Turkestánská oblast

Түркістан облысы
Түркістан облысы – znak
znak
Geografie
Hlavní městoTurkestán
Souřadnice
Rozloha117 300 km²
Časové pásmo+6
Geodata (OSM)OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel2 088 510
Hustota zalidnění17,8 obyv./km²
Jazykkazaština, ruština
Národnostní složeníKazaši 69,7%, Rusové 8,7%
Správa regionu
StátKazachstánKazachstán Kazachstán
Druh celkuoblast
Podřízené celky17 okresů
Vznik1932
AkimUmirzak Šukejev
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-2KZ-YUZ
Označení vozidelX a 13
Oficiální webwww.ontustik.gov.kz
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Turkestánská oblast (kazašsky Түркістан облысы, rusky Туркестанская область) je oblast na jihu Kazachstánu. Byla založena 10. března 1932 v rámci Kazašské ASSR. V letech 196292 se jmenovala podle svého střediska Čimkentská oblast a pod tímto názvem byla v letech 196264 součástí Jihokazašského kraje. V letech 1992–2018 se nazývala Jihokazašská oblast. Má rozlohu 117 300 km² a roku 2022 měla podle odhadu asi 2,1 milionu obyvatel. Je rozdělena na 14 administrativních okresů a 3 samosprávná města.

V roce 2018 bylo dosavadní středisko Šymkent z oblasti vyčleněno jako město republikové podřízenosti, a sídlo oblasti bylo přemístěno do města Turkestán, podle nějž byl celek znovu přejmenován.

Poloha

Celek hraničí se třemi dalšími oblastmi Kazachstánu (Kyzylordskou na západě, Karagandskou na severu a Žambylskou na východě), na jihozápadě a jihovýchodě s Uzbekistánem (dotýká se přímo území uzbecké metropole Taškentu) a na východě krátce s Kyrgyzstánem. Roku 2018 z něj bylo vyčleněno dosavadní středisko Šymkent (tím oblast ztratila značnou část obyvatel), které od té doby tvoří v oblasti enklávu.

Rozkládá se na rozhraní východní části Turanské nížiny a západních výběžků Ťan-šanu. Převážná část oblasti je mírně kopcovitá s nadmořskou výškou 200 až 300 m s pásovitými hřebeny písků pouští Kyzylkum (na jihozápadě na levém břehu Syrdarji) a Mujunkum (na severu na levém břehu Ču). Na samém jihu je Hladová step a na severu poušť Betpak-Dala. V centrální části se táhne horský hřbet Karatau (vrchol Bessaz 2 176 m), na jihovýchodě pak západní okraj Talasského Alatau hřbety Karžantau (do 2 824 m) a Ugamský (do 4 238 m).

Klima

Klima je ryze kontinentální a suché. Léto je dlouhé, horké a suché. Zima je krátká a téměř bez sněhu s častými otepleními a dešti. Průměrná teplota je v červenci 26 až 29 °С na severu a jihozápadě a 19 až 25 °С na jihovýchodě a v lednu −11 °С na severu a −2 °С na jihu. Množství srážek za rok je přibližně 100 mm na severu, 100 až 400 mm na jihozápadě (se silným meziročním kolísáním) a 400 až 800 mm v předhůří hor a 1000 mm i více ve vysokých horách.

Vodní zdroje

Velká řeka Syrdarja protéká oblastí z jihu na severozápad. Její přítoky jsou Keles, Kurukkeles, Arys a další menší. Stékají z hor a jsou hojně využívané pro zavlažování. Na Syrdarje byla postavena přehradní hráz a za ní vznikla Čardarinská vodní nádrž. Byly vybudovány zavlažovací kanály:

  • Kirovův zavlažovací kanál (s Džetysajskou odbočkou v Hladové stepi).
  • Aryský zavlažovací kanál.
  • Turkestánský zavlažovací kanál (s Buguňskou vodní nádrží v předhůří Karatau).

Na severu oblasti protéká řeka Ču, která se ztrácí v píscích pouště Mujunkum a v létě se rozpadá na oddělené tůně. V údolí Syrdarji je mnoho nevelkých sladkovodních jezer a na dolním toku Ču slaných jezer (Akžajkyn).

Půdy a flóra

Na rovinách převládají pouště s písečnými hnědými a šedohnědými půdami s travnato-pelyňkovým, slaniskovým porostem (bílý a černý saksal, tamaryšek malokvětý). V údolích Syrdarji a Ču jsou zaplavované luční, většinou slané půdy s porosty rákosu a kousky lesů (vrby, topoly). V horách se nacházejí jednotlivá výšková pásma. Pouště u úpatí přecházejí v alpské louky a ledovce. Půda se postupně mění od horských stepních šedozemí, kaštanových a černozemních půd až k horským hnědým a šedohnědým a ještě výše horským lučním půdám.

Fauna

Ve pouštích žijí hlodavci (sysli, frčci, pískomilové), v horách horské kozy tau-teke a ovce, ze šelem levharti a medvědi a z ptáků supi. V údolích řek žijí vlci, lišky, hranostaji, tchoři, divočáci a také bažanti, na jezerech pak kachny a husy. Z plazů zde žijí hadi, želvy, ještěrky. Ve výběžcích Talasského Alatau se nachází Džabaglinská rezervace.

Literatura

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

KazakhMountains.jpg
Here are some mountains that are located outside of Shymkent, Kazakhstan. The photo was taken by Russell Solomon in the summer of 2006.