Trigoniovité

Jak číst taxoboxTrigoniovité
alternativní popis obrázku chybí
Trigonia nivea s plody
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádmalpígiotvaré (Malpighiales)
Čeleďtrigoniovité (Trigoniaceae)
A.Juss., 1849
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Trigoniovité (Trigoniaceae) je čeleď rostlin z řádu malpígiotvaré. Jsou to liány, keře nebo stromy s jednoduchými listy a nevelkými, pětičetnými, dvoustranně souměrnými květy. Plodem je tobolka nebo křídlatá samara. Čeleď zahrnuje asi 33 druhů ve 4 rodech a je rozšířena zejména v tropické Americe, v malé míře i v jihovýchodní Asii a na Madagaskaru. Některé druhy mají lokální využití jako zdroj dřeva.

Popis

Zástupci čeledi trigoniovité jsou dřevnaté liány, keře nebo stromy. Listy jsou jednoduché, většinou vstřícné (u rodů Trigoniodendron a Trigoniastrum střídavé), celokrajné, poněkud kožovité, se zpeřenou žilnatinou, na rubu často bělavě chlupaté dlouhými jednoduchými chlupy. Palisty jsou interpetiolární (podobně jako u čeledi Rubiaceae) a často srostlé, opadavé nebo vytrvalé. Mají oboupohlavné, dvoustranně souměrné květy uspořádané ve vrcholících, hroznech, thyrsech nebo latách. Kalich je srostlý z 5 lístků. Koruna je bílá, složená z 5 nestejných lístků. Tyčinek je 5 až 12, někdy jsou přítomna i sterilní staminodia. Semeník je svrchní, srostlý ze 3 plodolistů, se 3 nebo výjimečně s jedinou komůrkou a 1 až mnoha vajíčky. Na vrcholu nese 1 čnělku zakončenou hlavatou bliznou. Plodem je trojhranná tobolka nebo trojkřídlá samara.[1][2][3][4]

  • Květenství Trigonia nivea

  • Detail květu T. nivea

  • Částečně otevřená tobolka T. nivea

Rozšíření

Čeleď zahrnuje asi 33 druhů ve 4 rodech. Je rozšířena v tropické Americe, v jihovýchodní Asii a na Madagaskaru. Největším rodem je rod trigonie, rozšířený v počtu asi 29 druhů v tropické Americe od jižního Mexika po Brazílii a Paraguay. Ostatní rody jsou monotypické. Druh Trigoniodendron spiritusanctense je endemit státu Espírito Santo v jihovýchodní Brazílii a byl popsán až v roce 1987. Trigoniastrum hypoleucum se vyskytuje v Malajsii, na Sumatře a Borneu. Humbertiodendron saboureaui je endemit východního Madagaskaru.[5][6]

Zástupci čeledi se obvykle vyskytují v nížinách tropů. Centrum diversity je v tropické Americe. Zdejší druhy rostou nejčastěji jako keře, liány a malé stromky na otevřených stanovištích na okrajích primárních i sekundárních tropických deštných lesů, v periodicky zaplavovaných poříčních a galeriových lesích a na narušených místech podél cest. Naopak druhy z tropů Starého světa jsou stromy dorůstající výšky až 25 metrů a zpravidla se vyskytují jako složka deštných lesů.[4]

Ekologické interakce

Květy trigoniovitých jsou opylovány hmyzem, především včelami.[3] Semena stromovitých zástupců (Humbertiodendron, Trigoniastrum) jsou ukryta v křídlatých nepukavých plodech typu samara a šíří se větrem. U většiny druhů rodu trigonie semena vypadávají z tobolek a na povrchu mají hedvábná vlákna, která jim umožňují šíření vzduchem nebo vodou.[4]

Taxonomie

Nejblíže příbuznými skupinami jsou podle výsledků molekulárních studií čeledi Chrysobalanaceae, Euphroniaceae, Dichapetalaceae a Balanopaceae, s nimiž tvoří čeleď Trigoniaceae v rámci řádu Malpighiales monofyletickou vývojovou větev.[7][8] V dřívějších systémech byla čeleď Trigoniaceae často považována za blízce příbuznou čeledi Vochysiaceae a byla řazena do řádu vítodotvaré (Polygalales), případně Vochysiales.[3]

Zástupci

  • trigonie (Trigonia)[9]

Význam

Dřevo některých zástupců má lokální využití.[3]

Seznam rodů

Humbertiodendron, Isidodendron, Trigonia, Trigoniastrum, Trigoniodendron[6]

Odkazy

Reference

  1. ↑ BERRY, P.E. et al. Flora of the Venezuelan Guayana (vol. IX). Missouri: Timber Press, 2005. ISBN 1-930723-47-4. (anglicky) 
  2. ↑ GENTRY, A.H. Wooden Plants of Northwest South America. Chicago: The Univ. of Chicago Press, 1996. ISBN 0226289435. (anglicky) 
  3. ↑ a b c d SMITH, Nantan et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton: Princeton University Press, 2003. ISBN 0691116946. (anglicky) 
  4. ↑ a b c LLERAS, Eduardo. Trigoniaceae. Flora Neotropica. Apr. 1978, čís. 19. 
  5. ↑ KUBITZKI, K. (ed.). The families and genera of vascular plants. Vol. 11. Berlin: Springer, 2014. ISBN 978-3-642-39416-4. (anglicky) 
  6. ↑ a b HASSLER, M. Catalogue of life. Synonymic Checklists of the Vascular Plants of the World [online]. Naturalis Biodiversity Center, 2016 [cit. 2017-12-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-12. (anglicky) 
  7. ↑ STEVENS, P.F. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden: Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ WURDACK, Kenneth J.; DAVIS, Charles C. Malpighiales phylogenetics: Gaining ground on one of the most recalcitrant clades in the angiosperm tree of life. American Journal of Botany. 2009, čís. 96(8). 
  9. ↑ SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3. (česky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com