Triglav (bůh)

Moderní socha Trihlava v polském Wolinu

Triglav či Trihlav (česky Tříhlav, polsky Trygław) je slovanským bohem, který byl ctěn kmenem Pomořanů ve Štětíně a Wolinu. Ve Štětíně byl jeho kult vyvrácen roku 1124 biskupem a misionářem Ottou Bamberským, který se o totéž s menším úspěchem pokusil roku 1147 ve Wolinu.

Triglav je někdy ztotožňován s bohem Černohlavem zmiňovaným Knýtlingasagou.[1] Jindy je zase spojován s východoslovanským Trojanem.[2] Souvislost se slovinskou horou Triglav není prokázána.

Prameny

Životopisy Otty Bamberského

Triglav je zmiňován všemi třemi životopisy Otty Bamberského, které pocházejí z 12. století a popisují mimo jiné zničení Triglavova chrámu ve Štětíně. Životopiscem Ebbem je popisován takto:

„Štětín, město významné a větší než Wolin, má ve svém okolí tři vrchy, z nichž prostřední a nejvyšší je zasvěcen hlavnímu pohanskému bohu Triglalovi (Deo Trigelawo), majícímu trojhlavou sochu a oči i ústa zlatou rouškou zakryté; kněží pak tvrdili, že bůh má tři hlavy, protože spravuje tři říše, tedy nebesa, zemi a podsvětí, a tvář chráněná rouškou znamená, jako by lidských hříchů nechtěl vidět ani slyšet a je přehlížel.[3]“

Další životopisec, Herbord, uvádí následující:

„Byly pak ve městě Štětíně čtyři kontiny, ale jedna z nich, nejhlavnější, byla vybudována se zvláštním uměním a mistrovstvím, majíc zvenčí i zevnitř řezby lidí, ptáků a zvířat, které vystupují ze stěn a jež jsou tak důsledně vytvořeny že se zdá jako by dýchaly a žily.(…) A barvy vnějších řezeb nemohly žádné sněhové bouře ani přívaly vod smazat, jak byly dokonale udělány. Do této budovy se podle starého zvyku předků shromažďoval desátek dobyté kořisti i zbraně nepřátel, prostě vše, co bylo získáno z námořních loupeží nebo válek.(…) Byla tam modla trojhlavá, na jednom trupu mající tři hlavy, nazývaná Triglav (Triglaus).[3]“
Idolek Trihlava

Podle líčení Herbordova Dialogu z 12. století ve Štětíně kromě svatyně Triglava stáli tři další kątiny – chrámy, které požívaly méně úcty a byly méně výstavné, a posvátný dub. Naopak nejstarší informátor, Mnich Prieflingenský, zmiňuje celkem pouze dva chrámy.

Triglavovi byl také zasvěcen černý kůň s bohatě zdobeným sedlem, o kterého se staral kněz jednoho z chrámů a pomocí kterého se věštilo, jak popisuje Herbord:

„Když totiž zamýšleli vytáhnout proti nepřátelům nebo na loupeže, byli zvyklí výsledek výpravy skrze něj zjišťovat: kladeno na zem devět kopí, každé na loket od sebe vzdálené. Osedlaného koně vyvedl kněz k tomu určený za uzdu ven a třikrát ho vedl tam a zpátky přes ležící kopí. Jestliže kůň přešel přes kopí, aniž by se jich dotkl, považovali to za znamení úspěchu a vydali se na výpravu; v opačném případě od ní upustili.[4][pozn. 1]“

Roku 1124 byly štětínské svatyně zbořeny biskupem a misionářem Ottou Bamberským, který nechal na místě Triglavova chrámu vystavět kostel svatého Vojtěcha. Se zničením svatyň mu pomáhali místní obyvatelé, z čehož lze usuzovat že kult už byl v úpadku.[5] Triglavovu modlu zničil sám biskup a její tři stříbrné hlavy nechal poslat papeži Kalixtovi II. jako důkaz úspěchu své výpravy, a posvátného koně nechal prodat do jiné země.

Méně úspěšný byl Otto ve Wolinu kde byl Triglavův zlatý idol ukryt jeho kněžími. Ač se jednomu z jeho společníků podařilo nalézt úkryt modly, nebyl schopen ji vyzvednout, a odnesl pouze Trihlavovo posvátné sedlo.[6]

Další zmínky

Nejstarší zmínka o Triglavovi, ač není přímo jmenován, pochází od Adama Brémského z druhé poloviny 11. století, který zmiňuje boha uctívaného ve Wolinu takto:

„Tam se spatřuje Neptun v trojí přirozenosti; je totiž onen ostrov oplachován trojím vodstvem, znichž jedno prý je barvy zcela zelené, druhé bělavé, třetí v divokém vlnění zuří ustavičnými bouřemi.[7]“

O ctění trojhlavého idolu ve stodoranském Braniboru ve 12. století se zmiňuje také Jindřich z Antverp, neuvádí však jméno božstva.[8] Zdeněk Váňa uvádí že Triglavův kult v tomto městě zanikl roku 1136 v důsledku křtu kníže Přibyslava Jindřicha.[9] O stodoranském Triglavovi se zmiňuje také Braniborská kronika z 13. století a český kronikář Pulkava v druhé polovině 14. století.[2] S kultem Triglava snad souvisí lidová tradice doložená ještě z 19. století, že lze o svatojánské noci spatřit nádherného černého koně pasoucího se při měsíčním svitu, který zmizí, když se k němu někdo přiblíží.[6]

Hypotézy

Triglav od Bernarda de Montfaucon, 1722

Triglavovo jméno je etymologicky jasné, označuje božstvo s třemi hlavami, což je postava v různých mytologiích poměrně běžná. V tomto případě měla trojhlavost pravděpodobně symbolizovat vládu nad nebesy, zemí a podsvětím. Někteří badatelé, například Aleksander Brückner, Gerard Labuda nebo Mikołaj Rudnicki, spojovali Trihlavův kult s křesťanskou Svatou Trojicí, její zobrazení s třemi hlavami a tvářemi se však objevují až ve 13. století.[7]

Lubor Niederle vykládá Trihlava, stejně jako Svantovíta, Svarožice, Jarovíta a Rujevíta, jako solární božstvo.[10] Podobně jej vykládá, stejně jako všechna ostatní slovanská mnohohlavá božstva, Raffaele Pettazzoni. Michal Téra v rámci trojfunkční hypotézy považuje Triglava za magicko-chtonické božstvo první funkce, odpovídající Velesovi a Černobohovi.[11] Jiří Dynda upozorňuje na fakt, že barvy zmiňované Adamem Brémským odpovídají třem tradičním barvám spojovaným s jednotlivými funkcemi.[12]

Další informace

Trygław - bludný balvan pojmenovaný podle Triglava.

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Podobným způsobem se věštilo pomocí posvátného koně ratarského Svarožice.

Reference

  1. ↑ PITRO, Martin; VOKÁČ, Petr. Bohové dávných Slovanů. Praha: ISV, 2002. ISBN 80-85866-91-9. S. 139. 
  2. ↑ a b VÁŇA, Zdeněk. Svět slovanských bohů a démonů. Praha: Panorama, 1990. ISBN 80-7038-187-6. S. 94. 
  3. ↑ a b PITRO, Martin; VOKÁČ, Petr. Bohové dávných Slovanů. Praha: ISV, 2002. ISBN 80-85866-91-9. S. 103. 
  4. ↑ PITRO, Martin; VOKÁČ, Petr. Bohové dávných Slovanů. Praha: ISV, 2002. ISBN 80-85866-91-9. S. 107. 
  5. ↑ PITRO, Martin; VOKÁČ, Petr. Bohové dávných Slovanů. Praha: ISV, 2002. ISBN 80-85866-91-9. S. 108. 
  6. ↑ a b PITRO, Martin; VOKÁČ, Petr. Bohové dávných Slovanů. Praha: ISV, 2002. ISBN 80-85866-91-9. S. 111. 
  7. ↑ a b PITRO, Martin; VOKÁČ, Petr. Bohové dávných Slovanů. Praha: ISV, 2002. ISBN 80-85866-91-9. S. 105. 
  8. ↑ PITRO, Martin; VOKÁČ, Petr. Bohové dávných Slovanů. Praha: ISV, 2002. ISBN 80-85866-91-9. S. 102. 
  9. ↑ VÁŇA, Zdeněk. Svět slovanských bohů a démonů. Praha: Panorama, 1990. ISBN 80-7038-187-6. S. 93. 
  10. ↑ NIEDERLE, Lubor. Slovanské starožitnosti. Praha: Bursík & Kohout, 1916. S. 151. Díl II., svazek I.. 
  11. ↑ TÉRA, Michal. Perun: Bůh hromovládce. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2009. ISBN 978-80-86818-82-5. S. 323. 
  12. ↑ DYNDA, Jiří. Archaické slovanské náboženství z pohledu komparativní mytologie Georgese Dumézila. Praha, 2012. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta Ústav filosofie a religionistiky. Vedoucí práce Dalibor Antalík. s. 30. Dostupné online.

Literatura

  • DYNDA, Jiří. The Three-Headed One at the Crossroad: A Comparative Study of the Slavic God Triglav. S. 57–82. Studia Mythologica Slavica [online]. 2014. Roč. XVII, s. 57–82. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Zbruch Idol.jpg
The Zbruch Idol (sometimes identified as Światowid) found in Ukraine propably represents four old Slavic deities and other symbolism
Trygław figurka.jpg
Autor: Radosław Drożdżewski (Zwiadowca21), Licence: CC BY-SA 3.0
Sześciocentymetrowa figurka Trygława.