Tuchomyšl

Tuchomyšl
Chybí zde svobodný obrázek
Lokalita
Charakterzaniklé sídlo
ObecÚstí nad Labem
OkresÚstí nad Labem
KrajÚstecký
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice50°38′52″ s. š., 13°57′28″ v. d.
Základní informace
Katastrální územíTuchomyšl (5,76 km²)
Nadmořská výška160 m n. m.
Tuchomyšl
Další údaje
Zaniklé obce.cz1011
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tuchomyšl (německy Schönfeld) je zaniklá vesnice, která se nacházela zhruba kilometr západně od Trmic v okrese Ústí nad Labem na severu Čech. V polovině sedmdesátých let 20. století postupně zcela zanikla z důvodu rozšiřování povrchové těžby hnědého uhlí. Tuchomyšl ležela v katastrálním území Tuchomyšl o výměře 576,05 hektarů.[1]

Historie

V roce 1868 zde byla založena Albertova šachta, pozdější Prokop Holý a roku 1872 Otto-Ernestova šachta. Po otevření dolu Barbora III. se vše podřídilo těžbě uhlí. Roku 1966 bylo z katastru obce vyčleněno 76,77 ha pozemků pro těžbu. V roce 1972 byla vyhlášena stavební uzávěra pro obce Tuchomyšl, Vyklice a Lochočice. Roku 1974 byl otevřen velkolom Chabařovice, a tím začal zánik těchto obcí. Byly likvidovány během let 1974 až 1977. Tuchomyšl byla rozlohou největší obec. Rozkládala se na ploše 496 hektarů. V době bourání měla 184 domů a 900 obyvatel, občanskou vybavenost jako nádraží, poštu, školy, kina, sportovní kluby a další.

Roku 1902 v katastrálním území vesnice fungovaly důl Adolf Arnošt Chabařovického uhelného těžařstva Saxonia a důl Albert hraběnky Marie Antonie Silva-Tarouca. O pět let později důl Adolf Arnošt zaměstnával 329 pracovníků a vyprodukoval asi 185 tisíc tun uhlí.[2]

Na místě zaniklé obce byla 15. června 2001 zahájena rekultivace mokrou cestou (zatápěním), díky které vzniklo jezero Milada.

Obyvatelstvo

Při sčítání lidu v roce 1921 ve vsi žilo 1 299 obyvatel (z toho 618 mužů), z nichž bylo pět set Čechoslováků, 791 Němců a osm cizinců. Většina (921 osob) se hlásila k římskokatolické církvi a 340 lidí bylo bez vyznání. Kromě nich ve vsi žilo 27 evangelíků, sedm členů církve československé a čtyři příslušníci nezjišťovaných církví.[3] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 1 510 obyvatel: 620 Čechoslováků, 873 Němců a sedmnáct cizinců. Počet katolíků vzrostl na 1 005 a lidí bez vyznání na 434. Dále v Tuchomyšli žilo 43 evangelíků, dvacet členů církve československé, pět židů a tři členové nezjišťovaných církví.[4]

Vývoj počtu obyvatel a domů[5]
1869188018901900191019211930195019611970
Obyvatelé5427108171 0841 3011 2991 5101 1261 141900
Domy71828793115124162224202184

Pamětihodnosti

Kostel sv. Martina, poprvé doložený k roku 1352, byl zbořen spolu s vesnicí v sedmdesátých letech 20. století. V kostele se nacházel zvon o průměru 40 cm, o němž není známo nic dalšího, a dále zvon s českým nápisem a reliéfy svatého Václava, svatého Ivana a svaté Ludmily. V kostele se nacházely varhany od varhanáře Karla Eisenhuta z roku 1882, které byly přemístěny v sedmdesátých letech 20. století do kostela svatého Václava v Roudníkách.[6]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2010-11-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-02-25. 
  2. ↑ Dějiny města Chabařovic. Příprava vydání Kristina Kaiserová, Vladimír Kaiser. Chabařovice: Město Chabařovice, 1998. 190 s. ISBN 80-902278-1-3. S. 112. 
  3. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 185. 
  4. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 387. 
  5. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2020-03-08]. Kapitola Ústí nad Labem. Dostupné online. 
  6. ↑ HONYS, Vít. Osudy varhan severočeské těžební oblasti. Zprávy památkové péče. 2016, roč. 76, čís. 3, s. 302. 

Literatura

  • Dějiny zaniklých obcí – Tuchomyšl. Ústí nad Labem: Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody, Okresní národní výbor v Ústí nad Labem a okresní archiv 1988.
  • Dějiny zaniklých obcí – Vyklice, Lochočice a Otovice. Ústí nad Labem: Okresní národní výbor v Ústí nad Labem a okresní archiv 1987.
  • KLIK, Josef. Národnostní poměry v Čechách od válek husitských do bitvy bělohorské. Praha: Historický klub, 1922, s. 147.
  • PINC, F.; KOLÁŘ, A. Vlastivědné výlety z Ústí n. L.. Ústí nad Labem: Nakladatelství Krajského národního výboru, 1957. 246 s. Kapitola Všebořice, Střížovice, Běhání, Tuchomyšl, s. 59–64. 
  • ŠPAČEK, Petr. Tak to bylo na Ústecku: Střekov, Sebuzín, Brná nad Labem, Svádov, Vaňov, Hostovice, Tuchomyšl, Předlice, Všebořice, Bukov, Skorotice, Božtěšice, Stříbrníky, Dobětice, Neštěmice a Mojžíř na starých pohlednicích a fotografiích. Ústí nad Labem: Statutární město Ústí nad Labem, 2009. 272 s. (Ústecká vlastivěda). ISBN 978-80-86646-28-2. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

No building photo cs2.svg
Autor: , Licence: CC BY-SA 3.0
Náhrada chybějícího obrázku stavby v češtině
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Czech Republic adm location map.svg
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de
Location map of the Czech Republic
Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com