Trikarbonyl (cyklobutadien)železa

Trikarbonyl (cyklobutadien)železa
Strukturní vzorec
Strukturní vzorec
Obecné
Systematický názevtrikarbonyl (butadien)železa
Funkční vzorec(C4H4)Fe(CO)3
Sumární vzorecC7H4O3Fe
Vzhledžlutá pevná látka
Identifikace
Registrační číslo CAS12078-17-0
SMILESc1ccc1.[Fe]([C]#[O])([C]#[O])[C]#[O]
InChIInChI=1S/C4H4.3CO.Fe/c1-2-4-3-1;3*1-2;/h1-4H;;;;
Vlastnosti
Molární hmotnost191,95 g/mol
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Trikarbonyl (cyklobutadien)železa je organická sloučenina se vzorcem Fe(C4H4)(CO)3, používaná v organické chemii jako zdroj cyklobutadienu, který nemůže být připraven přímo.[1]

Příprava a struktura

Tuto látku poprvé připravil R. Pettit v roce 1965 reakcí 3,4-dichlorcyklobutenu a nonakarbonylu diželeza:[2][3]

C4H4Cl2 + 2 Fe2(CO)9 → (C4H4)Fe(CO)3 + 2 Fe(CO)5 + 5 CO + FeCl2

Vazby C-C mají v této molekule délku 142,6 pm.[4]

Vlastnosti

Oxidační dekomplexace cyklobutadienu se provádí působením dusičnanu amonno-ceričitého na trikarbonyl. Uvolněný cyklobutadien je zachycován chinonem, který funguje jako dienofil.[5]

Trikarbonyl (cyklobutadien)železa vykazuje aromaticitu, což je patrné v několika jeho reakcích, které lze považovat za elektrofilní aromatické substituce;[6] vstupuje do Friedelovy–Craftsovy reakce s acetylchloridem a chloridem hlinitým za vzniku acylového derivátu 2, s formaldehydem a kyselinou chlorovodíkovou na chlormethylový produkt 3, Vilsmeierovy-Haackovy reakce s N-methylformanilidem a trichloridem fosforylu za tvorby formylového 4 a Mannichovy reakce za vzniku aminového derivátu 5.

Mechanismus těchto reakcí je stejný jako u klasických elektrofilních aromatických substitucí:

Podobné sloučeniny

V roce 1960 byl připraven (C4Ph4)Fe(CO)3 reakcí pentakarbonylu železa s difenylacetylenem.[7]

S trikarbonylem (cyklobutadien)železa je izoelektronický trikarbonyl (butadien)železa.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cyclobutadieneiron tricarbonyl na anglické Wikipedii.

  1. ↑ D. Seyferth "(Cyclobutadiene)iron Tricarbonyl - A Case of Theory before Experiment" Organometallics 2003, volume 22, 2-20.
  2. ↑ Cyclobutadiene- and Benzocyclobutadiene-Iron Tricarbonyl Complexes G. F. Emerson, L. Watts, R. Pettit; Journal of the American Chemical Society; 1965; 87(1); 131-133. [1]
  3. ↑ R. Pettit; J. Henery. Cyclobutadieneiron Tricarbonyl. Organic Syntheses. 1970, s. 21. DOI 10.15227/orgsyn.050.0021. 
  4. ↑ P. D. Harvey; W. P. Schaefer; H. B. Gray; D. F. R. Gilson; I. S. Butler. Structure of tricarbonyl(η4-cyclobutadienyl)iron(0) at −45 °C. Inorganic Chemistry. 1988, s. 57–59. DOI 10.1021/ic00274a013. 
  5. ↑ L. Brener; J. S. Mckennis; R. Pettit. Cyclobutadiene In Synthesis: endo-Tricyclo[4.4.0.02,5]deca-3,8-diene-7,10-dione. Organic Syntheses. 1976, s. 43. DOI 10.15227/orgsyn.055.0043. 
  6. ↑ Cyclobutadieneiron Tricarbonyl. A New Aromatic System J. D. Fitzpatrick, L. Watts, G. F. Emerson, R. Pettit Journal of the American Chemical Society; 1965, vol. 87, 3254-3255 Abstract
  7. ↑ R. P. Dodge, V. Schomaker, "Crystal Structure of Tetraphenylcyclobutadiene Iron Tricarbonyl", Nature 1960, vol. 186, 798-799.DOI:10.1038/186798b0

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Cyclobutadiene-iron-tricarbonyl-from-xtal-3D-balls.png

Ball-and-stick model of the tricarbonyl(η4-cyclobutadienyl)iron(0) complex, as found in the crystal structure.

X-ray crystallographic data from P. D. Harvey, W. P. Schaefer, H. B. Gray, D. F. R. Gilson, I. S. Butler (1988). "Structure of tricarbonyl(η4-cyclobutadienyl)iron(0) at −45 °C". Inorg. Chem. 27 (1): 57–59. DOI:10.1021/ic00274a013..

Model constructed in CrystalMaker 8.1.

Image generated in Accelrys DS Visualizer.
Cyclobutadieneirontricarbonylreactionmechanism.png
(c) V8rik from en.wikipedia.org, CC BY-SA 3.0
Cyclobutadieneiron tricarbonyl reaction mechanism
CyclobutadieneirontricarbonylReactions.png
(c) V8rik from en.wikipedia.org, CC BY-SA 3.0
Cyclobutadiene irontricarbonyl Reactions