie. Praha: Linde 310 s. ISBN 9788072016808, ISBN 8072016806. OCLC 228594314 
  3. ↑ CURIA - Prezentace - Soudní dvůr Evropské unie. curia.europa.eu [online]. [cit. 2021-05-03]. Dostupné online. 
  4. ↑ Evropské právo. Praze: C.H. Beck xlii, 915 pages s. ISBN 807179113X, ISBN 9788071791133. OCLC 71208849 
  5. ↑ a b Soudní dvůr Evropské unie - Evropská unie - European Commission. Evropská unie [online]. 2016-06-16 [cit. 2018-05-09]. Dostupné online. (anglicky) 

Média použitá na této stránce

Flag of Portugal (alternate).svg
Flag of Portugal, created by Columbano Bordalo Pinheiro (1857-1929), officially adopted by Portuguese government in June 30th 1911 (in use since about November 1910).