Tupa

Tupa
	Kvetoucí tupa Baccaurea courtallensis
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae);
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta);
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta);
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida);
Řád	malpígiotvaré (Malpighiales);
Čeleď	smuteňovité (Phyllanthaceae);
Rod	tupa (Baccaurea); Lour., 1790
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tupa^[1] (Baccaurea) je rod rostlin z čeledi smuteňovité. Jsou to převážně stromy s jednoduchými střídavými listy a bezkorunnými květy, které často vyrůstají z kmene a starších větví (kauliflorie). Plodem je kulovitá bobule nebo dužnatá tobolka. Rod zahrnuje asi 45 druhů a je rozšířen v tropické Asii od Indie po Tichomoří, nejvíce v jihovýchodní Asii a Nové Guineji. Některé druhy mají jedlé plody používané jako ovoce. Dřevo je známo pod názvem tampoi a slouží místně zejména ke stavbě domů a výrobě nábytku.

Popis

Tupy jsou dvoudomé, nízké až středně vysoké stromy dorůstající výšky do 30 metrů, případně keře. Odění je složené z jednoduchých nebo i hvězdovitých chlupů. Listy jsou jednoduché, střídavé, spirálně uspořádané, celokrajné nebo na okraji zvlněné až nezřetelně vroubkované, na ploše čepele i na okraji často se žlázkami. Čepel je na bázi klínovitá až srdčitá, se zpeřenou žilnatinou se zahnutými postranními žilkami. Pulvinus je vyvinut většinou pouze na vrcholu řapíku, výjimečně i na bázi. Palisty jsou opadavé nebo vytrvalé. Květenství jsou úžlabní nebo kauliflorní (vyrůstající z kmene a starších větví) svazečky, hrozny nebo laty. Květy jsou jednopohlavné, stopkaté, bezkorunné, s volnými nebo na bázi jen krátce srostlými kališními lístky. Samčí květy jsou v rámci květenství zpravidla uspořádány do trojčetných skupinek podepřených listeny. Mají většinou 4 až 5 četný kalich a obsahují 3 až 10 volných tyčinek kratších kalicha. Samičí květy jsou v rámci květenství jednotlivé, se 4 až 6 četným kalichem (výjimečně vícečetným) a svrchním semeníkem obsahujícím 2 až 4 komůrky, v nichž je po 2 vajíčkách. Samičí květenství bývají nevětvená. Staminodia většinou chybějí. Plodem je bobule. U některých druhů plody v pozdějším stádiu zralosti pukají a řadí se mezi dužnaté tobolky. Semena jsou elipsoidní a ze stran zploštělá.^[2]^[3]^[4]

Mladá B. ramiflora
Květenství B. lanceolata
Plodící B. racemosa

Rozšíření

Rod zahrnuje asi 45 druhů. Je rozšířen v tropické Asii od Indie a jižní Číny po ostrovy Tichomoří. Převážná většina druhů roste v jihovýchodní Asii a na Nové Guineji. Tupy rostou zejména v primárních nebo sekundárních tropických deštných lesích a v bažinatých nezasolených lesích. Většina druhů roste v nížinách, některé vystupují do nadmořských výšek až do 1600 metrů.^[2]

Ekologické interakce

Podle pozorování v Sarawaku na Borneu jsou hlavními opylovači květů tup rostoucích v podrostu tropického deštného lesa mouchy.^[5] Druh B. parviflora je příkladem zvláštního způsobu opylování, označovaného jako baziflorie. Květenství jsou nahloučena pouze ve spodní části kmene v blízkosti půdního povrchu a nabízejí své květy lezoucím živočichům.^[6]

Taxonomie

Rod Baccaurea je v rámci čeledi Phyllanthaceae řazen do tribu Antidesmeae. Všechny rody této čeledi byly v minulosti součástí široce pojaté a nemonofyletické čeledi Euphorbiaceae, která byla na základě výsledků molekulárních analýz v systému APG II z roku 2003 rozdělena do několika čeledí představujících samostatné a ne vždy zcela příbuzné vývojové větve.

Význam

Plody některých druhů mají jedlý, kysele až sladce chutnající míšek.^[2] V Malajsii a Indonésii je oblíbeným ovocem druh Baccaurea dulcis se sladkými plody. Je pěstována též v Číně. Z dalších jedlých druhů se v tropické Asii pěstuje např. B. sapida, B. racemosa nebo B. motleyana. Ovoce se konzumuje buď čerstvé nebo se z něj připravují nápoje.^[7]^[8] Plody B. polyneura mají vysoký obsah karotenu (20 mg / 100 g plodu).^[9] Dřevo tupy je v Malajsii označováno nejčastěji jako tampoi. Je hnědožluté (stářím tmavnoucí), středně tvrdé a těžké. Používá se zejména jako stavební dřevo a k výrobě nábytku.^[4]

Plody Baccaurea motleyana na trhu na Borneu
Plody B. motleyana
Sklizené plody B. macrocarpa

Odkazy

Reference

↑ SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3.
↑ ^a ^b ^c HAEGENS, R.M.A.P. Taxonomy, phylogeny, and biogeography of Baccaurea, Distichirhops, and Nothobaccaurea (Euphorbiaceae). [s.l.]: Universiteit Leiden, 1969. (anglicky)
↑ KUBITZKI, K. (ed.). The families and genera of vascular plants. Vol. 11. Berlin: Springer, 2014. ISBN 978-3-642-39416-4. (anglicky)
↑ ^a ^b WONG, T.M. A dictionary of Malaysian timbers. Kuala Lumpur: Forest Research Institute Malaysia, 2002. (anglicky)
↑ CORLETT, Richard T. Flower visitors and pollination in the Oriental (Indomalayan) Region. Biological Reviews. 2004, čís. 79.
↑ VAN DER PIJL, Leendert. Principles of dispersal in higher plants. [s.l.]: Springer-Verlag, 1972. Dostupné online. ISBN 978-3-642-96110-6. (anglicky)
↑ VALÍČEK, Pavel a kol. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6.
↑ HEDRICK, U.P. (ed.). Sturtevant's edible plants of the world. [s.l.]: [s.n.], 1919. (anglicky)
↑ LIM, T.K. Edible medicinal and nonmedicinal plants: Volume 1, fruits. [s.l.]: Springer, 2012. ISBN 978-90-481-8660-0. (anglicky)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu tupa na Wikimedia Commons
Taxon Baccaurea ve Wikidruzích

[bsl-1] SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3.

[haegens-2] HAEGENS, R.M.A.P. Taxonomy, phylogeny, and biogeography of Baccaurea, Distichirhops, and Nothobaccaurea (Euphorbiaceae). [s.l.]: Universiteit Leiden, 1969. (anglicky)

[kubitzki11-3] KUBITZKI, K. (ed.). The families and genera of vascular plants. Vol. 11. Berlin: Springer, 2014. ISBN 978-3-642-39416-4. (anglicky)

[wong-4] WONG, T.M. A dictionary of Malaysian timbers. Kuala Lumpur: Forest Research Institute Malaysia, 2002. (anglicky)

[corlett-5] CORLETT, Richard T. Flower visitors and pollination in the Oriental (Indomalayan) Region. Biological Reviews. 2004, čís. 79.

[pijl-6] VAN DER PIJL, Leendert. Principles of dispersal in higher plants. [s.l.]: Springer-Verlag, 1972. Dostupné online. ISBN 978-3-642-96110-6. (anglicky)

[urtas-7] VALÍČEK, Pavel a kol. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6.

[hedrick-8] HEDRICK, U.P. (ed.). Sturtevant's edible plants of the world. [s.l.]: [s.n.], 1919. (anglicky)

[edmed1-9] LIM, T.K. Edible medicinal and nonmedicinal plants: Volume 1, fruits. [s.l.]: Springer, 2012. ISBN 978-90-481-8660-0. (anglicky)

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

Navigation

Navigace

Tématické portály