Tupolev I-14
Tupolev I-14 | |
---|---|
Tupolev I-14 | |
Určení | stíhací letoun |
Výrobce | Tupolev |
Šéfkonstruktér | Andrej Nikolajevič Tupolev Pavel Suchoj |
První let | 1933 |
Zařazeno | 1936 |
Uživatel | SSSR |
Vyrobeno kusů | 22 + 2 prototypy |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Tupolev I-14 (ANT-31) byl prototyp[zdroj?!] sovětského stíhacího letounu, který poprvé vzlétl v roce 1933. Kromě základní verze byl sestrojen prototyp cvičného typu I-14 bis. V letech 1936 až 1937 bylo vyrobeno 22 sériových kusů, závod č. 125, který tyto letouny vyráběl, přešel na produkci bombardérů Tupolev SB-2.
Specifikace
Technické údaje
- Osádka: 1
- Rozpětí: 11,20 m
- Délka: 6,10 m
- Výška: 3,74 m
- Nosná plocha: 16,90 m²
- Vzletová hmotnost: 1540 kg
- Prázdná hmotnost: 1170 kg
- Pohonná jednotka: 1× PD M-25 (Wright R-1820 Cyclone-F3)
Výkony
- Maximální rychlost: 440 km/h
- Dostup: 9500 m
Výzbroj
Odkazy
Literatura
- DUFFY, Paul, KANDALOV, Andrej. Tupolev, muž a jeho letadla. Překlad PhDr. Jiří Chodil. 1. vyd. Praha: Jan Vašut, 1999. ISBN 80-7236-051-5. S. 232. (česky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Tupolev I-14 na Wikimedia Commons
- Tupolev I-14
Média použitá na této stránce
Autor: Lars Söderström, Licence: CC BY-SA 3.0
A CSA - Ceskoslovenske Aerolinie Tupolev TU-104A at Arlanda Airport (ARN / ESSA)
Tupolev Tu-144
NASA teamed with American and Russian aerospace industries for an extended period in a joint international research program featuring the Russian-built Tu-144LL supersonic aircraft. The object of the program was to develop technologies for a proposed future second-generation supersonic airliner to be developed in the 21st century.