Tupinambové

Tupinambové
Bojovníku Tupinambů podle Jeana de Léryho, 16. stol.
Populace
v současnosti vymřelí, přežívají pouze míšenci.
Brazílie Brazílie	asi 3.000 míšenců.
Jazyk(y)
Tupí, Portugalština
Náboženství
Šamanismus, Římskokatolická církev, Candomble

Tupinambové (Tupinambá, vlastní jméno Tubüb abá "Děti prvotních rodičů") byli etnická skupina jihoamerických Indiánů, obývající okrajovou oblast velké Amazonie. Hovořili jazykem patřícím k tupíjské jazykové rodině. Žili v pobřežních oblastech Brazílie přibližně od ústí Amazonky po dnešní Rio de Janeiro. V 16. století jejich počet dosahoval asi 40.000 lidí, ale brzy podlehli tlaku bělochů. Dílem vymřeli na zavlečené nemoci (spalničky, chřipka, neštovice), dílem byli asimilováni. V současné době je tento kmen i jejich jazyk vymřelý.

Způsob života

Jejich způsob života zachytili ještě v 16. století někteří cestovatelé - Francouz Jean de Léry a zejména německý námořník Hans Staden, který dokonce prožil devět měsíců v jejich zajetí. Jejich cestopisy jsou nejlepšími prameny k poznání jejich kultury.

Strava a zemědělství

Tupinambové byli především zemědělci, sběrači a lovci, jejich způsob života byl obdobný současným domorodým kmenům v Amazonii. Pěstovali především bavlník, arašídy, tabák, batáty a topinambury, které podle Tupinambů dostaly dokonce své jméno. Chovali různé druhy ptáků pro maso i pro peří - papoušky, kachnu pižmovou a další. Lovili jeleny, opice, želvy a ryby, zpravidla luky a šípy.

Obydlí

Jejich vesnice byly tvořeny společnými domy z palmových listů, zvanými maloka. uvnitř se přespávalo v zavěšených hamakách. Vesnice byly chráněny palisádami a přístupové cesty k nim byly chráněné pastmi. Oblíbené byly zejména ostré bambusové třísky, nastražené pod listy tak, aby probodly chodidla případných útočníků.

Umění a řemesla

Tupinambové vynikli v umění zpracování ptačího peří, z něhož zhotovovali čelenky, ozdoby i celé pláště. Peří živých ptáků uměli i přebarvovat technikou zvanou tapiragé. Při ní vytrhali chyceným ptákům (hlavně amazoňanům) jejich zelená pera a ranky po nich potírali zředěným jedem (nebo krví) žáby pralesničky barvířské (Dendrobates tinctorius). Ptákům po této operaci postupně narostlo nové, oranžové či červené peří. Uměli mistrovsky zpracovávat dřevo, z něhož zhotovovali zbraně, nádoby i lodě. Z velkých kmenů pralesních stromů zhotovovali dlabané pirogy dlouhé až 60 m. Ty byly vhodné i k plavbě po moři. Ovládali také tkaní bavlněných látek a výrobu keramiky.

Oděv

Oděv Tupinambů byl poměrně jednoduchý. Muži i ženy nosili bederní pásy nebo tuniky z bavlněné látky, při obřadech i pláště a čelenky z ptačího peří. Bojovníci a šamani se při obřadech někdy potírali lepkavou pryskyřicí a celé tělo si posypávali drobnými pírky. Především muži se zdobili rovněž tetováním a v propíchnutých tvářích i dolních rtech nosili ozdoby z kamínků či lesklých mušlí. Ženy nosily dlouhé vlasy s ofinou, muži si však vyholovali tonzuru nebo i celou hlavu, až na hřeben v týle, podobně jako severoameričtí Irokézové.

Náboženství

Jejich náboženstvím byl šamanismus. Šamani pajé při obřadech kouřili tabák a tančili v rytmu velkých řehtaček maraká. Uctívali mnoho duchů, z nichž nejvýznamnější byl nebeský duch hromu Tupá a pralesní duch - ochránce zvěře Kurupirá s chodidly obrácenými dozadu. Tyto i další postavy z jejich mytologie přešly do soudobého brazilského folklóru. Zajímavý byl způsob pohřbívání. Mrtvé ukládali do velkých uren, zvaných igacabá, které přiklopili víkem a poté pohřbili do země. S jejich náboženstvím byly spojeny lidské oběti a rituální kanibalismus.

Kanibalismus

Tupinambové byli velmi bojovní a ve válkách se sousedními kmeny získávali zajatce. Ti byli podle očitých svědků, kterým byl i Hans Staden^[1] vykrmováni a posléze slavnostně obětováni duchům. Muž, který zajatce získal, ho při obětování usmrtil ozdobným kyjem a měl právo sníst jeho maso. Cenné maso z nohou, paží a zad se peklo na roštu, vnitřnosti a ostatní maso se vařilo ve velkých keramických nádobách spolu se šťávou z manioku, až vznikla polévka zvaná mingau. Kanibalismus souvisel i se sympatetickou magií - Tupinambové byli přesvědčeni, že na sebe mohou požitím částí zajatcova těla přenést jeho vlastnosti, zejména odvahu, sílu, dobrý zrak apod.

Jazyk

Jazyk Tupinambů patřil k tupíjské jazykové rodině a nazýval se ňeengatu (dobrý jazyk). Misionáři jejich jazyk později používali při christianizaci ostatních amazonských indiánů, proto se stal v 18. století jako tzv lingua geral obecným komunikačním jazykem ve velké části dnešní Brazílie. Protože se Tupinambové setkali s bělochy jako první z amazonských indiánů, mnoho jejich slov přešlo do světových jazyků. Například názvy kulturních plodin: maniok, kešu, petunie, ananas, anona, genipapo, některých živočichů: tukan, tapír, jaguár, jaguarundi, uakari, aguti, ara arakanga, ara ararauna, jabiru, piraňa, seriema, teju nebo musurana, ale i místní názvy: Xingú, Tocantins, Iguaçu, Marajó a některá další.

V literatuře

Především svým kanibalismem zaujali Tupinambové ve své době i evropské spisovatele. V době 16. - 17. století se stali jakýmsi prototypem "divocha". Jejich obětní obřad včetně usmrcení zajatce ozdobenou palicí převzal i Daniel Defoe do svého světoznámého románu Robinson Crusoe. Robinsonův ostrov se však ve skutečnosti nenacházel na území obývaném Tupinamby. O Tupinambech psal i francouzský filosof Michel de Montaigne ve své eseji o Kannibalech. Montaigne se osobně setkal s několika Tupinamby dovezenými do Francie. Později, v době Osvícenství, Montaignovy myšlenky rozvedli další filosofové, hlavně Jean Jacques Rousseau do ideálu vznešeného divocha. Jejich jméno vybral Carl von Linné pro jihoamerického ještěra teju pruhovaného (Tupinambis teguixin) a do mezinárodního slovníku se dostalo také v souvislosti se zeleninou topinambury.

Odkazy

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Tupinambové na Wikimedia Commons

Reference

Literatura

• ZELENÝ, Mnislav. Indiánská encyklopedie : Indiáni tří Amerik. 1. vyd. Praha: Albatros, 1994. 255 s. ISBN 80-00-00415-1.