Trilogie vášně

Trilogie vášně (1827, Trilogie der Leidenschaft) je soubor tří milostně reflexivních básní německého básníka Johanna Wolfganga von Goetha vzniklých v letech 1823–1824, který je považován za jeden z vrcholů německé lyrické poezie a který se skládá z básní Wertherovi (1824, An Werther), Elegie (1823, Marienbader Elegie) a Usmíření (1823, Aussöhnung).^[1]. Tiskem soubor Goethe poprvé vydal roku 1827 v souborném vydání svých básní Gedichte.^[2]

Vznik básní

Básně, vzniklé na základě Goethova pobytu v Mariánských Lázních v létě 1823, byly vytvořeny v opačném pořadí, než jak je později autor zakomponoval do trilogie. Jejich hlavní inspirací byl jeho vztah s devatenáctiletou dívkou Ulrikou von Levetzow, do které se ve svých čtyřiasedmdesáti letech zamiloval a jehož nabídku k sňatku odmítla. Kompozice trilogie je postavena na poněkud chladnějším úvodu, který je následován vzrušenou tragičností a nakonec zklidňujícími motivy v závěru.^[1]

Obsah básní

Wertherovi

Goethe v pěti slokách této úvodní básně trilogie, kterou ale napsal jako poslední, oslovuje Werthera jako „oplakávaný stín“ autorova mladého věku. Adresuje mu hořké verše o nedočkavé dychtivosti mládí, která postupně s věkem pomíjí současně s vírou v život.^[1]

Jak zázračný se lidský život zdá

tak hebký den a noc jak ohromná!

A na nás, kdož jsme vzrostli v slastech ráje,

jen pablesk velebného sluce hraje,

a již nás dusná, chorá touha zmámí,

teď na svět útočí, teď pře se s námi;

vždy jinak v duši, jinak vůkol ní

je v nitru záře, když se venku tmí,

když venku lesk, zrak duše stopen v tmách

jsme k štěstí slepí - a je na dosah.

Elegie

Elegie je nejrozsáhlejší básní cyklu a je jeho jádrem – obsahuje dvacet tři šestiveršových slok blízkých italským stancím. Líčí setkání s milovanou dívkou, radostně prožité společné chvíle, kdy „den vzrušený svým křídlem v letu mával a chvilky hnal, že ubíhaly plaše“. a trýzeň rozloučení. Základní napětí básně i celé trilogie je vyvoláno rozporem mezi láskou pojímanou jako tvořivá síla obohacující člověka a dávající jeho životu vyšší smysl a mezi loučením a zmarem, jež člověka od možnosti lásky vzdalují. Lásku nelze vymanit z moci času a básník po rozchodu s milovanou ženou ztrácí vnitřní rovnováhu i smysl života.^[1]

Mně ztracen svět, já sobě ztracen hynu,

já, jenž jsem býval bohů miláčkem;

mne bozi svedli: skříňku Pandořinu

mi dali, slastmi bohatou i zlem;

k rtům přitiskli mne opojivých darů

a rvou mne pryč – vstříc rvou mne mému zmaru.

Usmíření

Třetí báseň souboru inspirovaná virtuózními klavírními koncerty Marie Szymanowské, k níž básníka poutala náklonnost, vznikla jako první. Skládá se ze tří slok a v trilogii přináší básníkovi, který je po rozchodu s milovanou ženou přesvědčen, že plně žít a být šťasten může být pouze v její blízkosti, konečné utišení jeho vášně v kráse hudby.^[1]

Slyš! Na jasných se křídlech hudba vznáší,

jež miliony tónů v soulad spletla,

by pronikla nám v prapodstatu naší,

by zalila jí věčnou krásou světla

na řasách rosu, v čisté touze tonu

a cítím božství slz a božství tónů.^[3]

Ohlasy

Především Elegie se stala námětem mnoha literárních děl. K nejvýznamnějším z nich patří Elegie z Mariánských Lázní (Die Marienbader Elegie) ze sbírky povídek Stefana Zweiga Hvězdné hodiny lidstva (1927, Sternstunden der Menschheit).

V české literatuře se poslední Goethovou láskou zabývá Miroslav Slach v románu Dostavník do Výmaru (1969) a v povídce Sbohem, letní lásko ze stejnojmenné povídkové sbírky z roku 1982.^[1]

Česká vydání

• Z Goethova odkazu, Praha: Ludvík Bradáč 1916, celá trilogie, přeložil Otokar Fischer.
• Johann Wolfgang Goethe: Výbor z díla II. Praha: Svoboda 1949, celá trilogie, přeložil Otokar Fischer.
• Johann Wolfgang Goethe: Básně; Západovýchodní díván, Praha: SNKLHU 1955, jen Elegie, přeložil Otokar Fischer.
• Johann Wolfgang Goethe: Život slavím, Praha: Mladá fronta 1972, jen Elegie, přeložil Václav Renč
• Johann Wolfgang Goethe: Výbor z poezie, Praha: Československý spisovatel 1973, celá trilogie, přeložil Otokar Fischer.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Dílo Marienbader Elegie ve Wikizdrojích (německy)
• (německy) Trilogie der Leidenschaft - Die Deutsche Gedichte Bibliothek