Trpasličí eliptická galaxie ve Střelci
| Trpasličí eliptická galaxie ve Střelci | |
|---|---|
 (c) ESA/Gaia/DPAC, CC BY-SA 3.0 igo Trpasličí eliptická galaxie ve Střelci na snímku mise Gaia | |
| Pozorovací údaje (Ekvinokcium J2000,0) | |
| Typ | Trpasličí galaxie |
| Třída | dE |
| Objevitel | Rodrigo Ibata, Mike Irwin, Gerard Gilmore |
| Datum objevu | 1994 |
| Rektascenze | 18h 55m 19.5s[1] |
| Deklinace | -30°32′43″[1] |
| Souhvězdí | Střelec (lat. Sagittarius) |
| Zdánlivá magnituda (V) | 4,5[1] |
| Úhlová velikost | 450′ × 216′[1] |
| Vzdálenost | 65 000[1] ly |
| Plošná jasnost | Nízká |
| Kupa galaxií | Místní skupina |
| Fyzikální charakteristiky | |
| Poloměr | 10 000 ly[1] ly |
| Hmotnost | 4 × 10^8[2] |
| Metalicita [Fe/H] | Nízká[2] |
| Odhadované stáří | Přibližně 10 miliard let[3] |
| Označení v katalozích | |
| Jiná označení | Sgr dE, Sgr dSph, Sag DEG[2] |
| (V) – měření provedena ve viditelném světle | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Trpasličí eliptická galaxie ve Střelci (anglicky Sagittarius Dwarf Elliptical Galaxy, zkracováno jako Sgr dE nebo Sag DEG) je trpasličí galaxie typu eliptická a jeden z nejbližších souputníků Mléčné dráhy. Nachází se v souhvězdí Střelce a je vzdálena přibližně 65 000 světelných let od Země.[1]
Objev
Galaxie byla objevena v roce 1994 astronomickým týmem vedeným Rodrigem Ibatou. Tento objev byl založen na analýze dat, která odhalila koncentraci hvězd typu K a M v galaktickém halo. V době svého objevu byla považována za nejbližší známou galaxii, ale později ji z této pozice nahradila Trpasličí galaxie Velký pes (Canis Major Dwarf), objevená roku 2003.[4]
Vlastnosti
Trpasličí eliptická galaxie ve Střelci má průměr přibližně 10 000 světelných let a hmotnost kolem 4×10^8 hmotností Slunce. Většinu jejích hvězd tvoří populace II, stará zhruba 10 miliard let, s velmi nízkou metalicitou [Fe/H] přibližně −1,6.[3] Galaxie postrádá mezihvězdný plyn a má velmi nízkou plošnou jasnost, což ztěžuje její pozorování.
Pohyb a interakce s Mléčnou dráhou
Tato galaxie obíhá jádro Mléčné dráhy zhruba po polární dráze a je postupně pohlcována. Numerické simulace naznačují, že již několikrát prošla galaktickým diskem a přitom vznikly rozsáhlé hvězdné proudy (tzv. Sagittarius Stream), které obepínají naši Galaxii.[5] Některé studie navíc tvrdí, že opakované srážky této trpasličí galaxie s Mléčnou dráhou spustily epizody intenzivní hvězdotvorby a významně ovlivnily podobu jejích spirálních ramen.[6][7]
Kulové hvězdokupy
V této galaxii se nachází několik kulových hvězdokup, například Messier 54 v jejím jádru nebo Terzan 7, Terzan 8 či Arp 2. Dříve byla známá pouze malá skupina hvězdokup, ale novější studie (např. Minniti 2021[8]) naznačují, že jich může být přes dvacet. Jejich chemické složení a stáří pomáhají zkoumat historii formování hvězd.[9]
Poznámka o záměně
Důležité je nezaměňovat trpasličí eliptickou galaxii ve Střelci (Sgr dSph) s jiným objektem, kterým je Trpasličí nepravidelná galaxie ve Střelci (Sgr DIG). Zatímco Sgr dSph je satelit Mléčné dráhy asi 65 000 ly daleko, Sgr DIG je izolovaná nepravidelná galaxie ve vzdálenosti zhruba 3,4 milionu světelných let.
Význam
Trpasličí eliptická galaxie ve Střelci představuje důležitý příklad galaktického kanibalismu. Dlouhodobý proces pohlcování Mléčnou dráhou ukazuje, jak se větší galaxie rozrůstají pohlcováním menších satelitů. Sledování hvězdných proudů a narušených struktur navíc pomáhá odhalit, jak se vyvíjejí spirální galaxie.
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d e f g Sagittarius Dwarf Spheroidal [online]. [cit. 2025-01-16]. Dostupné online.
- ↑ a b c Sagittarius Dwarf Galaxy (SDG) [online]. [cit. 2025-01-16]. Dostupné online.
- ↑ a b VAN DEN BERGH, S. Updated Information on the Local Group. Publications of the Astronomical Society of the Pacific. 2000, roč. 112, čís. 770, s. 529–536. doi:10.1086/316548.
- ↑ IBATA, R. Sagittarius: the nearest dwarf galaxy. Nature. 1994, s. 194–196. doi:10.1038/370194a0.
- ↑ VASILIEV, E.; BELOKUROV, V. The Last Breath of the Sagittarius dSph. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 2020, roč. 497, čís. 4, s. 4162–4182. doi:10.1093/mnras/staa2114.
- ↑ PURCELL, C. W. The Sagittarius impact as an architect of spirality. Nature. 2011, s. 301–303. doi:10.1038/nature10417.
- ↑ RUIZ-LARA, T.; GALLART, C. The recurrent impact of the Sagittarius dwarf on the star formation history of the Milky Way. Nature Astronomy. 2020, s. 965–973. doi:10.1038/s41550-020-1097-0.
- ↑ A Dearth of Gas, Myriad of Clusters: The Extended Archipelago of the Sagittarius Dwarf [online]. Astronomy & Astrophysics, 2021 [cit. 2025-01-16]. Dostupné online.
- ↑ SBORDONE, L.; BONIFACIO, P. Family ties: Abundances in Terzan 7. Astronomy & Astrophysics. 2005, roč. 437, čís. 3, s. 905–910. doi:10.1051/0004-6361:20042315.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Trpasličí eliptická galaxie ve Střelci na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
(c) ESA/Gaia/DPAC, CC BY-SA 3.0 igo
The Sagittarius dwarf galaxy, a small satellite of the Milky Way that is leaving a stream of stars behind as an effect of our Galaxy’s gravitational tug, is visible as an elongated feature below the Galactic centre and pointing in the downwards direction in the all-sky map of the density of stars observed by ESA’s Gaia mission between July 2014 to May 2016.
Scientists analysing data from Gaia’s second release have shown our Milky Way galaxy is still enduring the effects of a near collision that set millions of stars moving like ripples on a pond. The close encounter likely took place sometime in the past 300–900 million years, and the culprit could be the Sagittarius dwarf galaxy.
Full story: Gaia hints at our Galaxy’s turbulent life